RECENZE: Aspoň na chvilku se stát těmi nenáviděnými a milovanými Lunetiky

Guilty pleasure. Anglické sousloví, které by se do češtiny mohlo přeložit jako „provinilé potěšení“, zcela odpovídá emocím, které šíří oblíbené a stále vyprodané divadelní představení pražského kulturního centra NoD. Tvůrčí duo Janek Lesák a Natálie Preslová zde totiž nastudovalo autorský kus The Legend of Lunetic.

V hudebně-tanečním představení se chtějí kriticky podívat na nepochopitelný fenomén této chlapecké skupiny, která u nás koncem 90. let vyvolala bezprecedentní vlnu šílenství srovnatelnou snad jen s beatlemanií. Lesák s Preslovou megaúspěch čtveřice chlapců ze severočeského Meziboří, o jejichž pěveckých schopnostech dodnes panují nejasnosti, vysvětluje s vtipem sobě vlastním. V únoru 1995 údajně dopadl na Zemi meteorit, část skončila v severních Čechách, část v moldavském Kišinivě. V ten samý den v těch samých místech vznikly skupiny Lunetic a O-zone. To je podle Lesáka s Preslovou jediným vysvětlením tak záhadných událostí, jako je úspěch těchto boybandů.

11 fotografií

Tvůrci se pochopitelně soustředí výhradně na Lunetic, ze všech dostupných zdrojů poskládali podrobnou a velice zábavnou mozaiku, která v první vlně popisuje nástup skupiny a v druhé se zcela záměrně veze na stále sílící devadesátkové nostalgii. Časopis Bravo, hudební pořady Medúza a Eso, a kdo bude nejbystřejší, vyhraje bludišťáka...

The Legend of Lunetic 75 % NoD premiéra 27. listopadu 2021 režie: Janek Lesák hrají: Ladislav Karda, Janek Lesák, Martin Cikán, Jan Strýček, Kamila Mottlová / Eliška Soukupová / Barbora Nechanická, Michal Máša, Karel Jinda / Lukáš Prokop

Čtveřici chlapců zde představují Láďa Karda, Martin Cikán, Jan Strýček a sám režisér Janek Lesák. Všichni v jeden moment vystoupí ze svých rolí a divákům odhalí svůj skutečný vztah ke kapele.

Zvláště z Lesákova „přiznání“ je patrné, že parodický motiv s meteoritem je pouhou snahou zachovat si od Lunetic zdravý odstup. Všichni čtyři vystupující se totiž vedle jednotlivých napůl hraných a napůl komentovaných scének objeví i ve třech hudebních vstupech, kde s patřičnou choreografií odzpívají tři hity. Náhle je patrné, že show vznikla především proto, aby si kluci mohli na své nenáviděné a přitom tajně obdivované hrdiny z dětství aspoň na chvilku zahrát.

Možná i pro tuto nepřiznanou lásku je The Legend of Lunetic emotivním, vtipným a soudržným představením, které diváky nezklame. A když se zamyslíme nad samotným zdánlivě nelogickým úspěchem kapely: je vlastně dobře si připomínat, že i sebebláznivější sen (třeba založit si v okrese Litvínov české Backstreet Boys) se s trochou snahy a štěstí může stát skutečností.