Také vám už přišla ta děsně důležitá obálka?

Devět očíslovaných listů se jmény a dalšími údaji o lidech, kteří měli tolik houževnatosti a úspěšně proběhli slalom nástrah zákona o volbě prezidenta. Získali podpisy kolegů poslanců či senátorů, případně sehnali minimálně padesát tisíc podpisů naprosto obyčejných lidí. Těch, kteří je následně budou i volit. Lhostejno, jak k těm podpisům přišli, devět ze sběračů bylo úspěšných. Jejich jména obsahuje ta divně barevná obálka.

Naštěstí je nezalepená, tedy je snadno dostávám k prvnímu listu. Je to Žlutý list s ujištěním, že se skutečně jedná o sadu hlasovacích lístků, kterých je devět. Potom následuje další list, barvy šedé, kde se nacházejí informace o způsobu volby a dva QR kódy pro hnidopichy a technické typy, aby se mohli dále vzdělávat v problematice volby prezidenta. Od čtvrtého listu se dostáváme ke specifickým způsobům volby ve stínu COVID-19.

Konečně šestý list má číslo jedna a je listem volebním. Opatřený kulatým razítkem, stejně jako osm dalších. Položil jsem si lístky na stůl, pěkně jeden vedle druhého. Můj pohled klouže po jednotlivých jménech a dalších údajích. Někdo se pyšní akademickými tituly, jiný ne. Mezi mnoha muži je i jedna žena. Věk kandidátů se pohybuje od 46 do 74 let, tedy rozmezí jedné generace. Senátoři, poslanci, profesoři, učitelé, lékař i generál ve výslužbě, ředitel a předseda.

Mačkám první lístky a házím je basketbalovým způsobem do odpadkového koše. Nechci volit komunisty, byť bývalé, dneska už ne, oni mají společné návyky, kterých se nemohou zbavit. A ty návyky mi prostě vadí. Hledají totiž třídního nepřítele a s ním pak bojují do posledního dechu a na věčné časy. Dále nemohu volit kandidáty, kteří jsou spojeni s nějakou politickou stranou. Jakoukoliv. Prezident má být přeci nadstranický. Nesmí nadržovat nikomu. Ani tomu, kdo je ze stejné stáje.

Před časem jsem se díval na webové stránky jednotlivých kandidátů. Také na jejich transparentní účty, které si museli ze zákona zřídit, jsem se podíval. Někdo tam dostává halíře doprovázené hanlivými vzkazy, jiný zase desítky tisíc korun, ale také půl milionu a více. Pokud ty peníze nevrátí štědrému dárci (který za takový obolus nebude v budoucnu jistě nic chtít), je pro mne rovněž nevolitelný. Mačkám další a další volební lístky. Už jich moc nezbývá.

Nakonec jsem ještě užil osobní sympatie ke zbývajícím kandidátům. K tomu, jak se chovají a vystupují v různých médiích. Jak odpovídají, jaké mají obecné znalosti. Protože prezident by přece měl mít široký rozhled. Nepotřebuji kovaného odborníka na jednu oblast, když na to může mít poradce. Měl by se orientovat ve více oborech. Nakonec mi zůstaly tři lístky. Téměř vůbec moje volba nekoresponduje s medializovanými výstupy nejrůznějších průzkumů.

A jak jste na tom vy? Už vám přišla ta podivně barevná obálka? Které lístky zbyly vám? A půjdete vůbec k lednovým volbám? Pokud ano, přeji vám rozumnou volbu. Je to na dalších pět let.