V minulých dnech Česká televize vysílala na druhém programu – ačkoli na prvním by se možná zaskvěl ještě víc - „cyklus“ filmů o šíleném inspektorovi Clouseau.

Tento slibný závdavek k očekávané silvestrovské zábavě, která se bohužel v horečce sobotní noci nedostavila, znovu ukázal komediální mistrovství nejenom P. Sellerse, ale doložil i stejnou kvalitu herecké práce představitele druhé z dominantních postav příběhu, Herberta Loma.

V roli inspektora Dreyfuse je prostě k popukání.

Málo je známo, že právě Lom je pražský rodák. Jeho rodnou řečí sice byla němčina, ale česky mluvil skvěle, takže kdo ví, pokud by neemigroval před nacisty do Británie, a neskončil v koncentráku, zda by se zřetelně nepodílel na českém divadelnictví a filmu.

V Británii, ale i v Hollywoodu se profiloval jako komik, rovněž však jako představitel dramatických postav.

Možná, že tady by se stal někým jako Jaroslav Marvan. Těžko si Loma lze ovšem představit v montérkách jako dělníka ve fabrice nebo režimního funkcionáře v nějakém z filmů padesátých či počátku šedesátých let. To například Jiřího Voskovce si v takových postavách představit dovedu.

H. Lom do prostředí západoevropského a amerického divadelnictví a filmu dokonale zapadl. Zřejmě nemusel zažívat smutné pokoření těch českých umělců, kteří sice doma byli hvězdami, avšak „venku“ buď jen paběrkovali, anebo se neuplatnili vůbec.

Herbert Lom, když opouštěl ČSR, aby si zachránil život, ve svých 22 letech hvězdou vůbec nebyl, pouze začínajícím hercem. Hvězdou se stal až v zahraničí.

Patřil k těm Čechům, vlastně k občanům Československa, kteří se mimo domov proslavili.

Stejně jako Ostravák Karel Reisz, režisér například snímku Francouzova milenka z roku 1981 s Meryl Streepovou. Nebo Sir Tom Stoppard, rodným jménem Tomáš Straussler ze Zlína, světově proslulý dramatik. Anebo Miloš Forman.

Ale i mnoho hudebních umělců zvolilo z různých důvodů natrvalo zahraničí, kde se jim dostalo, bez přehánění, ovací.

Herbert Lom, velký talent z Prahy, jenž – bohudík – unikl strašnému, nikoli osudu, ale zvrácenému běsnění militantního diktátora, kterého by zřejmě dokázal skvěle karikovat, kdyby o legraci šlo.

Ve filmech o inspektrovi podřízeném Dreyfusovi o nic jiného, než o humor a snad i o satiru, nejde. Ale Lom a Sellers jimi baví i po padesáti letech! A to zcela „normální“ není. To totiž dokážou nemnozí: Chaplin, Laurel a Hardy či Burian.

Škoda, že v někdejší populární televizní encyklopedii „Komici na (A,B. atd.. podle prvního písmene příjmení)“ na Loma zapomněli.

Asi proto, že „čistý komik“ nebyl a v Česku vlastně ani nehrál, „pouze“ jsme ho mohli i za socialismu vidět v několika zahraničních filmech, kde ho dabovali. Stejně jako v minulých dnech, kdy při reprízách nezapomenutelných zábavných (a není to málo?) filmů se o úspěch dělil s Rudolfem Hrušínským - aspoň tak, velký herec s hercem velkým.