Balkánské zápisky píší o návrhu britského specialisty na Balkán Paula Taylora ohledně evropské politiky na Balkáně.
Paul Taylor, britský politolog zabývající se Balkánem zestručnil svoji „obrannou studii“ o Balkánu (Seize the Geopolitical Moment. The Western Balkans and European Security) pro evropskou verzi webu Politico a píše v článku, že „představitelé EU musí přehodnotit integraci šesti malých, ekonomicky nestabilních zemí Balkánu s celkovým počtem obyvatel méně než 18 milionů do EU, jinak riskují, že Rusko s Čínou využijí tento region ke svým mocenským hrám.“
Podle Taylora válka na Ukrajině probudila EU z letargie k Balkánu a evropští politici si vzpomněli, že v roce 2003 cosi těmto zemím slibovali. Politolog upozorňuje na možné důsledky zanedbání tohoto regionu: „Bude-li EU nadále držet Balkán stranou, alternativou by pro něj mohlo být užší spojenectví s Ruskem. Vznikla by neliberální, neangažovaná zóna, která by se rozprostírala od Maďarska po Turecko. Také existuje ještě horší eventualita, a to sestup regionu do spirály ozbrojeného konfliktu, zahrnující toxickou směs organizovaného zločinu a migrace pomocí zbraní.“
Jako memento Taylor použil Lajčákova slova: „Uvědomme si, že na Balkánu nevítězíme a že riskujeme jeho ztrátu. Ale ještě musíme udělat další krok. Musíme se ujistit, že demokratický evropský Balkán převládá nad balkánským autokratickým modelem společnosti. Nesmíme zde zanechat vakuum a pokud se nezapojíme, tak zde zakotví jiní.“
Je známo, že některé země jako Francie nebo Nizozemsko jsou nejvíce proti dalšímu rozšiřování EU a s některými dalšími zeměmi šíří „samolibý předpoklad, že status quo na Balkánu je zvládnutelný a nepředstavuje vážné riziko pro evropskou bezpečnost.“
„Situace se může zdát pod kontrolou, lidé jsou zde unavení svými konflikty. Přesto ale neexistuje záruka, že nevyřešené konflikty v Bosně nebo mezi Srbskem a Kosovem zůstanou zamrzlé s menšími vzplanutími nebo že nevystupňuje se lokalizované politické násilí, které přitáhne vnější hráče a podpoří nové toky uprchlíků, zbraní a drog do EU. Podmínky zde v současnosti nastolené nejsou donekonečna udržitelné,“ myslí si Paul Taylor v textu určeného unijním politikům. Ostatně důkazem jeho slov je současná napjatá situace mezi Bělehradem a Prištinou, která byla vyvolaná zdánlivě malicherným sporem o SPZ automobilů u Srbů žijících v Kosovu.
Ruská a čínská hra o Balkán
Britský politolog popisuje šachovnici Balkánu a rozestavení figurek na ní. Na jedné straně řídí figurky Západ a na druhé Rusko s Čínou. Jak vidí taktiku těchto dvou států? Podle Taylora válka na Ukrajině rozdmýchala ještě více srbský nacionalismus a „Moskva se snaží podnítit všeslovanský ortodoxní nacionalismus a využívat rozdělení, kde se dá.“ Britský politolog tvrdí, že Rusko podporuje iredentismus bosenských Srbů a „šíří dezinformace, aby zesílilo nepřátelství kosovských Srbů vůči vládě v Prištině.“
Pro změnu Čína má snahu se spojovat s místními lídry, kteří „hledají ambiciózní projekty v oblasti infrastruktury a obrany.“ Čína s Ruskem pak společně postupuje v Radě bezpečnosti OSN a „využívá finanční síly k odrazování balkánských států od podpory kritických rezolucí o porušování lidských práv v Sin-ťiangu nebo Hongkongu.“ Obě země napomohly k přezbrojení Srbska, což ale Taylor nepovažuje za vojensky ale spíše politicky významné.
Důležitější jsou ruské energetické páky, když Srbsko je z osmdesáti procent závislé na ruském plynu a Bosna ze sta procent.
Jak řešit Balkán?
Paul Taylor si ve svém článku a studii dal za cíl poradit, jak by měli politici EU na Balkánu postupovat. Odpovídá: „Především, viditelnější politické angažování. („So, what should the EU do now? First, more visible political engagement“). Co si pod tím představuje? Mimo oživení berlínského procesu na podporu regionální hospodářské integrace pro vstup do jednotného trhu EU, vidí britský politolog šanci v platformě Evropského politického společenství. První zasedání se konalo letos 6. října v Praze a byli pozvány také balkánské státy včetně Kosova. U něj je na seznamu zemí poznámka, že jeho přítomností „nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244 a stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.“
Dalším krokem by podle Taylora mělo být přetvoření těžkopádného přístupového procesu tak, „aby se rozdělovalo více finančních beneficí a výhod v přístupu k členství hned, jak kandidáti pokročí v reformě.“ Dále navrhuje ne tolik podstatné záležitosti jako pozvání ministrů z Balkánu na neformální zasedání EU nebo aby si balkánské země zvolily své pozorovatele do EP. Paul Taylor nakonec přiznává, že hlavní díl práce leží na těchto zemích, které „zdaleka nesplňují základní podmínky demokracie, právního státu, svobody projevu a boje proti korupci, aby se kvalifikovaly pro členství.“ Podle britského politologa je to však „problém vejce nebo slepice, když není důvod, proč by balkánští politici dělali bolestivé reformy, které by mohly uvolnit jejich moc a peníze kvůli tak vzdálené a nejisté vyhlídce.“
Vučić otevřen ke Kosovu
Dovolme si jen několik vět ke komentáři. Na to, že autor píše, že „publikace je založená na rozhovorech s odborníky z národních vlád, EU a NATO, mezinárodních organizací, armády, akademické obce a občanské společnosti v Evropě a Spojených státech“, se text zdá být jen popisnou studií s předložením všeobecně známých problémů a faktů. Jak ve studii i v článku chybí analýza nebo rozbor návrhů výměny území mezi Kosovem a Srbskem projednávaných mezi Hashimem Thaçim a Aleksandarem Vučićem. Thaçi je vesměs hodnocen jako člověk až s kriminálním pozadím a kupodivu pozitivně je hodnocen Vučić jako politik. Taylor cituje nejmenovaného západního vyjednávače, který tvrdí, že Vučić je v jednání nejvíce otevřen ke kompromisu ohledně Kosova („Když se podíváte na politické spektrum v Srbsku, je těžké najít někoho otevřenějšího
k otázce Kosova než Vučić.“). Také si Taylor cení letošní Vučićův rozhovor pro New York Times s jeho kritikou iredentismu Milorada Dodika. Otázka řešení Kosova je pro Balkán klíčovou a zde Taylor nepodává žádné velké řešení.
Článek vychází ve spolupráci s Balkánskými zápisky.