Fredrik Backman je určitě výjimečný - tím zvláštním způsobem, který někomu sedne a někomu zase vůbec. Mně sedl už v předešlých knihách, tady jsem však měla trošku problém. Začátek skvělý, pak jsem se v tom maličko plácala a uvažovala, jestli to vůbec dočtu. Ale nakonec to do sebe všechno zapadlo - a já jsem se rozbila. Na tisíc kousků věčnosti...

V pohádkové říši se čas měří na věčnosti. Je to vlastně jakési náhradní řešení, protože tam nemají hodiny, a tak určují čas na základě pocitů. Pokud se jim doba zdá jako krátká věčnost, říkají, že to trvá věky. Pokud jim to připadá jako dvojnásobek věčnosti, říká se tomu celá věčnost. Co se zdá ještě delší, je už pohádková věčnost, a to je pak celá věčnost věčností...

Snové a přitom syrově realistické, kruté a přitom laskavé, plné smutku, ale i naděje. Každé osmileté dítě si zaslouží náruč, kam by se mohlo schovat. Kde by mohlo snít. Tu Říši před procitnutím, kam utíkáme tajně všichni - jen o tom nemluvíme.

Nemusíš být perfektní táta. Stačí, když budeš můj táta...

A takhle jednoduché to je. Život je totiž složitý i snadný zároveň...

Posílám Else objetí a pláču pro Worse. Mám pochopení pro Britt-Marii a uznání pro Alfa. Něžnost pro chlapce se syndromem a spoustu smíchu pro všechny, kteří se už smát zapomněli...

Člověk se může cítit sám z mnoha různých důvodů...

Příběh jedné, trošku jiné osmileté holčičky a mnoha dalších - ochlasty, příšery, přítele, babičky, babizny, taxikáře, chlapce se syndromem...

Je těžké být rozumný, když se jedná o smrt. Je těžké nechat své milované odejít. A přesně takové je umírání. Je to jako pád do neznáma...

A tak padáme a bolí to, pláčeme a očekáváme úlevu, která nepřichází, a pak se smějeme, zoufale, bolavě, s příchutí slaných slz, ale zároveň tak moc opravdově, jak to jen jde...

...protože: Ne všechny příšery se hrozivé narodí. Některé se promění ze žalu. A některé si svou příšeru nesou uvnitř...

Po skvělém začátku a troše rozpačitosti někde uprostřed jsem přečetla úplně obyčejný a zároveň neobyčejný životní příběh se špetkou fantazie, velkou porcí opravdovosti a každodenní všednosti okořeněné láskou, pochopením, pokorou, vděčností a prostou lidskou sounáležitostí...

Bude dobře. Bude líp.

Uvidíme se, Elso. A omlouvám se (že jsem to zprvu nepochopila, že jsem to chtěla vzdát, že mi to přišlo příliš zdlouhavé, že...). Protože jsi byla skvělá. Babička byla skvělá. Vy všichni.

Babička pozdravuje a omlouvá se, Fredrik Backman, Host 2015