Před rokem se tam čerti ženili – 1. část

Když mi pak přišla od jedné cestovní kanceláře nabídka poznávací cesty po La Palmě v malé skupině účastníků, konané letos začátkem listopadu, neváhala jsem ani chvilku. Chystala jsem se na tento ostrov už déle, ale nějak to stále odsouvaly jiné plány. Ovšem poté, co jsme nedávno to ohnivé dění s napětím po mnoho týdnů sledovali v přímém přenosu a duchem tam už tak trochu byli, bylo rozhodnuto hned. Dobře jsem udělala, výlet to byl skvělý a pověst o krásném méně známém kanárském ostrovu nelhala.

 Ostrov La Palma patří mezi tři menší z celkových sedmi hlavních Kanárských ostrovů.

Kanárské ostrovy tvoří s Azorskými ostrovy, Madeirou a Kapverdskými ostrovy tzv. Makaronésii. Název této skupiny ostrovů v Atlantickém oceánu pochází z řečtiny a znamená „šťastné ostrovy“. Ve starověku o nich věděli Řekové, Féničané i Kartaginci.

 Makaronéské ostrovy mají řadu společných prvků – historii, sopečný původ, subtropické klima, floru a faunu – včetně endemitů, mezi které patří zejména unikátní rostlinné společenství vavřínových lesů (laurisilva).

Společné měly i to, že až do historicky nedávné doby nebyly osídleny. Pouze na Kanárské ostrovy se dostali první lidé už asi před dvěma tisíci lety. Jsou označování jako Guančové, ovšem to bylo jméno prvotních obyvatel pouze ostrova Tenerife. Na každém ostrově se nazývali jinak.

Kanárské ostrovy jsou administrativně jedno ze 17 španělských autonomních společenství a součástí Španělska jsou již od 15. století.

Evropské Azory a Madeira, a africké Kapverdy jsou součástí Portugalska, a také od 15. století.

Historický a civilizační vývoj na všech makaronéských ostrovech probíhal v souvislosti s celkovým děním v pevninských zemích. (Více o tom v knize „Blažené ostrovy a sedmý kontinent“, resp. „Příběh černé Afriky“.)

Na ostrově La Palma není mezinárodní letiště, a proto se tam létá přes ostrov Tenerife. Sopečný původ ostrova je patrný již z letadla před přistáním.

Před odletem pak na La Palmu z domácího letiště jsme se na Tenetife stavili v historicky cenném bývalém hlavním městě ostrova La Laguna. Byl víkend těsně po Halloweenu a město jím stále naplno žilo.

V cestě na La Palmu jsme pak pokračovali menším letadlem vnitro-ostrovní letecké společností. Odlétali jsme za silné mlhy, ale poté, co se letadlo vzneslo nad mraky, naskytnul se nám snový pohled na tenerifskou sopku Pico del Teide, nejvyšší horu Španělska (3718 m).

Ostrov La Palma je velice krásný a přírodně hodnotný. Už samotné přemísťování se po něm během výletů je vždy vyhlídková jízda, stále je na co koukat. Krajina je mnohotvárná. V bujné zeleni převládají buď lesy s různým zastoupením stromového porostu anebo rozlehlé banánové plantáže, někde pokryté bílými foliemi. Vesnice jsou do krajiny malebně zasazené.

Občasné miradory-vyhlídky umožňují se zastavit a v klidu porozhlédnout, protože na silnicích vinoucích se v serpentinách po strmých svazích se fotograficky stihne zachytit krásný pohled jen někdy. Názvy vyhlídek bývají půvabné (zde „zahrada hesperidek“ – podle řeckých bájí nymfy západu slunce, které hlídaly zlatá jablka).

Velký obdiv patřil řidičům, kteří nás po ostrově vozili. Většinou malými busy, a to nejen proto, že nás bylo málo, ale proto, že s velkými by se na řadu míst ani dostat nedalo. Vyhýbání se protijedoucích vozidel v serpentinách zdejších silnic na prudkých svazích je i tak často hodně náročné.

Tu a tam je do přírody nenásilně zasazený hotel – rovněž ostrov La Palma má rozvinutý cestovní ruch – ovšem rekreační komplexy s restauracemi, obchody a zábavními středisky byste tu hledali marně.

