Hostice prý kdysi zničila povodeň na Pstružím potoce

První zmínka o obci spadá do roku 1397, kdy na jejím území stály dvě vesnice – Malá a Velká Hostyz, nazývané též Horní a Dolní. Sloučením obou původních obcí do jedné se vysvětluje také pozdější změna jména vesnice na pomnožné Hostice.

V roce 1489 je v dokumentech uváděna část vesnice jako pustá a není vyloučeno, že dnešní nejsevernější část obce pojmenovaná rovněž Pustá leží právě na jejím místě. Zajímavá je také místní legenda, že na kopci Kostelnice nad touto částí vesnice, prý kdysi stávala zvonice nebo dokonce kostel a obec prý byla stržena při velké povodni, která se prohnala údolím. Legenda o povodni se zde objevuje častěji a zdá se tedy mít reálný základ.

Hostice patřily ve svých počátcích k zábřežskému panství, později k rudskému statku, se kterým jsou spojovány až do konce patrimoniálního období. I když ves není položena (alespoň co se týče její dolní části) nějak vysoko v horách, zdejší mikroklima je chladné a pozemky jsou svažité a málo úrodné. Přesto zde už na konci 17. století bylo 26 usedlostí.

To už Hostice patřily Lichtenštejnům a právě Alois z Lichtenštejna nechal koncem 18. století rozparcelovat Kučovský dvůr, patřící k Bohdíkovu, kam chodili hostičtí nevolníci na robotu a zřídil zde osadu Alojzov. Už kdysi se nacházel na tomto místě vrchnostenský hamr, a tak právě zde vznikla železná huť s vysokou pecí. Mezi hutí, Rudou nad Moravou a Hosticemi se dobývala železná ruda pro zdejší provozy. Později byla huť přestavena na papírnu, která zde existuje dodnes.

V samotných Hosticích se rozvinuly domácí výroby. Kromě přadláctví a tkalcovství to bylo obšívání nitěných knoflíků, výroba knoflíků z perleti či výroba dřevěného nářadí, násad a kartáčů. Kartáčovna zde existovala ještě v devadesátých letech 20. století.

Nejvýstavnější budovou obce je, malý zámeček připomínající, stavba s věžičkou a hodinami. Letopočet prozrazuje, že byla postavena v roce 1887 a místní ji neřeknou jinak než chudobinec. Podle ústního podání ji nechal postavit zdejší rodák Ignác Urban, který údajně odešel za prací do ciziny a na stáří se vrátil do rodné obce. Rodina se však o něj nechtěla postarat, a tak své jmění věnoval obci s tím, aby postavila a provozovala zaopatřovací ústav pro chudé.

Zvonice stála v obci už od poloviny 18. století, kapličku k ní přitavěli po choleře v roce 1833|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Poněkud stranou od hlavních cest stojí pozoruhodná hostická kaplička sv. Rocha, Fabiána a Šebestiána. Je to vlastně malá dřevěná přístavba přilepená na starší zvonici, která je zde patrně už od poloviny 18. století. Kaple byla postavena v roce 1833 poté, co obec postihla cholera, na jejíž následky zemřelo 23 místních obyvatel. Ve zvonici se nachází tajemný zvon, který se sem dostal patrně jako náhrada za původní zvonek zrekvírovaný za II. světové války. Byl ulit v Moskvě, ve slévárně rodiny Samginovy, patrně někdy před bolševickou revolucí.

Kromě toho najdeme v Hosticích také jednu z nejmladších modliteben Církve československé husitské. Sborový dům zde byl postaven už ve třicátých letech, na modlitebnu však do okupace nedošlo. Spolu s místními ji dostavěl až na začátku sedmdesátých let místní kazatel Emil Jan Havlíček. Dostala jméno Jana Milíče z Kroměříže a byla posledním prohřeškem pana faráře, který putoval nejprve k lopatě a později se stal zaměstnancem pošt.