Možná to na první dobrou překvapí, ale Danuše Nerudová má ve svém poradním týmu dva politiky KDU-ČSL. Kromě nich ale také několik ekonomů, studenta i učitele. Tým Nerudové je pozoruhodná sestava osobností a naznačuje, jaké zájmové skupiny by Nerudová reprezentovala.
Své poradce Nerudová představila před Vánoci, možná kvůli ožívající kauze doktorátů na Mendelově univerzitě se jim však nedostalo moc pozornosti. Je to přitom zajímavá sestava a zjevně jde i o součást kampaně – Nerudová poradce představuje až krátce před volbami, kdežto Petr Pavel svůj poradní tým představil už před delší dobou a většina veřejnosti o něm neví vůbec.
Dva lidovci
Na první pohled možná překvapí, že progresivní Nerudové radí hned dva bývalí politici KDU-ČSL. Prvním z nich je exministr kultury Daniel Herman, který momentálně působí jako člen Rady vlády pro lidská práva. Jako ministr na sebe upozornil především když v roce 2016 oficiálně přijal Dalajlámu. Na jeho schůzku s tibetským duchovním vůdcem tehdy premiér Sobotka, prezident Zeman a šéfové sněmovny i senátu Hamáček a Štěch bleskově zareagovali prohlášením, v němž Tibet označili za součást Číny. V podpoře Tibetu se Herman s Nerudovou jistě shoduje, možná ale překvapí, že Herman se považuje za konzervativního monarchistu.
Druhý bývalý lidovecký politik v týmu Nerudové je Pavel Svoboda. Ten byl v Topolánkově vládě ministrem bez portfeje pro legislativu, později byl za KDU-ČSL v europarlamentu. Kromě něj a Hermana mezi poradci nikdo s politickou zkušeností nefiguruje.
Ekonom od Pirátů
Ač je sama Nerudová profesorkou ekonomie, přizvala si mezi své poradce hned tři kolegy z oboru. Prvním z nich je Filip Matějka z výzkumného centra CERGE-EI. Matějka má doktorát z Princetonské univerzity a zabývá se především ekonomickým chováním a rozhodováním lidí. Politicky má blízko k Pirátům a STAN – tyto dvě strany ho v době covidu nominovaly jako svého zástupce do krizového štábu. Později se spekulovalo o tom, že by Matějka zasedl ve Fialově vládě jako ministr průmyslu za STAN, nakonec však do vrcholové politiky zatím naplno nevstoupil.
Z institutu CERGE pochází i další expert Daniel Munich, v současnosti poradce premiéra Fialy. Odborně se zaměřuje na ekonomii práce a na veřejné finance. Vládu v poslední době kritizoval například za neadresnou pomoc lidem v době krize – na pomoc těm, kdo to skutečně potřebují, by dle něj stačilo několik miliard ze státního rozpočtu.
Ekonomickou trojici doplňuje snad vůbec nejznámější český ekonom Tomáš Sedláček. Ten by se s Nerudovou mohl vrátit na Hrad – působil totiž jako poradce prezidenta Havla v závěru jeho prezidentského mandátu. Později byl ještě poradcem ministra financí Sobotky.
Lídryně
Výraznou skupinu mezi poradci Nerudové tvoří úspěšné ženy. A to ačkoli se Nerudová jen poněkud váhavě přiklání k feminismu a říká, že za feministku se nepovažuje. V jejím týmu najdete zakladatelku organizace Czechitas Ditu Formánkovou, která se věnuje digitálnímu vzdělávání žen a jejímž cílem je dostat více žen do IT oborů.
Z neziskového světa pochází také neurovědkyně Marie Salomonová, zakladatelka a hlavní tvář neziskovky Nevypusť duši, zaměřené na prevenci a osvětu o duševním zdraví. Stejně tak je v poradním týmu Lucie Hyblerová, která založila platformu Breakfaststory, která propojuje sociální a chráněné dílny pro lidi s hendikepem. V oblasti sociální politiky Nerudové radí ještě šéfka České asociace paraplegiků Alena Jančíková.
Nerudová se často prezentuje jako kandidátka budoucnosti, zdůrazňuje důležitost vzdělávání. Zajímavost je, že v jejím týmu je jak učitel a propagátor intuitivního vzdělávání Daniel Pražák, tak Ondřej Gonzor, student Pensylvánské univerzity a tvůrce aplikace pochopim.to, skrz kterou mohou studenti hodnotit učitele a sdělovat jim, co při výuce nepochopili.
A proč je to všechno důležité? Prezident sice nemá mnoho pravomocí, ale už od doby T.G. Masaryka funguje Pražský hrad jako zvláštní mocenské centrum. Za 1. republiky se slovo Hrad vžilo jako pojmenování zájmových skupin a osobností, které měly blízko k prezidentu Masarykovi. Navštěvovali jej vydavatelé novin, představitelé bank, spisovatelé i zástupci občanských skupin a spolků jako Sokol nebo legionáři. Ostatně i za vlády všech porevolučních prezidentů hrálo velkou roli, jakými lidmi se obklopují a koho reprezentují. Takže rozhodně není na škodu, že kandidáti tyto lidi představují už před volbami.