,Cílem zájezdu po La Palmě bylo poznat ostrov celý a z různých hledisek. Nejen navštívit místa nedávné zkázy. Jsou to ale ona, co je momentálně středem pozornosti návštěvníků ostrova a již nově vydané mapy ostrova ta místa výrazně černě vyznačují.

Ostrov La Palma je nejzelenější ze všech Kanárských ostrovů a je jediný, na kterém se nachází několik vodních toků. Na jednom z nich vodopád Los Tilos, ke kterému se jde přírodou připomínající proslulé levády-cesty podél vodních kanálů na Madeiře. Veliký obraz vodopádu zdobil i halu našeho hotelu.

Především je ale ostrov La Palma ze všech Kanárských ostrovů nejvíc vulkanicky aktivní.

V centru severní části ostrova se nachází stratovulkán TABURIENTE, jehož aktivita tvarovala ostrov po dlouhá tisíciletí. Během nich se na jižní části ostrova hromadily sopečné produkty ve tvaru svahového hřbetu. Asi před 560 tisíci lety se obrovská západní část hřbetu utrhla a sesula do moře. Odhadem to bylo okolo 100 km2. Tím vznikl kráter zvaný Caldera de Taburiente o rozměrech 7 x 15 km a hloubce 2 km. (Pro tento kráter roku 1825 poprvé použil německý geolog Leopold von Buch slovo kaldera, které se od té doby běžně pro sopečné krátery používá. Caldera= kotel.)

Podívat se do velikého kráteru Taburiente z místa La Cumbrecita ve výšce 1287 m se dalo přes hustý porost vysokých kanárských borovic sice jen částečně, ale bylo to tam nádherné. Kaldera má strmé okraje a je na většině svého obvodu přístupná jen slaňováním. Pouze k jihozápadu je otevřena k moři hlubokou roklí, která v dobách dobývání ostrova Španěly představovala únikovou cesta původních obyvatel do nitra ostrova.

Když jsme se pak z La Cumbrecity vraceli, viděli jsme poprvé jev, který jsme pak tady mohli spatřit ještě párkrát – a to tekoucí hustou mlhu s hor dolů.  

 (Poznámky:

Kanárská borovice, jejíž jméno tu padlo, je název endemického druhu borovic, které jsou nejen velkou ozdobou kanárských ostrovů, a zejména La Palmy. Dřevo tohoto stromu se po staletí používalo na stavbu lodí a bez jakékoli potřebné impregnace či pozdější údržby se dodnes používá na typická kanárská okna, okenice, dveře a balkony.

Většina míst, která uvádím, má svá osvětová informační střediska s velmi dobře zpracovanými expozicemi, Má je i národní park Caldera de Taburiente, jeden ze čtyř kanárských národních parků, z celkových 15 španělských.)

Pokračující sopečnou aktivitou vzniklo na La Palmě několik dalších sopek. Především LA CUMBRE VIEJA (starý vrcholek) – rozsáhlý aktivní stratovulkán, který zabírá celou jižní třetinu ostrova. Táhne se podél zlomové linie severojižním směru a je původcem všech erupcí na ostrově za posledních 7 tisíc let.

Je vůbec nejaktivnějším vulkánem kanárských ostrovů a byl to on, který dal o sobě opět nedávno vědět po 50 letech – mezi 19. zářím a 13. prosincem 2021. Byla to největší a nejdéle trvající erupce této sopky za posledních 500 let – tedy během historické doby.

Všechny historické erupce na Kanárských ostrovech patřily ke strombolskému mírnějšímu typu, pro který je charakteristické, že žhavá láva vyletuje z jicnu sopky nahoru a dopadá poměrně blízko. Tím vzniká struskový kužel. V jeho bocích si obvykle prorážejí cestu lávové proudy, které mohou napáchat značné škody na pozemcích a budovách, ale zpravidla svou rychlostí postupu neohrožují životy. Erupcím také obvykle předchází řada zemětřesení.

Vulkán La Cumbre Vieja dal vzniknout dalším sopkám a kráterům – mezi které patří mj. San Antonio či San Juan,

Poslední erupce sopky SAN ANTONIO, která se nachází v oblasti Fuencaliente na jižním cípu ostrova, byla zaznamenána v roce 1677. Ve výšce 633 metrů nad mořem se nachází nejen kráter, ale také astronomická vyhlídka, ze lze v noci pozorovat oblohu nejjižněji na ostrově, a navíc  pohyb a západ Slunce za pomoci ukazatelů, které označují změny ročního období.

