Chybějí nám lídři, říká zlínská legenda Kožela o stavu místního hokeje

Chodíte ještě na zimní stadion?
Chodím, letos jsem ještě nevynechal zápas. Hokej mě pořád baví, i když rozdíl mezi extraligou a první ligou je značný. Velké překvapení pro mě i moje kamarády a bývalé trenéry, s nimiž na utkání chodívám, je, že všechny týmy v první lize výborně bruslí. Je to vyrovnaná soutěž, rozhoduje technická dovednost, kterou u našich bohužel trochu postrádám. A taky se mi nelíbí, že jsme přešli na hokej, který není tvořivý a konstruktivní. Často se stává, že obránce nastřelí puk na útočníka, který ho protečuje do útočné třetiny, a tam o něj zase bojujeme.

Teď by to vzal jenom srdcař. Peníze zajistím, říká zlínský manažer Hamrla

Proč to podle vás Zlínu nejde?
V týmu chybí lídři. Kluci jako Kubiš nebo Ondráček jsou bojovníci a dříči, ale nejsou to lídři typu Lešky nebo Čajánka, kteří by udávali tón hry. Hodně se čekalo od Tondy Honejska, ale ten je pro mě velkým zklamáním. Podává nevyrovnané výkony, jednou mu to jde a třikrát ne. Takhle se vůdci týmu nechovají. Ani hráči, kteří přišli, nemají takovou úroveň, jak jsme si mysleli. Líbí se mi například Illéš nebo Mrázek, to jsou šikovní útočníci, ovšem od nich nelze čekat, že mančaft okamžitě potáhnou. A samostatnou kapitolou je obrana.

Tou se přitom Berani dlouhá léta chlubili.
Byli jsme zvyklí hrávat podle obranné šablony a dodržovat ji. Dnes neumíme udržet těsný náskok, hra vzadu nemá systém a beci hrají hurá hokej ve stylu „třeba to vyjde“. Takový Dan Gazda je útočný obránce, který je na ledě pořád někde vpředu, ale v defenzivě má bohužel mezery. Fanoušek vidí, že dá gól, ale kdo si všimne, že zároveň třeba dva zaviní? Na tom by měl zapracovat, pokud chce hrát ve vyšší soutěži. Aspoň že v bráně máme oporu, Dan Huf se mi líbí. Má klasický brankářský styl a nedělá zbytečné pohyby jako Kaša (Libor Kašík). Toho možná psychicky sráží, že není jasnou jedničkou, jeho výkony nejsou přesvědčivé.

Klub má za sebou zemětřesení ve vedení, kam před dvěma týdny nastoupil nový jednatel a generální manažer Robert Hamrla. Co od něj čekáte?
Jsem rád, že je zpátky klasický model řízení, který byl i za mě, kdy jsem byl generálním manažerem. V klubu musí mít jeden člověk poslední slovo a také zodpovědnost. Zlínský hokej byl dlouhá léta založený na pospolitosti hráčů, trenérů a vedení, což se nyní trochu narušilo. Tým byl vždy založený na místních odchovancích a posunování mladých hráčů z juniorky do A týmu. A pozor, ne jen na jednu dvě sezony, ale trvale. Co bude teď, pokud nepostoupíme hned zpátky do extraligy? Agenti posbírají cizí hráče, ti půjdou pryč a nám tady zůstanou zase jen místní.

Extraligových ambicí se nevzdáváme, říká nový kouč zlínských hokejistů Říha

Co byste na Hamrlově místě dělal s kádrem?
Během posledních let jsme pustili hráče, jako jsou Valenta, Šlahař, Urbanec, Klhůfek a další, kteří dnes hrají první ligu a výkonnostně jsou na úrovni těch, které jsme letos v létě přivedli odjinud. Třeba zbavit se Šlahaře byla velká chyba, umí dávat góly a letos nastupuje na střídavé starty v extralize za Vítkovice. Tady mohl být nosným pilířem týmu. Zkusil bych tyto kluky přilákat zpátky, ke klubu mají pořád vztah. Nevidím jinou cestu, jak opět získat pod nohama zlínskou půdu.

Víte, co mi přijde nejhorší? Že spoustu dlouholetých fanoušků už dnes dění ve zlínském hokeji tak irituje, že ztratili veškerou chuť na zápasy chodit.
Tomu rozumím. Prožíváme velké ohrožení přízně klubu do budoucna, stejně jako se vychovávají hráči, tak se musí neustále budovat základna nových a mladých fanoušků. Dlouhá léta se tady chodilo na hvězdy, jako byli Čajánek, Leška, Balaštík a další. V tom se mělo pokračovat, dnes by podobnými osobnostmi byli Holík, Zámorský a další. Mohli jsme to na nich postavit a k nim dávat levnější hráče, kteří by vedle nich rostli. V týmu vždy potřebujete kostru tahounů, o něž se můžete opřít, pak se dá postavit zbytek týmu i z průměrnějších hráčů. Co myslíte, kde by byly extraligové České Budějovice bez Gulaše s Pechem? Hrály by baráž.

O spoustě klubových odchovanců se říká, že neumí hrát jinde než ve Zlíně. Vidíte to stejně?
Ano, u některých platilo, že nejlépe hráli, když byli obklopeni týmem plným svých kamarádů. Pak cítili důvěru. A když to měli jinde táhnout sami, už to nešlo. Třeba Honejsek byl skvělý v lajně s Čajánkem a Veselým, kteří ho „dělali“ a nutili k lepším výkonům. On sám to nemá povahově v krvi, i když hokejové myšlení má, ale je to prostě jiný typ. I s tímto musí dobrý manažer počítat při skladbě mužstva.

