Jaký otec, takový syn! V rodině Listkiewiczů tuplem. Táta Michal, který působil jako předseda české komise sudích, mával ve finále MS 1990. A junior Tomasz bude po dvaatřiceti letech stát na čáře během posledního utkání šampionátu v Kataru. Dostal totiž důvěru stejně jako jeho krajané Szymon Marciniak (hlavní) a Pawel Sokolnicki. „Cítím velkou hrdost a radost. A jsem asi ještě šťastnější. Pocit, který mám jako otec, to je něco nádherného,“ řekl Michal Listkiewicz.
Historie se opakuje. A zase u toho budou Argentinci. Tehdy vedení fotbalovým bohem s ďábelskými sklony Diegem Maradonou a teď Lionelem Messim, který by tuze rád vystoupil z jeho stínu. Obě hvězdy se zamíchaly do příběhu „rozhodcovské“ polské rodiny
MS 1990 v Itálii, Argentina–Německá spolková republika (0:1).
Na čáře Listkiewicz. Michal.
MS 2022 v Kataru, Argentina–Francie.
Na čáře Listkiewicz. Tomasz.
Je tu fotbalové déjà vu. S přesahem na českou stranu Krkonoš.
Přitom na tak pěknou story nemuselo dojít. Tomasz alias Tomek se před nynějším šampionátem zranil, mimochodem velké trable měl i Marciniak. Dobrodružství na Blízkém východě bylo v ohrožení. „Málem to Tomka z mistrovství v Kataru vyřadilo,“ ohlédl se pro polský kanál TVP Sport Michal Listkiewicz.
Naštěstí se tak nestalo, jeho následovník se dal do kupy a spolu s kolegy do takové formy, že zatímco polští hráči se po osmifinále nasoukali do letadla, rozhodcovská trojka zůstala a byla vybrána pro finále. Planými zůstaly úvahy, zda vzhledem k jeho obsazení i celkové zjitřené situaci nesvěřit píšťalku, praporky (a sluchátka s mikrofonem) adeptům z Afriky nebo Asie.
„Bez ohledu na to, že je Szymon (Marciniak) z Evropy, vybrali toho nejlepšího profíka. Geopolitika šla stranou,“ glosoval to Listkiewicz senior.
V to, že by mohla být v neděli na stadionu Lusail při tom, polská parta doufala. A nejen ona. „Přemýšleli a snili o tom řadu týdnů. Vím to od nich. Vyměnili jsme si esemesky, byli trochu nervózní. Věděli jsme, že šanci mají, ale že se to taky povést nemusí,“ vyprávěl Listkiewicz.
Když se dozvěděl dobrou zprávu, hned vytočil číslo své bývalé manželky. A připomněl jí, jak se jí nezamlouvalo, když měl jít Tomasz jako kluk na trénink. „Hele, kdybys tenkrát stála za svým a nedovolila mi ho tam vzít, možná by dnes žádné finále nebylo,“ povídal. „Ale to byl samozřejmě vtip, Tomek byl vždycky do sportu zapálený.“
S papežským požehnáním
Takže opravdu dějinné repete. I když…
„Tentokrát to bylo úplně jinak,“ srovnává Listkiewicz senior nynější dění s tím v roce 1990.
Jak to tedy bylo za vás, panie Michale?
„Absolutně jsem nečekal, že ve finále budu,“ zapřísahá se.
Zatímco dnes se sází na trojice z jedné země, on tehdy bojoval o nominaci do mezinárodní „skvadry“. Na MS tak nakonec působil v osmi zápasech se sedmi různými sudími. Kromě toho ještě nebyli striktně rozděleni na hlavní a asistenty, tak ho trochu mrzelo, že v Itálii ani jednou nevyběhl na hřiště coby šéf. Ale když si to pak spočítal, zjistil. Co je víc. A byl spokojený.
Jen tak na okraj, ve čtvrtfinále byl u toho, když Němci vyřadili 1:0 Čechoslováky. Dodnes to Ivan Hašek a spol. berou jako křivdu: rakouský rozhodčí Helmut Kohl, jmenovec německého kancléře, nařídil spornou penaltu a vyloučil Ľubomíra Moravčíka. Ten vzteky vykopl do vzduchu kopačku, kterou mu vyzul Pierre Littbarski. „Čechoslováci byli komunisti, tak nás zařízli,“ durdil se i po letech Moravčík. „Cítili jsme, že rozhodčí Němce tlačí,“ vzpomínal Hašek.
Listkiewicz, jenž to po konci kariéry dotáhl až na předsedu polského svazu, nemohl tušit, že 26 let nato se objeví v Česku coby šéf komise rozhodčích. Povolal ho tehdejší šéf FAČR Miroslav Pelta, aby odclonil vliv Roman Berbra. Jenže uběhly dva roky a „kmotr“ se dostal k moci zpátky…
Zpět do roku 1990, do slunné Itálie. Vrcholem pro Listkiewicze mělo být semifinále Argentiny s Itálií. Dramatický zápas v atmosféře, kdy se mluvilo o tlačence pro Italy, zvládl. Včetně situace, kdy už útočník Totto Schillaci poslal míč do sítě. Jenže Listkiewicz zvedl praporek nad hlavu na znamení ofsajdu. Byť si stoprocentně jistý nebyl. „Jednal jsem instinktivně,“ přiznal.