Aktivitě sopky SAN JUAN v roce 1949 bylo věnováno osvětové návštěvnické centrum, které ale málem zničila loňská erupce nedaleké mateřské sopky La Cumbre Vieja (na fotech je vidět, jak vulkán stále dýmá).  Zdejší expozice se proto rozšířila o toto dění, které probíhalo přímo v jejím okolí. Byl to zvláštní pocit si prohlížet záběry, jaké jsme vídali v televizi v přímém přenosu, a venku předtím vidět prostor zkázy v reálu – sopečné balvany, vše pokryté silnou vrstvou sopečného popela a na obzoru v rámci horského masivu i sopku, která stále vypouští kouř. Na prostoru pod ní poničené vesnice, pole a infrastrukturu.   

Sopka La Cumbre Vieja zahájila své ohnivé představení 19. září 2021 odpoledne a pokračovala v něm po 85 dní a 18 hodin. Ze sedmi otvorů chrlila popel a lávu za doprovodu tisíce otřesů země.

Lidé museli okamžitě opouštět domovy. Gejzír lávy si po svahu sopky razil cestu směrem k moři vzdálenému šest kilometrů. Z jícnu létaly cáry žhavé lávy, sopečné kameny a balvany. Mračna černého popela zakrývala oblohu na kilometry daleko i vysoko.

Vulkán střídal divočejší a relativně klidnější období. V listopadu nastalo největší zemětřesení za celou dobu o síle 5,1 stupně. 

Lávový proud, široký místy až 3 kilometry, stékal rychlostí až 700 metrů za hodinu a vše mizelo pod hromadou černého a tmavě hnědého kamení, připomínajícího obří oranici. Tam, kde se až 1250 stupňů žhavá láva vlévala do oceánu, tam se přepsala mapa ostrova. Z lávových usazenin se stávala nová pevnina a ostrov se rozrůstal.

Když lávový proud dospěl k moři, vytvořily se po střetu žhavé lávy s mořskou vodou toxické plyny. Ty se na řadě míst se stále držely i v době našeho pobytu na ostrově letos v listopadu a mnoho lidí se do svých, i v případě jinak neporušených domovů, kvůli tomu stále nemohli vrátit.

Láva postupně zničila téměř 2900 obytných domů a dalších budov několika vesnic, pokryla téměř 1200 hektarů včetně stovek hektarů plantáží, poškodila desítky kilometrů silnic a přerušila rozvodné sítě. Více než 7000 lidí (z celkových 85 tisíc na ostrově) muselo být evakuováno a materiální škody byly odhadnuty na více než 900 milionů eur (22 miliard korun). Dobrou zprávou každopádně bylo, že nikdo nezahynul.

Velkou část ostrova pokryla vrstva sopečného popela.

Vědecký výbor úředně prohlásil aktivitu za ukončenou na Boží hod vánoční. Tato toužebně očekávaná zpráva byla před rokem pro obyvatele La Palmy tím nejlepším vánočním dárkem.

Titulky článků některých médií zvěstovaly v průběhu erupce možnost zhroucení části ostrova, jako se stalo dávno v prehistorické době, kdy vznikla kaldera Taburiente. To by vyvolalo obří vlny tsunami valící se obrovskou rychlostí ke břehům Afriky, Evropy i východního pobřeží Severní Ameriky s jejími mnohamilionovými velkoměsty. Národní centrum pro varování před tsunami ale na základě fakt uvedlo, že vlna tsunami tentokrát určitě nehrozí. 

Od návštěvnického centra jsme pak kymácivě pomalu projížděli po stavbě nové silnice přes lávové pole a viděli zkázu po obou stranách. Vystoupit z vozidla nebylo z bezpečnostních důvodů povoleno – láva hlouběji pod povrchem ještě zdaleka nevychladla.

Ostrov La Palma se snaží vrátit k normálnímu životu a jeho součástí je i cestovní ruch, který přináší obživu mnoha obyvatelům ostrova a návštěvníkům zase radost z jeho poznávání.

Pokračování ve 2. části článku.