Z floridského mysu Canaveral měla ve čtvrtek ráno odstartovat Mise 1. Start nakonec zastavily potíže s raketou. Odkládá se tak lunární debut japonské společnosti Ispace. Současně to bude první lunární mise Spojených arabských emirátů (SAE).
Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX Elona Muska vynese přistávací modul Hakuto-R a jeho dva spolucestující, drobný rover agentury JAXA a větší desetikilový rover Rashid, který sestavily SAE. V roli „stopaře“ umístili inženýři do rakety šestijednotkový cubesat Lunar Flashlight, jenž bude na jižním pólu Měsíce pomocí laseru pátrat po ledu. SpaceX se také pokusí o záchranu aerodynamických krytů nákladu; může tím přispět ke snížení ceny komerčních nákladních letů do vesmíru.
Dlouhá cesta na špici (rakety)
Hakuto-R je výsledkem více než desetiletého vývoje a práce inženýrů původního projektu White Label Space a roveru Bílý králík – v japonštině Hakuto, což je jméno, jež v roce 2013 převzal celý tým. Ten se původně účastnil závodu Lunar X Prize o „dobytí Měsíce“ organizovaného neziskovkou X Prize Foundation a dotovaného společností Google.
V soutěži, která oficiálně skončila v březnu 2018 po několika prodlouženích, nikdo z necelé desítky mezinárodních týmů nezískal výhru 20 milionů a posléze dokonce 30 milionů dolarů, protože nikdo nikam nedoletěl, byť byl první ambiciózní deadline stanoven na rok 2014. Pravda, v roce 2019 si jeden milion dolarů z Lunar X Prize vysloužil jako cenu útěchy tým mise SpaceIL, která na Měsíci při nepovedeném pokusu o přistání fatálně havarovala.
Týmu Hakuto se pod vedením společnosti Ispace založené v roce 2008 za účelem lepší spolupráce se soukromým sektorem a za přispění dalších japonských firem – Suzuki, telekomunikačního operátora KDDI a Japonských aerolinií – podařilo přežít, sehnat další venture kapitál a zabookovat si místo na odpalovací rampě. Ano, ani to nebylo jednoduché, původně se počítalo s indickým nosičem PSLV, pak s americkou raketou Atlas V a nakonec s Falconem 9. I to je úspěch, a ještě důležitější z dlouhodobého hlediska je však to, že firma za uplynulou dekádu silně katalyzovala vývoj japonského vesmírného průmyslu a zájem soukromých firem.
Lunární ekonomická zóna
Jako vrchol emancipace japonského kosmického byznysu se jeví loňská deklarace tamní Rady vize lunární industrializace. Zájmové sdružení složené z více než tří desítek firem – Sony, Dentsu či Nissin nevyjímaje – začalo na vládu tlačit s tím, že si nechává vesmírný byznys na Měsíci proklouznout mezi prsty.
„Měsíc bude integrován do ekonomické sféry Země a vytvoří se jeden ekosystém vesmírných aktivit. Japonsko zaostává za dalšími zeměmi v rozvoji těchto oblastí a nyní nastal čas, aby se ujalo vedení lunární průmyslové revoluce,“ varovali tehdy firemní lobbisté v otevřeném dopisu vládě.
Hakuto se tak patrně stane prvním ostrým pokusem japonských komerčních společností na Měsíci. V následujícím roce by měl k Luně směřovat podobný přistávací modul. Cílem obou „landerů“ má být sběr informací o povrchu Měsíce, geologických dat a podkladů pro přípravu dalších, komerčněji laděných misí císařství, a hlavně přistání mnohem většího vozítka. To by se povrchu souputníka Země mohlo dotknout někdy do konce této dekády.
Nechme se občas unést patosem
Takže až odstartuje Falcon 9 a jeho booster B1073, pro který to má být pátý ostrý let, budou si diváci moci při troše epického patosu říci, že sledují „začátek japonského vesmírného eknomického boomu“ a „emirátního lunárního programu“. Samozřejmě pokud něco takového v budoucnu vůbec vznikne.
A než přímý přenos startu vypnete hned po touchdownu návrátivšího se boosteru, vydržte u monitoru ještě chvilku – budete dost možná svědky prvního oficiálního návratu, či spíše záchrany, přesněji vylovení, aerodynamických krytů nákladu. SpaceX do oblasti očekávaného dopadu dvou částí krytu vyslala loď Doug, která má akci zajišťovat. Z dřívějších startů je zjevné, že na krytech už nějaké manévrovací trysky a padáky byly, byť jen ve zkušebním režimu.
A pokud vás zajímá něco více kolem vesmírné ekonomiky – a hlavně té, která probublává v české kotlině –, otevřte si zítřejší, páteční vydání deníku E15. Kolega Petr Weikert se v něm hlouběji podívá na první soukromou družici tuzemského původu. Ode mě se pak na těchto stránkách v budoucnu dozvíte pár zajímavostí a stěžejních novinek z vývoje první tuzemské „hlubokovesmírné“ sondy.