O mantinel se opírá Ladislav Maršík (číslo 16), vpravo stojí s číslem 9 Bohumil Kožela. Oba patřili mezi klíčové hráče Zlína.

Vy si pamatujete 70. léta, kdy Zlín střídal pobyt v nejvyšší soutěži a první lize. Jak těžké tehdy bylo postoupit?
Jednodušší to bylo díky dvěma aspektům. Zaprvé byl skoro nulový pohyb na hráčském trhu, takže i po sestupu zůstal tým pohromadě a neoslabil. A zadruhé se nehrála baráž proti celku z nejvyšší soutěže, ale porovnávali se vítězové první ligy z Česka a Slovenska. Úroveň soutěží byla vysoká, všichni nejlepší hráči tehdy hráli doma. Bylo to vždy psychicky náročné, hlavně baráž o postup. Právě v takových utkáních se nejvíce projeví, když máte odchovance.

Čím to, že Zlín byl vlastními hráči tak vyhlášený?
Náš vzor byl Litvínov, Kladno, Pardubice nebo Vítkovice. Do Litvínova jsem se jezdil dívat, měl jsem dobrý vztah s Ivanem Hlinkou. Zaujalo mě, že už tehdy tam měli jednu ledovou plochu, která fungovala celý rok i přes léto a děti si tam chodily zabruslit. Tak malé město a tolik skvělých hráčů, to je neuvěřitelné. Zmíněné kluby nás inspirovaly a postupně jsme to dotáhli až skoro k dokonalosti.

Jak jste vybírali mladé hráče?
Chodili jsme třeba po školách a žádali učitele, aby nám dali seznam sedmi osmi nejlepších kluků z tělocviku, které jsme pak pozvali na hokejový výběr. Ten trval dva dny, bylo to o víkendu u škol a v tělocvičně. Sešlo se nám 350 až 400 už předem vybraných dětí a z nich jsme pak vzali 30–35 do jedné třídy. Talentovaní kluci tak rostli se svými vrstevníky a vzájemná spolupráce, ale i soutěživost je posouvala dopředu. Kdo na to neměl, většinou sám skončil.

Dnes to musí mládežnickým trenérům znít jako sci-fi.
Nyní se dělá spíš nábor. Luděk Bukač ve své knize píše, a teď ho budu parafrázovat, „my jsme jen dali hráčům prostor, aby mohli využít svůj talent“. Když dnes přijde tatínek, že chce ze syna mít hokejistu, v klubu ho naučí bruslit, ale nemůžou mu dát ten dar hokejového myšlení. To nejde naučit, hráč to musí mít v sobě. Ústřední mládežnický trenér ve Zlíně Kotek říkal rodičům: „My vám kluka vezmeme do klubu, bude tady trénovat, ale nemůžeme zaručit, že z něj bude druhý Holík. Co vám můžeme zaručit, je to, že nebude mít čas flákat se a naučí se věcí, které se mu v životě budou hodit.“ Hokej a kolektivní sport obecně dává mladému člověku základ do života, disciplínu, schopnost spolupracovat s ostatními. A taky naučit se prohrávat, protože bez toho nemůžete vítězit.

Trenér Miloš Říha na tréninku zlínských hokejistů.

Mluvíme spolu krátce před nedělním derby mezi Zlínem a Vsetínem. Jak na vzájemné zápasy v minulosti vzpomínáte?
Každý si pamatuje na Čechmánka a další hráče, kteří brblali, že tady nemají místo a musí jít hrát jinam, třeba na Vsetín. Takových případů bylo víc, ale třeba Tonda Stavjaňa mi říkal, že po návratu ze zahraničí měl obavu, že jeho výkonnost nebude ve Zlíně stačit, a šel to do Vsetína dohrát do první ligy. Vůbec nečekal, jaký to tam nabere směr. Rosťa Vlach se tady zase nedohodl s vedením na podmínkách. Já se snažil vzájemné vztahy obrušovat, s Olinem Šteflem a dalšími lidmi ze Vsetína jsme vycházeli dobře. I mezi hráči to bylo bez větších problémů, spíše diváci to brali vyhroceně. Tady se musím vrátit k letošnímu prvnímu derby a urážlivou choreografii, kterou vytáhla část fanoušků Zlína. Až mě zabolelo u srdce, co předvedli. Bylo to hloupé a šlo o hrubou chybu klubu, že takovou věc na svém stadionu dovolil.

Jak jste brali, že vás Vsetín dlouhá léta válcoval?
Je škoda, že jsme nevyhráli první finále v roce 1995, tam jsme na ně měli. Potom už byl rozdíl ve financích obrovský. Ve druhém valašském finále proti nám hráli Dopita, Patera, Procházka a další, snad půlka týmu byli reprezentanti. Tak silné mužstvo šlo jen těžko porazit.

Hokejový Zlín strádá i po sestupu. Důvodů je spousta

Zní to možná kacířsky, ale nemáte dojem, že ve Vsetíně to dnes funguje lépe než ve Zlíně?
Souhlasím. Je to zdravě nastavený klub, který má za sebou finančně silné sponzory a celkově je konsolidovaný. Do hokeje tam dělá Tesil (Radim Tesařík), což je poctivý a pracovitý kluk. Nezbývá než věřit, že i hokej u nás ve Zlíně se dá zase dohromady.