Jsem tak rád, že Havel zemřel před 11 lety

18. 12. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 5 minut
 

Bylo to 18. prosince 2011. Zavolal mi zástupce šéfredaktora Lidových novin David Šorf a požádal mě, zda bych mohl být komentátorem živého kanadského vysílání o smrti Václava Havla. Zpráva o jeho úmrtí nebyla překvapivá, několik dní předtím jsme ho viděli v televizi, jak ho navštívil dalajláma, a jeho tělo bylo evidentně extrémně zesláblé, tvář měl děsivě vyhublou a vtaženou do sebe, barva pleti dávala jasně najevo, že mu není dobře. Úkol syntetizovat Kanaďanům, kdo je tato složitá postava, byl náročný.

 

O několik dní později jsem totéž musel dělat mnoho hodin v kuse, během Havlova pohřbu. Tehdy bylo možné ponořit se do méně známých (v zahraničí) kontroverzí a rozporů v Havlově osobnosti a životopisu. Většina cizinců má na něj jednorozměrný pohled, nerealisticky z něj dělá bezchybného superhrdinu, ale já jsem měl tu čest být jedním z mála nečeských občanů, kteří měli možnost porozumět Havlovým slovům bez nutnosti překladu, a jako šéfredaktor zpravodajských časopisů a novin jsem viděl zblízka každý krok jeho politického působení a chtě nechtě jsem díky bulvárním médiím nahlédl i do jeho osobního života. 

Podobně jako Michail Gorbačov je i Havel doma vnímán spíše méně hrdinsky, zatímco v zahraničí je zbožšťován. Zatímco v akademickém světě a na nejvyšších eskalátorech politiky byl Havel považován za lempla, pro Čechy zlidověl vlastním přičiněním a popostrčením ze strany TV Nova a Blesku. 

Stejně jako u každého, s kým se příliš sblížíme, začnou po čase negativní aspekty zastiňovat ty pozitivní a náš úsudek se rozostří mechanismem přežívání lidského druhu, který se více soustředí na to, co je špatné, než na to, co je dobré.

Náš profesor na univerzitě žurnalistiky v New Yorku přerušil výuku, abychom mohli sledovat zpravodajství CNN o pádu Berlínské zdi. Pak po vánočních svátcích jsme se měli rozdělit do skupin a natočit reportáže o různých zemích, kde se v předchozích týdnech zvedla železná opona. Byl jsem součástí skupiny, která měla na starosti Československo.

Tehdy jsem poprvé se setkal s Havlem, jeho knihami, divadelními hrami, rozhovory při návštěvě Spojených států v roce 1968, dopisy Olze, reportážemi z Rádia Svobodná Evropa. Teprve mnohem později jsem o něm získal další informace, když jsem si pořídil předplatné The Prague Post a nakonec našel anglický servis Českého rozhlasu. Úplný obraz jsem si udělal až po několika desetiletích života v Praze.

Nehledě na Havlovy kontroverzní obchody s Lucernou a jeho zhoršené vztahy s bratrem, jeho netrpělivost při svatbě s Dagmar Veškrnovou (pouhý rok po smrti milované Olgy a na nemocničním lůžku - takovou pikantní scénu by nevymyslely ani mexické telenovely), jeho podporu George W. Bushe ve válce proti Iráku (někteří kritici k tomu přidávají i jeho podporu takzvaného humanitárního bombardování Kosova/Srbska Billem Clintonem, ale já si myslím, že Havel učinil správně, jinak by Slobodan Miloševič pokračoval ve své politice vražedné populistické xenofobie), v konečném účtování je Havel stále nejlepším českým prezidentem od dob Tomáše Garrigua Masaryka. 

Nebudu se rozepisovat o Havlově životě a politické biografii, protože české publikum je o něm dostatečně informováno a každý má svůj názor. Smyslem tohoto článku je pouze připomenout, že před 11 lety Havel zemřel. A jak jsem rád, že už nežije, aby neviděl, co se stalo s jeho národem. Aby si neuvědomil, že pokus dovést Čechy zpět do Evropy a na vrchol světové politiky selhal. Že jeho příkladu etické politiky nikdo nenásledoval. Že se tolik Čechů dívá radějí na Východ a opět se nechává obelhávat Kremlem. 

Naštěstí se Havel nedožil rozpínání sil, neúcty k lidské důstojnosti, podpory xenofobie a nesnášenlivosti, které na Pražský hrad přinesl Miloš Zeman. Nedožil se toho, že se jeho bývalý spoluvězeň Dominik Duka stal kardinálem nejvíce odtrženým od křesťanských hodnot v dějinách a stal se hlasatelem protikřesťanských předsudků a nenávisti. Havel byl zachráněn před tím, aby viděl, jak se mnozí z těch, kteří ho dříve obdivovali, stávají fanoušky krajně pravicové populistické politiky a Putinovými obhájci. 

Havel byl zachráněn před tím, aby viděl, že celých těch  pět let, které strávil ve vlhkých celách, jež mu podlamovaly zdraví, aby pomohl Čechům osvobodit se od lží a manipulací mocných, bylo zbytečných. 

Jednou se mi na akci Freedom Forum 2000 podařilo zeptat Havla na to, zda je pro přímou lidovou volbu prezidenta. Pronesl jen: "Pak bychom se měli připravit na prezidentství Vladimíra Železného". Ale to je téma na jiný článek...

3
Vytisknout
9657

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2022