V Sedmilánech prý v období adventu řádíval noční lovec

Dnes je tato osada jen seskupením několika domů po obou stranách zmíněné páteřní komunikace Javornicka. Neoznačuje je však ani značka označující začátek a konec obce. Kde se nacházíte, vám prozradí pouze tabulka na autobusové zastávce. Přesto, je tato osada ležící podél Petrovického potoka poměrně stará. Byla založena roku 1565 rozdělením panského dvora – tak to alespoň zmiňují historické knihy. Panské statky však byly ve Skorošicích dva. Jeden z nich vznikl namísto bývalé sklářské hutě. Druhý, čistě zemědělský dvůr, však měl celkovou rozlohu Sedm lánů. A máme vysvětleno, proč se této osadě říkalo Siebenhuben.

Krásná barokní boží muka u hlavní silnice|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Mimochodem, lán, německy hube, byl v dávných dobách uznávanou plošnou mírou. Ve 13. A 14. Století se na Jesenicku používaly lány dva – velký, neboli francký lán s rozlohou 24,19 ha a lán vlámský, neboli malý, který měl rozlohu 16,796 ha. Později se velký lán říkalo tzv. slezskému lánu, který měl rozlohu cca 27,5 ha. Sedm lánů tedy představovalo asi 193 ha půdy. Každý ze sedmi osadníků dostal jeden lán půdy.

Už od počátků byl v čele osady šoltýs, který později dostal právo dědičného držení rychty. To platilo až do roku 1714, kdy rychtář ztratil právo nad poddanými, které přešlo na žulovský vrchnostenský úřad.

Zajímavé je, že osada se za staletí nijak zásadně nerozrostla. Ještě těsně před zánikem vrchnostenského zřízení zde v deseti domech žilo jen 59 obyvatel. Snad i díky tomu osada po vzniku obce připadla pod správu Dolních Skorošic, kam náleží dodnes. Ani pak se počet obyvatel příliš neměnil, nejvíce jich zde žilo ve třicátých letech – asi 75 lidí ve 14 domech.  V současnosti se počet zdejších usedlíků pohybuje kolem 15 osob.

Kříž uprostřed vesnice je připomínkou bohabojnosti zdejších obyvatel|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

S výjimkou krásných barokních božích muk u silnice a dřevěného kříže v obci zde nejsou téměř žádné památky. Přesto však obec pod Lánským vrchem a Kaní horou stojí za návštěvu. Je totiž důkazem složitého osídlovacího systému Jesenicka v minulých staletích.  A navíc, z úbočí Kaní hory, kam sahají domy osady je krásný výhled na Rychlebské hory.

Osada je pozoruhodná také jednou prastarou legendou. Mezi sedmi Lány a Vlčicemi prý řádíval zejména o čase adventním noční lovec. Přízrak zde pořádal hony, až vše kolem zalézalo do chalup a třáslo se pod peřinou. Jednou se sešli u jedné selky na přástkách sousedé a začalo se mluvit o lovci. Nikdo o něm nechtěl nic říkat, jen děvečce to pořád vrtalo v hlavě. Tak předstírala únavu, vyšla ven a odvázala psa, kterému tiše nařídila: Cézare, pomoz ubohému chlapíkovi shromáždit ulovenou zvěř! Potom se otočila a vrátila do světnice. Nikomu o svém počínání neřekla.

Brzo na to začal sedlákův pes tak hlasitě a naříkavě pod okny výt, že se tomu ve světnici všichni podivili. A protože naříkavé vytí nepřestával, otevřela Katrin okno, aby psa uklidnila. Sotva však otevřela okno, vlétl dovnitř velký kus masa a neznámý hlas volal: To je za tu pomoc! Děvečka jakoby zkameněla. Nemohla se ani pohnout. Polekaný hospodář chtěl maso opět vyhodit ven, ale ani všichni dohromady nebyli schopni maso zvednout z podlahy. Zdálo se, že přirostlo k prknům.

Obří židle na vrcholu Lánského vrchu jsou dílem jedné z místních firem|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Hospodář byl velmi zneklidněn a vydal se druhého dne na faru do Skorošic, aby zde duchovnímu sdělil tajemný úkaz a poprosil ho zároveň o radu. Duchovní mu poradil, jak maso uvolní z podlahy. Až sedlák uslyší znovu nočního lovce, měl zvednout maso a zvolat tuto větu: Chybí mi však petržel! Faráři bylo známo, že zdejší duchové petržel nesnáší.

Sedlák se řídil uvedenou radou, a po těchto opatřeních se mu podařilo za veliké radosti maso odstranit. Pak vztyčil vedle svého domu kříž a stanovil, že tento má být i dalšími vlastníky zachován. Noční lovec se nechtěl nechat zlobit od statečné Katrin a odešel na nějaké jiné vzdálené loviště.