NEDĚLNÍK: Můj (ne)pokoj

Začal jsem psát Nedělník o tom, jak se mi líbí literární formy a vůbec omezení v literatuře. Pak jsem začal psát bilanční Nedělník o tom, co se mi všechno (ne)povedlo v uplynulém roce. Načež jsem začal psát Nedělník o blížících se volbách, aktuálních nesnázích (jsem právě nemocný), jiných aktuálních nesnázích (píšu disertaci, nejde mi to a trvá mi to) a zhoršující se kvalitě korektur (na příkladu Atlasovy šestky, kterou jsem začal číst, ale po dvou stranách mě z těch chyb bolely oči, takže jsem zase číst přestal). Nic z toho nespělo ke konci, který by byl buď kýžený (tj. píšu o tom, o čem chci psát, a nezní to na první dobrou jako nesmysl), nebo dohledný (tj. píšu o tom, o čem chci psát, nezní to na první dobrou jako nesmysl a zvládnu to dokončit včas). Níže tedy najdete Nedělník koncipovaný jako slohová práce na téma Můj pokoj, popis. Protože větší nesmysl už mě nenapadl.

Můj pokoj
popis

V mém pokoji visí prádlo. Jednak visí na otevřené šatní skříni (dostanu peníze za product placement, když napíšu, že je ta skříň z IKEA?), jednak na rozkládacím věšáku, protože na balkoně je jednak zima, jednak jiný věšák. S povlečením. Dále je v mém pokoji bordel a přítelkyně. Přítelkyně datluje cosi do notebooku, dohání pracovní resty. Bordel nedatluje, bordel jen tak je. Kypí a kyne. Pozná se podle: prachu pod skříní, papírů, mističky s ovocem, toho času bez ovoce, hrnku, knih a různých složek na stole s počítačem, oblečení rozházeného na gauči a na židlích, prachu na policích s knihami. Prach je většinou malý, není tedy vidět, ergo netřeba jej uklízet. Až bude prach příliš velký, sežere nás a bude klid, ergo netřeba jej uklízet. Vedle postele – máme futon, takže rošt postele slouží trochu jako noční stolek, který naopak neslouží, neboť žádný nemáme – se nachází v pořadí zezadu dopředu: čtečka, ibalgin, acylpyrin, paralen, piškoty, hallsky, podtácek, kapesníky, olynth, livostin, čaj, trubičky s vanilkovou náplní a roh polštáře přesahující z postele. Vedle postele se nachází: papuče, změť kabelů od notebooků, čteček, mobilů a podobně, hromada knih (jmenovitě: básnické sbírky Bennyho Andersena Má velká doba byla malá a Františka Dryjeho Nebe, peklo, já, novela Volkera Weidermanna Ostende 1936 – Léto jednoho přátelství o setkání Stefana Zweiga a Josepha Rotha, romány Klára a Slunce od Kazua Ishigura, Možnosti milostného románu od Jana Němce a Stará škola od Petra K. Procházky) a druhá hromada knih (jmenovitě: povídky Liliputin Jana Němce, román Paví hody Jana Štiftera, novela Sacculina od Philipa Fracassiho, bizarní marginálie Pro děti o smrti od Jana Krajčiroviče a neméně bizarní sbírka povídek Desatero od Romana Bílka). Na druhé hromadě knih se nacházel sešit s různými zápisky, tím právě listuji. Že byste chtěli vědět, co je v něm napsáno, co?! A just neřeknu!

Jak je vidno, literární situace se nikam neposouvá, tento Nedělník je bizarnější než oba texty, které jsem tímto slovem označil výše, a svádět vše na horečku je nepřístojné. Lze z dosud napsaného něco vyčíst? Můžeme se ještě dostat k nějaké katarzi – nebo aspoň pointě? No dobře, přestanu psát a myslet takhle punkově a zkusím to intelektuálně dovést do zdárného konce.

K pointě

Pokud jste dočetli až sem, jste buď odvážní (prostě čtete Nedělníky, tenhle tedy taky přečtete), nebo zvědaví (jak tohle asi skončí?!). Ale především jste čtením lépe poznali pisatele textu, ať jej ve skutečnosti znáte jakkoliv. Každý detail z našeho života o nás vypovídá. Každým sděleným detailem odkrýváme svoje soukromí. Já toho teď odhalil celkem dost – vyplývají z toho minimálně charakteristiky „čtenář“, „bordelář“, „nemocný“, „má sešit a něco si do něj píše“… a to už není málo.

Teď si to celé srovnejte s knižními či filmovými postavami, které znáte. Co o nich víte? Jak jste se to o nich dozvěděli? Existuje rozdíl mezi tím, co víme o reálném člověku, kterého neznáme osobně, a co víme o fiktivní postavě? Můžete nad tím přemýšlet, až půjdete příští týden k volbám a budete hlasovat pro někoho, kdo k vám promlouvá skrz text, video, média… A já přestanu filosofovat. Půjdu spát, abych se z té nemoci dostal a měl dost sil na psaní disertace. A příště bude ten Nedělník o formách, fakt.