Presidentská volba a koalice Spolu

Je smutnou skutečností, že koalice Spolu nedokázala vygenerovat svého jedinečného kandidáta, kterého by podpořila do volby presidenta České Republiky. Jistě, nabízí se zde náš typický problém: "nejsou lidi" (ostatně se zdála být podobná potíž při nedávném hledání pražského arcibiskupa). Nicméně podpora tří vynořivších se kandidátů je ale podivným dortem, který pekli svého času v Čapkově pohádce pejsek s kočičkou. Je to vlastně docela šílená cesta, jak rozmělnit hlasy svých příznivců pro tři uchazeče. Dá se pochopit, že při úvahách o tom, koho podpořit, přicházel v úvahu odpor části voličů Spolu k předlistopadovému lampasákovi a členu KSČ, pro část elektorátu se pak snad mohla zdát paní Nerudová poněkud "woke", či příliš mladá. Ale proč nakonec nedošlo k výhradní podpoře Pavla Fischera, to mi hlava nebere. Konzervativní politik, přitom s nezpochybnitelnou minulostí. Vadilo snad, že se nestydí hlásit ke křesťanství  a praktikovat svou víru? Pokud by tohle ovšem mělo vadit pravicovým stranám, tak si dost dobře nemohou říkat pravicové a konzervativní (stačí nahlédnout do definice u pana profesora Scrutona). A byla-li obava z neúspěšnosti vlastního kandidáta, bylo by to horší než omyl, protože to by byla zbabělost.

Myslím, že se koalice v této věci dopustila osudné chyby, která se jí jen vymstí. Statečnost se vždy cení. Škoda příležitosti.