Zdolávání horských hřebenů je extrémně náročným koníčkem, s velmi dlouhou a zajímavou, leckdy i tragickou, historií.  Pojďte se o něm dozvědět trochu víc. 

Horolezectví a jeho historie

Historie lezení po horách je skoro stejně stará jako lidstvo samo. V dávné minulosti byly ty nejvyšší hory spojené s tajemnem, náboženství a mytologií, přesto to lidi k vrcholům i tenkrát táhlo, jak dokazuje například Ötzi, který žil někdy v dobách 3400 až 3100 let před naším letopočtem a jeho ostatky se našly právě v Ötztalských Alpách.

Kdybychom měli pátrat po začátku „sportovního“ horolezectví, dostali bychom se do roku 1336. Konkrétně do 26. dubna 1336, alespoň podle Epistolae familiares, dopisů básníka Petrarcha, ve kterých popisuje svůj výstup na francouzskou Mont Ventoux.

Ale i Plutarch se nechal inspirovat minulostí, konkrétně Filipem V. Makedonským (221–179 př. n. l.), který se ve svých spisech zmiňoval o výstupu na bulharskou horu Beklemeto.

Překlenování hor a horských průsmyků bylo ve starověku a středověku ekonomickou i politickou nezbytností. Často však sloužilo také k duchovním účelům a zmínek o něm tak nalezneme v těchto starých spisech mnohem více.

Pojďme se však podívat na historii horolezectví, jak ho známe dnes.

Zlatý věk horolezectví

Klasické horolezectví, jak ho známe dnes má své počátky v polovině 18. století, kdy se v roce 1757 švýcarský geolog, meteorolog, fyzik a také zakladatel horolezectví Horace Bénédict de Saussure pokusil zdolat nejvyšší horu západní Evropy – Mont Blanc.

Úspěchu při svém prvním pokusu nedosáhl a hora na své pokoření čekala až do roku 1786. S vidinou finanční odměny, které za zdolání hory de Saussure nabídl, ji zdolal Jacques Balmat společně s Michel-Gabrielem Paccardem. O pár desetiletí později, konkrétně v roce 1808 vrcholu Mont Blanc dosáhla také první žena – Marie Paradis.

Tou dobou už nadšení horolezci pokořili většinu alpských vrcholů a v roce 1857 vznikl první horolezecký klub s názvem Alpine Club. S tím pomalu začalo horolezectví dostávat svou moderní podobu, vznikalo profesionální horolezecké vybavení, metodologie a začalo přibývat profesionálních horských průvodců.

Z tohoto období stojí za zmínku ještě velmi tragická událost (kterých v tomto sportu najdeme mnoho). Konkrétně první výstup na Matterhorm v roce 1865. Při této výpravě vedené anglickým cestovatelem a výtvarníkem Edwarem Whymperem čtyři z účastníků tragicky zahynuli.

Himaláje

I dnes jsou pro každého horolezce snem a vrcholem Himaláje (o jejichž dobytí se lidé pokoušeli už od roku 1889) a samozřejmě jejich nejvyšší hora, Mount Everest, kterou se po mnoha neúspěšných pokusech poprvé podařilo dobýt v roce 1953. Druhá nejvyšší hora K2 následovala o rok později. Himaláje si dodnes nárokují životy statečných a odhodlaných horolezců.

Avšak nejen Himaláje jsou životu nebezpečné. Přestože je dnes horolezectví tak populární, až to někteří kritizují, ke smrtelným nehodám při může dojít i v Tatrách.

Proto je před prvním výšlapem nezbytné nejen kvalitní vybavení, ale především dostatečná příprava.

Základy horolezectví – jak s horolezectvím začít?

Dnešní horolezectví můžeme rozdělit na alpinistické a expediční (ještě je pár dalších rozdělení, na které se ale podíváme později).

Alpinistické horolezectví neboli Alpinismus je horolezectví provozované v horách. Název pochází z Alp, kde vzniklo klasické horolezectví. S rozšířením této aktivity se to pak pojalo celosvětově. Alpinismus je široká škála činností. Lezení skalních cest volným způsobem, technickým lezením, výstupy ve sněhu, po ledovcích, na lyžích (skialpinismus) a také vysokohorská turistika či horské přechody.  Alpinisté se mohou sbalit na lehko a zdolávat středně velké vrcholy poměrně svižně.

