Petr Štěpánek je nepochybně nejviditelnější z tehdy odvolaných členů tzv. velké televizní rady, který po celé dvě dekády případ medializuje a veřejně komentuje. Nakladatelství Olympia nyní přináší na knižní trh Štěpánkovu publikaci Reportáž psaná po popravě, která celou anabázi popisuje a shrnuje.
Kmotry při křtu knihy během čtvrtečního večera v prostorách Slovenského domu v Praze byli již zmínění Vladimír Železný a Aleš Gerloch, který skupinu bývalých radních celou dobu u soudních řízení zastupoval. Pozvání Železného mělo rovněž svůj důvod. „A koho jiného bych měl také pozvat nežli bývalého generálního ředitele televize Nova Vladimíra Železného, protože moje knížka navazuje na předchozí dvě, které se odehrávaly okolo TV Nova, byť jde o pokračování, protože v této nové líčím osudy nás, nezákonně odvolaných členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z roku 2003, kteří se v roce 2021 dočkali i finanční satisfakce,” uvedl v úvodu Štěpánek.
„Když jsem byl před těmi 20 lety mladší, o tom všem jsem psal, protože jsem chtěl do světa vykřičet své rozhořčení a pokoření a chtěl jsem něco změnit. Teď jsme o 20 let dál, sám jsem na prahu seniorského věku a jsem daleko skromnější. Spokojím se s tím, že jsem napsal jakési svědectví o době, o lidech, o podrazech a o tom, co se stalo. I slovo prasárna v té knížce používám. Knížku jsem vlastně dopsal už v roce 2018 a pouze čekal na poslední verdikt, protože už se vědělo nebo tušilo, že všechno dopadne v náš prospěch, ale té pomyslné detektivce pořád chyběla finální kapitola,” vysvětlil Štěpánek s tím, že nyní je vše u konce.
Autora knihy dorazili podpořit i ostatní bývalí členové, kteří proti tehdejšímu kroku premiéra Špidly úspěšně dvacet let u soudu bojovali. Petr Žantovský, Pavel Foltán, Josef Musil a Zdeněk Dospiva. Šestého bývalého radního Jiřího Novotného, který se úspěšné soudní pře nedožil, zastoupil jeho vnučka. „Rozuzlení se bohužel jako jediný z nás nedočkal,” řekl Štěpánek.
„Někdy se říká konec dobrý, všechno dobré. Chápu ale, že za tím je 20 let života a není to tak, že vše proběhlo rychle, úspěšně a bezproblémově. Dá se říci, že všichni kolegové advokáti se do řešení někdy docela komplikovaných problémů zapojili,” promluvil profesor Gerloch. „Prošlo to řadou soudních instancí a to téměř nepočítaně. Touto problematikou se zabývali čtyři předsedové vlád a nedařilo se dosáhnout žádného řešení. Současná situace je taková, že si sice připíjíme na konec a výsledek řízení, ale to ještě není úplně definitivní, protože ještě čekáme na dovolání protistrany u Nejvyššího soudu. Věříme nicméně, že zde již neexistují přesvědčivé argumenty, protože v poslední fázi soudy plně přistoupili na naši argumentaci. Pokud by ovšem došlo na nečekané, půjdeme k Ústavnímu soudu a případně do Štrasburku, ale myslím, že to nebude potřeba,” uvedl profesor Gerloch.
Podle jeho slov je velmi dobré, že tato kniha vyšla, protože může kromě jiného upozornit na dlouze se táhnoucí soudní kauzy. „Případů, kdy by soudní spor trval takto dlouho, není naštěstí tolik, ale zase to není úplně ojedinělé. To, co autor uvádí, že justice není úplně v dobré kondici, je třeba potvrdit. Změkčuji to, protože autor to konstatoval mnohem ostřeji. Skutečně by stálo za úvahu zamyslet se nad tím, kde ti zakopaní psi jsou a proč soudní řízení trvají takto dlouho, složitě a komplikovaně,” dodal Aleš Gerloch s tím, že v rámci jeho kanceláře jde o nejdéle trvající kauzu.
Fotogalerie: - Veteráni na Hradě
„Buďme rádi, že právo zvítězilo, prozatím. Možná vás čeká dalších 20 let u Ústavního soudu a ve Štrasburku. Vůbec bych se tomu nedivil, byť doufám, že to nenastane. Celý problém je v tom, že zkuste dnes jít na ulici a oslovit ho, že kauza skutečně skončila a vyhrála ta správná strana. Bylo to zapomenuto, zahlazeno, jako bychom vyprávěli něco z dob husitských. To je jeden z důvodů, proč se moc snaží kauzy natahovat, protože dobře ví, že dokud je případ živý, jde o politickou i právní výbušninu. 20 let je beznadějně dlouhá doba, to je myslím největší nebezpečí těchto kauz, protože se zahladí všechno, o co tady šlo. Bylo to katastrofické zneužití moci, neuvěřitelně korupční zneužití moci. Případ je komplikovaný a nebudu se věnovat kauze Novy, protože to bylo ještě dobrodružnější. Pro naši zemi je vítězství odvolaných radních zlomové, protože se povedlo prokázat něco, co tehdy znělo jako naprostá chiméra,” ocenil Železný.
„Jen dvě odvětví u nás fungují hůř než politika. Justice a média. Kdysi jsem to říkával jako veselý bonmot, dnes už vím, že je to smutná pravda. Když mě roce 1994 Poslanecká sněmovna zvolila do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ani ve snu mě nenapadlo, jak moc to ovlivní podstatnou část mého dospělého života. Devět let jsem byl člen rady, dalších 20 let zabraly soudy související s naším nezákonným odvoláním. Válka o televizi Nova mezi Vladimírem Železným a Ronaldem Lauderem byla klasickým obchodním sporem. Řešily to soudy, byl to tvrdý souboj o peníze. Nicméně jsem se nikdy netajil svým názorem, že více pravdy bylo na straně Vladimíra Železného. Konečné resumé se už ale nikdy nedozvíme, protože obě strany sporu postupně ovládla finanční skupina PPF a soudní spory zastavila,” přečetl Petr Štěpánek část jedné z kapitol s tím, že tehdejší rada byla politicky tlačena, aby se do sporu o Novu zapojila, byť k tomu neměla žádné kompetence. „Víte jaký je rozdíl mezi českým a americkým politikem? Žádný, oba hájí americké obchodní zájmy. Dost smutná anekdota,” dočetl ještě Štěpánek. Z publika pohotově zněly poznámky, že jde o velmi aktuální poznámku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
