Parta, která zachraňuje svět. Prašina má v Hradci světovou premiéru

Jak jsem zběžně zjistil, jsem asi jediný, kdo knihu neznal. Dnes už díky dramaturgyni Klicperova divadla Lence Smrčkové vím, že Prašina má sice tři hrdiny jako Harry Potter, ale spíše než bradavickou kronikou je pokračováním tajemna Foglarových Stínadel.

„Je to dobrodružný příběh, který vypráví o fiktivní čtvrti v Praze, kde nefunguje elektřina. Hlavními postavami jsou teenageři En, Jirka a Tonda, kteří se snaží rozluštit tajemství tajemné čtvrti a pátrají po stopách geniálního vědce Hanuše Nápravníka. Víc bych nerada prozrazovala, aby čtenáři byli napjatí,“ říká spoluautorka dramatizace.

Jde o českou odpověď na harrypotterovskou fantasy?
S Harry Potterem má Prašina společné asi to, že ústředními postavami jsou také tři kamarádi: opět dva kluci a holka. Nejde však o žánr fantasy, jako je tomu u slavné kouzelnické ságy. Prašina rozhodně připomíná spíše Stínadla a sám autor Vojtěch Matocha Foglarovy knížky označuje za svoji inspiraci.

V čem je podle vás její nejsilnější divadelní potenciál? Ve výpravě či v situacích?
To se nedá příliš odlišit, fungovat musí všechno. Prašina stojí na skvělém příběhu se skvělými postavami. Děj je napínavý a měl by diváky překvapovat. K překvapením jsou potřeba i jisté scénické efekty, a proto i vizuální stránka musí být velmi působivá.

Máte srovnání s jinými dramatickými počiny? Třeba s Drábkovým Čtyřlístkem?
Čtyřlístek je určený jiné věkové skupině. Na repertoáru máme více představení, která lze hrát pro druhé stupně základních škol, ale Prašina je první inscenace, která byla pro toto publikum vytvořena především.

Na které diváky tedy cílíte?
Prašinou cílíme na mladé publikum, na teenagery nebo – jak se uvádí v literatuře – na skupinu young adults. Osobně si myslím, že je určena dětem ve věku deset plus. Zároveň víme, že i některé mladší děti knihu četly a byly z ní nadšeny a do divadla se k nám chystají. Prašina je ale rodinné představení a mělo by bavit všechny.

Co bylo na dramatizaci nejtěžší?
Eliminovat počet míst, kde se děj odehrává. Tím, že je kniha velmi dynamická a prostředí se často mění, stáli jsme před úkolem, jak se s tím popasovat. Zároveň jsme museli odstranit dlouhé vyprávěcí pasáže a několik popisů naopak rozepsat do dialogů. Bylo nutné zmenšit počet postav a některé dějové linky škrtnout úplně. To je ovšem standardní postup při adaptaci románu.

Jaký pocit máte ze zkoušek?
Jsme ve fázi generálek, takže aktuálně převažuje nervozita. Ale myslím, že celý tvůrčí tým včetně herců cítíme, že vzniká inscenace, která diváky snad velmi potěší a již budeme moc rádi hrát.

Co k Prašině přidáváte coby edukaci?
Vzniká k ní pracovní list, doplněk ke školním představením, ale bude i ke stažení na našich webových stránkách pro širokou veřejnost. Dál můžu prozradit, že i program bude mít jiný formát, než jsou naši diváci zvyklí.

Na co byste před premiérou pozvala diváky všech generaci?
Všichni chceme být občas dětmi a chceme zažít nějaké dobrodružství. Věřím, že během sledování naší Prašiny tyto pocity můžeme divákům evokovat. Hudbu složil Ivan Acher a je se skutečně na co těšit. Na pohybové stránce spolupracoval tanečník a choreograf Marek Zelinka a ráda bych pozvala na skvělé výkony našich herců.