„ČEZ má nerozdělený zisk. Já vám navrhuji, že vykoupíme vaše akcie, abychom získali 100 procent ČEZ a my vyplatíme rozdělený zisk. Takže vy dostanete 43 miliard, stát by získal 100 procent ČEZ. Může zastropovat cenu, jako to udělal Macron, na 46 euro a vykupuje v EDF, to je francouzský ČEZ, ti minoritáři tím pádem by všichni byli spokojeni. Zastropoval bych to na 1500 korunách a zisk, který bude mít ČEZ příští rok – 200 miliard – by patřil státu.“ Tak pravil Andrej Babiš v rozhovoru pro iRozhlas koncem listopadu.
Chytání býka za ocas místo za rohy. K tomuhle stavu nemělo nikdy dojít
O nedobré situaci českého průmyslu svědčí i výroky českých průmyslníků pro HN, kdy reagovali na původně stanovený strop pro plyn na 275 euro na megawatthodinu, o čemž se stále zatím neúspěšně jedná. „Je to na míle daleko od toho, co průmysl může v krátké době zvládnout. Pro průmysl stále nevidím světlo na konci tunelu,“ neviděl Jan Pleyer, generální ředitel výrobce autodílů Auria pro Česko a Slovensko. „Pokud to takto půjde dál, tak v příštím roce přijde výrazné propouštění. Počítá s tím 58 procent našich členských firem,“ prozradil Otto Daněk, místopředseda Svazu exportérů.
Psali jsme:
„Samozřejmě. A těch 58 procent, to je ještě velmi slušný odhad, protože to se týká všech, kdo energii potřebují. Teď jsem byl nakoupit v Čakovicích v Globusu. To je obrovský hangár, a jestliže venku je minus šest, tak uvnitř je šestnáct až osmnáct. Vůbec nedokážu spočítat, kolik to provozovatele tohoto areálu a všechny další supermarkety musí stát na energiích. Docela by mě zajímalo, v jakém podílu to rozpouštějí do cen zboží,“ upozornil Jaroslav Šulc. „Což samozřejmě dělají, nejsou to dědové Mrázové, Santa Clausové ani Ježíšci, jsou to obchodníci, kterým jde o byznys,“ doplnil.
Šulc také reagoval na slova Andreje Babiše o Francii, že bychom to měli dělat podobně, co se týče cen elektrické energie. „Andreji Babišovi vzkazuji, že není třeba opisovat francouzský model, my máme zákon 526 o samoregulaci, který je možné použít. Jenom by si ho musel pan Stanjura nejdřív přečíst a potom mít koule, aby ho mohl realizovat. Nepotřebujeme francouzský vzor. Mále vlastní. Pouze ho nepoužíváme,“ zdůraznil.
Evropa je úplně mimo. Kombinace vlastní blbosti a zaujatosti a cizích zájmů
Evropa nyní řeší zastropování plynu, aby jeho cena nevskočila do tak závratné výše jako 22. srpna, kdy stál 350 euro za megawatthodinu, což je desetinásobek původní ceny. Evropská komise navrhla zavést tržní korelační mechanismus. Ten by začal fungovat při cenách nad 275 eur za megawatthodinu, která by se nad touto úrovní držela dva týdny a převyšovala po dobu deseti dnů cenu zkapalněného plynu nejméně o 58 eur. Což má své příznivce i odpůrce. České předsednictví ve snaze o nalezení kompromisu předložilo návrh, ve kterém je limit nastaven na 220 eurech. Aktuálně se megawatthodina s dodávkou v lednu pohybuje okolo 140 euro, tedy dost pod navrhovaným stropem. Úterní jednání ministrů energetiky však žádný výsledek nepřineslo. Už druhý odklad dohody způsobilo Německo spolu s Nizozemskem. Obávají se toho, zda zavedení stropu skutečně ceny sníží. Kritici tohoto postupu si myslí, že může nastat pravý opak a regulace povede naopak ke zdražení.
„U plynu je to ještě horší varianta než u elektřiny. Tady dobrovolně kaskadérsky došlo k odříznutí od ruského plynu. Dlouhodobě, nesmyslně, hazardérsky, bez kalkulací. Celý Green Deal je totální zvěrstvo. V tuto chvíli inkasujeme první dopady. Jestli to bude 250, 220 či 180 euro, je to jako prašť nebo píchni. Je to důsledek kretenismu, který vládne v Evropské unii. Jinak se to nazvat nedá,“ kritizuje Šulc ostrými slovy.
„Je to atentát na zdravý rozum a evropské spotřebitele. Nejen domácnosti, ale i firmy. Tady si někdo z Evropy dělá mopslíka. Podívejte, jak vypadají americké ceny a jak evropské. Amerika nás dokopala do tohoto kouta a teď si bude o nás otírat podrážky. Úplně jsme se zbláznili, Evropa je úplně mimo,“ konstatoval makroekonom. Otázka však je, zda se Evropa do této situace nedokopala sama. „Je to kombinace vlastní blbosti a zaujatosti a cizích zájmů. Ten nápad břidlicových plynů, způsob jakým to americké banky zaúvěrovaly a ekonomický kolaps, který jim hrozil, pokud by se ten plyn neprodával do Evropy čtyřikrát dráž než doma. Hrozila nová globální krize,“ upozornil. A ten uvažovaný strop na ceny plynu? „Je to zoufalé východisko z nouze. Je to jako když si zlomím nohu a uvažuji, zda si na ni dám leukoplast s polštářkem či bez něj,“ uzavřel pro PL.cz Jaroslav Šulc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
Sascha