Oproti tomu expediční horolezectví už je něco pro zkušené profíky, kteří na některé vrcholy stoupají klidně i několik týdnů a s tím se samozřejmě pojí i mnohem více vybavení. Nemusí jít samozřejmě jen o vrcholy, ale pojí se s tím i výše zmíněné aktivity. Někteří expediční horolezci dokonce používají k nošení nákladů i zvířata.

Pokud vás lákají vrcholky hor, ale máte minimální zkušenosti, asi vás ani přes jeho neskonalou lákavost nenapadne začít s expedičním horolezectvím.

To alpinistické však dovede nabídnout podobné dobrodružství, zážitky, stejně jako nebezpečí. Dvojnásob to platí, pokud se do hor rozhodnete vydat během zimních měsíců.

Horolezecká výbava nejen pro začátečníky

Kromě zkušeností se při lezení po horách neobejdete ani bez pořádné horolezecké výbavy. Co všechno budete potřebovat závisí na tom, kam a v jakém ročním období se plánujete vydat.

K základní výbavě patří:

• Mapa s kompasem nebo i GPS navigace
• lékárnička
• helma
• světlo (čelovka, baterka)
• nůž
• horolezecké vybavení (lezecký sedák, jistící a slaňovací pomůcky, cepíny lezecké či turistické, karabiny, rep šnůry a smyčky, vklíněnce, stoppery a friendy, mačky nebo dvojité lano)

Zapomenout byste neměli ani na dostatek kvalitního a teplého oblečení:

• Spodní prádlo a ponožky,
• triko a mikina, ideálně merino,
• péřová bunda,
• čepice, čelenka,
• sluneční brýle,
• turistické nebo horolezecké boty – přečtěte si Recenze na horolezecké boty Asolo Elbrus GV,
• tenké rukavice na lezení, v případě lezení v zimě i teplé rukavice na zahřátí,
• nepromokavé oblečení (např. goretex).

Pokud váháte nad výběrem batohu, sáhněte alespoň po 30litrovém – při výběru pomůže článek Jak vybrat batoh | Turistika, trek, do města. V případě, že plánujete alpinismem strávit více dnů, neobejdete se ani bez stanu, spacáku s karimatkou, vařiče a materiálu na rozdělání ohně a dostatkem dehydrované stravy. O stravě jsme napsali článek Jaké jídlo si sbalit na cesty?.

Kam za horolezectvím vyrazit?

Na závěr máme ještě pár tipů, kam za alpinistikou vyrazit. Dobrá zpráva je, že nemusíte nijak daleko. Už takové Vysoké Tatry mají co nabídnout. Většina z nich se dá zdolat během jednoho dne a můžete se ubytovat v pohodlí horské chaty. 

A pak jsou tu samozřejmě Rakouské Alpy. Jedním z nejoblíbenějších horolezeckých cílů je 2 997 metrů vysoký Hoher Dachstein obklopený ledovcem, který nabídne dobrodružství nejen horolezcům, ale i milovníkům vysokohorské turistiky.

V Horním Rakousku se můžete vydat také na Grosser Priel a pokud vás lákají již zmíněné Ötztalské Alpy, máte s lezením dostatek zkušeností a nebojíte se ani ledovců, můžete se vydat na třetí nejvyšší horu Rakouska, Weisskugel. Ještě zkušenější si mohou troufnout i na tu nejvyšší Rakouskou horu Grossglockner (3 789 metrů).

Základní horolezecké techniky byste se však měli naučit ať už vyrážíte za jakoukoliv aktivitou do hor. S tím vám pomůžou různé kurzy jako například základní ledovcový kurz, lezení v ledu, lavinové kurzy a jiná školení pro pohyb v horách.

Typy horolezectví dnes

Dnešní článek je o klasickém horolezectví – tedy zdolávání hor. Ale do této kategorie patří i další sporty, jako je například bouldering nebo sportovní lezení po skalách (či umělých stěnách), která mají svá další specifika, která rozhodně stojí za prostudování. Zdolávání hor nemusí být pro každého, ale například na ferratách můžete strávit příjemné chvíle s přáteli i jako (fyzicky zdatný) začátečník.