Vše dospělo až do penalt a po nich slavili Argentinci.
Listkiewicz mínil, že tím se jeho práce uzavřela. Nebylo zvykem, aby sudí ze semifinále vybrali i pro boj o zlato. A tak hodil na hotelu do kouta výstroj a vyvalil se u bazénu. „Chtěl jsem všechno vyčistit a vyprat až doma. Byl jsem přesvědčený, že pro mě šampionát skončil.“
V tomhle rozpoložení prý na něho v předvečer finále narazil Alexis Ponnet, bývalý slavný belgický sudí a člen komise rozhodčích.
„Co tady děláš?“ divil se. „Začni se chystat, budeš na finále!
Polský arbitr si běžel rychle umýt věci hotelovým šamponem, aby stačily uschnout. „Byl to naprostý šok. Nebyl jsem psychicky připravený, všechno se odehrávalo v takovém zmatku. Měl jsem štěstí, že jsem pak neudělal chybu,“ líčil Listkiewicz s úsměvem pro web Polského fotbalového svazu. „Byla to největší událost v mém profesním životě.“
Možná i díky nějakému tomu zásahu shůry. Ostatně sám Listkiewicz to s nadsázkou připustil a zmínil možného mocného přímluvce. Nejvyšší autoritu v těchhle záležitostech na pozemském světě. A polského původu. „Někdo říká, že se o to přičinil i papež Jan Pavel II. Na audienci pro rozhodčí před šampionátem řekl, že ho mrzí, že na mistrovství není polský tým. Ale taky že je dobře, že je tam alespoň polský rozhodčí. A že se za něj bude modlit,“ vykládal Listkiewicz. „Představitelé FIFA to slyšeli a třeba to na ně mělo nějaký vliv…“
Maradona: Messi? Talent, ale zatím slabý
Jde se na věc. Německo versus Argentina! Jenže tenhle zápas moc krásy nepobral, rozsekla ho až penalta, kterou nařídil Edgardo Codesal. Proměnil ji Andreas Brehme a nakrklí Jihoameričané to mexickému sudímu nikdy nezapomněli. Včetně legendárního Diega Armanda Maradony.
Řídit takové utkání, nota bene s ním na place… To nebyla výzva jako hrom, ale rovnou celá bouřka. „Myslím, že jsem mu dvakrát nebo třikrát odmával ofsajd,“ vybavil si Listkiewicz. Zápas přirovnal k partii šachů, o to víc se musel pekelně soustředit. Co kdyby se najednou něco přihodilo. Při posuzování postavení mimo hru proto chtěl být na milimetr přesný.
Když se s Maradonou potkal po deseti letech na mistrovství světa v JAR, kam Diego dorazil už jako trenér Argentiny, věnoval mu společnou fotku právě z finále MS 1990.
„To není správné. Ty jsi starší o pět kilo a mně je padesát,“ pronesl Maradona.
Na oplátku Listkiewiczovi věnoval svůj dres s podpisem a také autogramem Lionela Messiho. „Mladý, talentovaný, ale zatím slabý,“ lakonicky prohodil.
Teď se pro změnu Listkiewicz junior potká s Messim. Jako druhý Polák ve finále světového šampionátu v historii, tudíž první po svém tátovi.
Ruku si se světovou superstar v Kataru podali už před zápasem Argentina–Austrálie ve skupině, ale teprve nyní to bude mít vrcholné grády.
Do rodinného alba přibude další exkluzivní snímek. A třeba si pak Listkiewicz promluví s Messim o Maradonovi…
Příhoda: Držíme Marciniakovi palce! |
|
Nejen příjmení Listkiewicz rezonuje v českém fotbalovém prostředí. Hlavní arbitr finále MS v Kataru Szymon Marciniak pískal letos v březnu derby, v němž Slavia porazila Spartu 2:0. A zaujal suverénním výkonem, nechyboval. „Jsme rádi, že pro finále mistrovství světa dostal důvěru rozhodčí, který v minulé sezoně pískal českou ligu,“ prohlásil předseda komise rozhodčích Radek Příhoda. „Přejeme mu, aby mu zápas vyšel, budeme držet palce. Máme radost, kam to dotáhl.“ Jen slova chvály má pro Marciniaka jednoho z Příhodových předchůdců Michal Listkiewicz. „Má za sebou nejlepší sezonu kariéry, je vyzrálejší. To, jak dokáže komunikovat s hráči, je mistrovský kousek. Ví, jak má při rozhodování nastavit správnou hranici,“ prohlásil. |
