Z tiskových konferencí

Tragikomedie z porodnice
vydáno: 5.12.2022
„Tvůj život se mění právě teď.“ Co to znamená mít dítě? A co to s sebou přináší? Jak důležitou roli v tom hraje vztah rodičů? A chceme děti vůbec do dnešního světa přivádět? Tragikomedie slovenské autorky Zuzy Ferencové Babyboom nabízí sondu do prostředí, které by z principu mělo být především radostné a šťastné, ale ne vždycky tomu tak je. V pátek 9. prosince ji v české premiéře uvede Činoherní klub v režii Ondřeje Sokola. Představí se v ní převážně zkušení herci této scény Lucie Žáčková, Sandra Černodrinská, Markéta Stehlíková, Jan Hájek, Viktor Zavadil a nováčci Romana Widenková a Jakub Burýšek.

Dvacátý pátý prosinec, porodnice, tři páry v očekávání. Emoce by se daly krájet. Jediná zdravotní sestra, která se zdá být o Vánocích na oddělení přítomná, vytváří místo klidu ještě větší chaos. Matky se strachují, těší, fyzicky trpí. Otcové volí vlastní taktiku – někdo panikaří, jiný popíjí, další flegmaticky čeká na “výsledek”. Děti však zmatek a napětí nijak nezajímá a nebojácně se derou na svět. Tedy… skoro všechny.

„Uvádíme hru slovenské autorky, což nás těší, jelikož čas od času rádi dáváme prostor původní české či slovenské tvorbě,“ říká režisér Ondřej Sokol.

Ondřej Sokol představuje inscenaci Babyboom
Ondřej Sokol představuje inscenaci Babyboom


V případě takového tématu je potřeba nahlas divákům dopředu sdělit, s jakým žánrem se vlastně setkají. „Dal by použít termín komedie, ale my ho nepoužíváme, protože to není prostá gagová podívaná,“ vysvětluje Ondřej Sokol. „Možná chceme naladit ty, kteří vzpomínky již mají, aby si vzpomněli, a ti, co se těší, aby se těšit přestali …na ten velký okamžik. Co je jisté, na jevišti se setkáme se třemi páry, které čekají miminko. Hra je založena na tom, jak každý ten pár je úplně jiný, každý k tomu přistupuje jinak. Samozřejmě se to pěkně míchá. Platí pravidlo, že divadelní text je nejlepší takový, když v něm postavy nejvíce „bojují o život“. Což v této hře platí, neboť to všichni prožívají jako ten absolutně nejdůležitější den.“

Činoherní klub se proměnil v téměř autentické prostředí porodnice
Činoherní klub se proměnil v téměř autentické prostředí porodnice



Ondřej Sokol měl Babyboom v hledáčku již před lety: „Poprvé jsem hru četl už před několika lety, když s ní přišel Vašek Šanda, že ji viděl v divadle v Martině a že se mu strašně líbila. Tehdy ji tam hráli mimořádně dlouho. Já ji dočetl asi do půlky a odložil jsem ji stranou s tím, že mi přišla hrozně vtipná, víc, než jsem chtěl. Tehdy jsem měl pocit, že je to hrozně zábavný cvičení na téma „porodní den“, ale necítil jsem tam tehdy nějakou protiváhu. Nestrhlo mě to. A teď, když jsme hledali hru pro velmi přesný obsazení, protože se snažíme v divadle budovat stálejší soubor, tak jsem si na ni vzpomněl a začal ji číst znovu a najednou jsem ji viděl jinýma očima, a hlavně jsem ji dočetl do konce! Hrozně příjemně mě překvapila jako celek. Takže se vyplatí číst hry podruhý.“
Nerad by však prozrazoval příliš… „Čím dál víc nerad tohle rozkrývám. Mám pocit, že by nám lidi měli věřit, že to z nějakého důvodu děláme. Činohra není balet, kde člověk dostane příručku s tím, že ve druhém dějství tančí princ a tancem nám sděluje, že je rozčílený, nebo že máme třídit odpad.“

Je ale poměrně jasné, že ústřední událostí hry je porod, tedy okamžik, který má každý dospělý člověk buď v paměti nebo k němu směřuje. Je to skutečně den, kdy se všechno láme. A také uvidíme, jak těhotenství vyostřují vztahy. V Babyboomu je všechno - šťastné těhotenství i nechtěné těhotenství.

Hra je podle Sokola eposem na téma, co je vlastně láska nebo vztah, s tím, že vyznění je v rozmanitosti a v komplexním pohledu. Proto se herci na jevišti nebudou střídat, ale budou tam všichni stále.


Inscenace, jak je pro Činoherní klub zásadní, je postavena na osobnostním herectví. Na jeviště se tentokrát vešla „spousta věcí“, dokonce včetně jednoho artefaktu, který byste na jevišti malého divadla opravdu nečekali. „Všichni herci přispěli nápadem, uvidíte takový scénografický císařský řez. Máme tam všechno, protože když si herci u nás něco přejí, tak to dostanou.
Aby to nějakým způsobem zapadalo do toho, co tady děláme a jak se snažíme budovat novou pevnou strukturu souboru, vytvořili jsme výsostně kolektivní inscenaci, v níž se všechny akce odehrávají paralelně. Interakce herců, kteří jsou spolu na jevišti, přitom představují situace, kdy jsou sami v čekárně nebo na dalších místech v porodnici, bude pro diváky, věřím, zajímavá. Zatím jsem si tím způsobili spoustu starostí a vůbec se za ty nápady neproklínáme. Máme však ještě pár dní do premiéry a souboj se starostmi vybojujeme, začíná se to rodit…,“
připodobnil Ondřej Sokol. „Největší deviza té inscenace je, že naše herečky v ní mohou hrát až těsně do porodu. Zatím břicha jsou umělá,“ vtipkuje.

Autorku Zuzu Ferenczovou vedl k napsání hry, která vyhrála soutěž Dráma 2010, osobní zážitek: „BABYBOOM jsem napsala po svém vlastním porodu, samozřejmě. Na rozdíl od většiny primátů, u kterých je porod solitérní událost, porod člověka vyžaduje přítomnost dalších lidí. Navzdory tomu nejintenzivnější pocit, který jsem u porodu měla, byla obrovská osamělost. Zůstala jsem sama za obrovskými dveřmi. Asi jsem to potřebovala nějak zpracovat. A ještě si pamatuji, že jsem chtěla zkusit napsat hru, která zachovává Aristotelovo pravidlo tří jednot. Antické drama to není, ale aspoň ty jednoty tam jsou.“

Zuza Ferenczová (1977) vystudovala obor Divadelní dramaturgie na VŠMU v Bratislavě. Po ukončení studia napsala několik divadelních a rozhlasových her a jako scenáristka spolupracovala na řadě slovenských televizních seriálů. V současnosti vede malou keramickou dílnu a je studentkou doktorandského programu na Filmové a televizní fakultě VŠMU.

zpracoval + foto: Michal Novák