Scéna.cz 

Rok na vsi: rytmus a běh přírody se všemi radostmi a strastmi

Městské divadlo v Mladé Boleslavi uvádí od prosince 2022 nové nastudování inscenace ROK NA VSI. Původní text bratrů Aloise a Viléma Mrštíkových dramatizoval Miroslav Krobot. Mladoboleslavské divadlo se dlouhodobě řadí mezi úspěšné scény. Důkazem jsou toho četná divadelní ocenění, zejména čtyři ceny Thálie. Jak to dopadlo s Rokem na vsi? Divák se stává svědkem celoročního běhu, který v lidové tradici není přesně vymezený, i když určité zlomové svátky, definované jsou. Patří mezi ně zejména Vánoce, Velikonoce (pohyblivý svátek podmíněný úplňkem) a Letnice, ale také místní pouť (slavnost na památku patrona kostela) a posvícení (slavnost vysvěcení kostela). Opomenout nemůžeme Masopust, plesovou sezónu, ale také svatby, pohřby, křtiny a třeba i dožínkové slavnosti. V podstatě běh života byl podmíněný jednak církevními obřady, ale také respektoval přírodní cyklus (střídání čtyř ročních období).

Právě toto střídání rituálů a tradic respektuje text inscenace Rok na vsi. Velkou váhu poetičnosti získává inscenace díky choreografii Lindy Stránské. A zejména jisté symbolice (brambory, obarvená vejce) různě rozmístěná na scéně. Choreografka výborně zvládla nejen tance, ale i pohybovou složku zejména při změně scén. Kdy členové souboru používají desky a opěrné dřevěné “kozy”. A najednou se ocitneme na hřbitově o Dušičkách, nebo v hospodě při zasedání místní rady atd. Autor scény Dragan Stojčevski nabízí velmi zajímavé výtvarné řešení nejen za využití židlí, zmíněných desek, ale scénu umocňuje i díky projekci. Divák vnímá jeho výtvarný rukopis, ale ten vychází z jednoduchosti lidového základu. Tím se výtvarná složka stává velmi sdílnou a působivou.

Režisér Zdeněk Bartoš s velkou úctou respektuje zmíněné události, přípravu na ně, veškeré tradice. Zvládá na výbornou práci s celým souborem, ale nic nezůstává dlužen ani vzahovým emocím. U jednotlivých postav dobře rozvíjí jejich motivy jednání a chování. A herci tomuto režijnímu vedení nezůstávají nic dlužní.

Cyril Rybář v podání Martina Hrubého vystupuje velmi sebejistě. Podnikavý farmář a hospodář. Dokáže odhadnou kam a do čeho investovat. Až do okamžiku osudového setkání s Vrbčenou (Svatava Hanzl Milková). Rybář zvládá všechny krizové scénáře, včetně návratu dcery Anežky (Markéta Procházková Hausnerová) z města, která je v jiném stavu. Svatava Hanzl Milková dává postavě Vrbčeny ráznost a suverenitu. Dokáže ze svého postavení vytěžit za každou cenu. Petr Prokeš coby Vrbka je rovněž osobitý řemeslník, který poctivě odvádí svou práci. Jen holduje víc alkoholu, potom je hrubý a neurvalý. Vztah s manželkou se v závěru urovnává až k pokání a návratu k víře v Boha. Tím je pokrytecky vše očištěné.

Starosta Romana Teprta je v podstatě generál, čelí různým tlakům, a vždy se snaží rozhodnout spravedlivě, a někdy i ve svůj prospěch. Jeho syn Antoš (Milan Ligač), správný a ostrý floutek, který nenechá žádnou sukni bez povšimnutí. Jeho konflikt s otcem je tvrdě podmíněný respektem. Ve výsledku se jejich vzájemné soužití podobá respektování dvou tvrdohlavých beranů. Ženský element kromě Vrbčeny je ve veškerém dění zastoupený buď pokorným vystupování, např. Rybářka Lucie Matouškové snáší mužovu potupu, a tou jeho nevěra vůči manželce je. Podobně Bílá macecha Karoliny Frydecké - ta zase lpí na Antošovi a snaží se urovnávat rozkol mezi ním a Starostou.

Ondřej Lechnýř coby Martin, synovec Krištofa (Petr Mikeska) vstupuje do děje jako pokorný řezník. Nakonec dokáže odolat vydírání svého strýce a hlavně ustojí skutečnost, že narozené dítě není jeho. Petr Mikeska představuje postavu Krištofa jako lenocha a vyžírku. Postupně se utápí v alkoholu a čím dál víc zabředává do marnotratnosti.

Zdeněk Bartoš nabízí divákům velmi zdařilou inscenaci. Ocenit můžeme nejen režijní a scénické nápady, herecké výkony, ale zejména rytmus. Rok na vsi může ve své epičnosti svést až k nudnému ztvárnění. V Mladé Boleslavi se tak naštěstí nestalo. Rok na vsi představuje život na vesnici ve svých strastech a radostech. A zejména ukazuje kontrast mezi nejistotou - počasí, úroda, nemoci, a jistotou - víra, časové zlomy jako letní a zimní slunovrat. Pouť a posvícení. Rovněž nelze opomenout všechny události církevního roku. To vše podmiňují a podtrhují mezilidské vztahy - péče o sirotky, donátorství, správné a dobré hospodaření. Vyhnout se nelze pomluvám, spekulacím, různým nástrahám. Rok na vsi se v Mladé Boleslavi řadí opět ke kvalitním a silným inscenacím.

Alois a Vilém Mrštíkové: - Miroslav Krobot: Rok na vsi
Režisér Zdeněk Bartoš; scénický výtvarník Dragan Stojčevski; kostýmní výtvarnice Adriana Černá; choreografka Linda Stránská a dramaturg Kristýna Čepková.
Osoby a obsazení: Vrbčena (Svatava Hanzl Milková); Vrbka (Petr Prokeš); Cyril Rybář (Martin Hrubý); Anežka (Markéta Hausnerová - j.h.); Rybářka (Lucie Matoušková); Starosta (Roman Teprt); Bílá macecha (Karolina Frydecká); Antoš (Milan Ligač); Martin (Ondřej Lechnýř - j.h.); Janek (Vuk Čelebic j.h.); Krištof (Petr Mikeska); Stéskal (Milan Koníček - j.h.); Chocholáč (Petr Bucháček); Hrabálek/Farář (Ivo Theimer); Barbora/Amáta (Magdalena Jirounková); Maryška (Kateřina Hlubíková - j.h.); Cihlářka (Eva Reiterová; Kunz (Jan Kroneisl - j.h.); Frau Ebr/Stařenka (Jana Jiskrová - j.h.); Honza Pazderka/Pianista (Zdeněk Dočekal - j.h.); František Psota (Andrej Kopčan - j.h.).
Psáno z reprízy 15. prosince 2022.