Co potřebujeme od budoucího prezidenta?
Na přelomu roku oslovil Deník N několik zajímavých osobností s žádostí, aby se zamyslely nad tím, jakého prezidenta vlastně tato společnost chce, jakého potřebuje a podle čeho si ho má vybrat. Jako další vám přinášíme úvahu filozofky Alice Koubové. V předchozích dnech vyšly texty filozofa Václava Němce, politoložky Anny Durnové, spisovatele Pavla Kosatíka a spisovatelky Kláry Vlasákové.
Českého prezidenta budu volit především podle toho, jak konkrétně se chce podílet na řešení krizí, kterým jako společnost čelíme. Své úvahy přitom opírám o data získaná v rámci výzkumného šetření společenské odolnosti obyvatel České republiky tváří v tvář válce na Ukrajině, uskutečněného institutem SYRI.
Z výzkumu vyplývá několik důležitých poznatků, které se role prezidenta bezprostředně týkají. Zaprvé potřebujeme takovou hlavu státu, která nebude primárně hledat důvody naší nepohody vně nás samých a nebude nás chlácholit nadějemi na návrat do životní pohody a idealizovaného „normálu“. Potřebujeme prezidenta, který bude v naší společnosti zvyšovat schopnost i ochotu aktuální krize vnímat, rozumět jim s dostatečnou přesností a aktivně je zvládat.
Autorka je vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu AV ČR, vedoucí výzkumného týmu Systémy resilience v rámci Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) a proděkankou pro vědu a výzkum na DAMU Praha. Ve svém výzkumu se zaměřuje na performativní filozofii, etiku a myšlení resilience, které rozvíjí ve spolupráci s českými veřejnými institucemi.
Potřebujeme v této souvislosti, aby vysvětloval, proč je nezbytné změnit náš životní styl, proč je nutné únosně rozložit zátěž z krizí napříč společností a proč můžeme účinně jednat jen díky součinnosti všech. Krize totiž takto můžeme nejen přežít, ale můžeme během nich i
