Co jsme se dozvěděli o české ústavě za třicet let její existence?
Esej Jiřího Přibáně: Česká ústava přijatá před třiceti lety je důsledkem politické nevůle k zachování společného státu Čechů a Slováků. To ale neoslabuje její legitimitu. Namísto etno-nacionalistického principu svrchovanosti českého národa se v ní prosadil občanský princip. Úvodní slova „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ zůstávají českým nacionalistům dodnes trnem v oku.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Během projednávání návrhu Ústavy na podzim roku 1992 zazněly i názory, že případná neshoda ústavodárců nepředstavuje žádný velký problém. Nově vznikající samostatný český stát prý mohl dočasně fungovat i bez ní. Za vzor se vydávalo Spojené království, které také nemá psanou ústavu, a přesto v něm již po staletí funguje zastupitelská vláda založená na suverenitě parlamentu.
Ten názor byl sice výrazně menšinový a mylný, ale jeho neúspěch zajistily především nedostatek času a blížící se rozpad československé federace. Ukázal se v něm ovšem mimo jiné i zajímavý paradox: máte-li čas, ústavu nepotřebujete, ale když vám čas během krize chybí, o to důležitější je mít ústavu jako minimální jistotu v nejisté době.
O ústavách jako základních dokumentech moderních demokratických společností panuje obecná představa, že vznikají promyšleně, plánovitě a na základě všeobecné shody ohledně politického a společenského uspořádání. Ve skutečnosti však ono zkratkovité přirovnání mladé české demokracie ke starému dobrému britskému parlamentarismu ukazuje, že pozvolný politický vývoj sice přeje faktickým ústavám, které není třeba sepisovat, ale že ústavy jsou mnohem častěji výsledkem náhlých politických zvratů a změn, a proto je třeba dát jim psanou formu.
Zbytkový stát, nezbytná ústava
Ústavy zpravidla vznikají nejen z nedostatku času, ale současně také z přetlaku kolektivní vůle, jaký se objevuje během politických revolucí, válek za nezávislost nebo zániku impérií a států. Ústava České republiky, jejíž vznik si vynutil rozpad československé federace, však představuje jiný případ: nedostatek času pro její přijetí původně doprovázel i nedostatek vůle.
Přetlak kolektivní vůle byl totiž výrazný pouze na
