Češi, kteří žijí v zahraničí, by uvítali možnost distanční volby prezidenta

Eva Lustigová, Švýcarsko

1. Půjdete letos volit prezidenta/ku?
Určitě, je to moje občanské právo i povinnost. Kdybych nepřijela do Česka, musela bych věnovat jeden pracovní den cestování po Švýcarsku, z Ženevy na velvyslanectví v Bernu a zpět. Jsem přesvědčená, že by volba pro občany ČR měla být možná i korespondenčně, ať žijí kdekoli. Volba na dálku není inovace, je to dobrá praktika provozovaná ve většině demokratických zemí Evropské unie. Česko je bohužel jednou ze tří zemí EU, kde to nelze.

2. Jak vnímáte na dálku volební kampaň v Česku?
Když tady zrovna nejsem, sleduji volební kampaň především v rozhlase, tak se mi ani nezdá, že jsem vzdálenější, než kdybych v Česku žila na plný úvazek.

3. Je přímá prezidentská volba dobrý nápad?
To je komplexní otázka, přímá volba prezidenta má výhody i slabiny, jako například systém sběru podpisů. Raději to přenechám nezaujatým odborníkům vycházejícím z demokratických principů. I oni hledají konsenzus.

Martin Daneš, Francie

1. Nepůjdu. Žiji v Bretani, volit bych mohl na české ambasádě v Paříži. Ale k tomu, abych speciálně kvůli účasti na volbách jel TGV do Paříže, jako jsem to udělal při předchozí prezidentské volbě, nemám dostatečnou motivaci.

2. Na téhle kampani mě zaráží, že jsou všichni kandidáti jako podle kopíráku. Když už máme přímou volbu, trochu pestřejší názorovou škálu kandidátů vytvořit nešlo?

3. Není. V Česku máme parlamentní systém, v němž – jak napovídá název – dominuje parlament. Jakýmkoli posilováním prezidenta vzniká nerovnováha. Kromě toho před prosazením změny způsobu volby obhájci projektu užívali lichý argument, že přímá prezidentská volba rovná se přímá demokracie. V té si ale občané o sobě rozhodují sami, aniž by pravomoci delegovali na někoho třetího. Ne náhodou evropská země s nejvíce prvky přímé demokracie – Švýcarsko – prezidenta v našem pojetí vůbec nemá.

Marta McCabe, USA

1. Ano, rozhodně půjdu. Znamená to ale pro mne leteckou cestu ze Severní Karolíny do Washingtonu, D.C., což mě bude stát asi 4000 korun za letenku a další asi čtyři tisíce za ubytování ve Washingtonu. To mluvím pouze o cestě na jedno ze dvou kol. Cestovat dvakrát kvůli volbě přes 400 kilometrů si nemohu dovolit. Nejde přitom jen o finanční náklady, protože v USA se bude volit ve čtvrtek a pátek, musím si vzít dovolenou, abych se vůbec mohla do Washingtonu včas dostat. Kterého kola prezidentské volby se zúčastním, jsem se musela rozhodnout již zhruba před měsícem, jinak bych za letenku na poslední chvíli zaplatila dvakrát tolik. Pokud by chtěl volit český občan žijící třeba v Dallasu v Texasu, musel by cestovat také do Washingtonu, D.C., což je stejně daleko jako například z Prahy do Moskvy!

2. Volební kampaň sleduji přes různá média – jak čtením článků, tak sledováním zpráv. Viděla jsem i superdebatu na České televizi a mám jasno, kterého kandidáta či kandidátku ve druhém kole podpořím. Pokud nepostoupí můj favorit/ka, mám připravenou i druhou možnost.

3. S přímou volbou prezidenta souhlasím. Občané mají právo vybrat si prezidenta přímo. Taková volba napomáhá zvyšovat zájem občanů o politické otázky a celkově podporuje demokracii v naší zemi. Demokracie je totiž jen tak silná, jak angažovaní jsou občané konkrétní země.

Jiří Just, Rusko

1. Ano, půjdu. Ač dlouhodobě žiji v Moskvě, chodím volit pravidelně. Beru to jako rituál, který mě spojuje s Českem. Letos jsem ale měl problém vybrat si z kandidátů.

2. Kampaň jsem měl zprostředkovanou na dálku sociálními sítěmi a médii. I tak musím říct, že mě spíš iritovala. Přední kandidáti se předháněli v siláckých výrocích a přešlapech. Marketing maskoval prázdnotu některých aspirantů na Hrad. A k tomu až sektářská válka mezi stoupenci Petra Pavla a Danuše Nerudové. Jenže když to porovnám s kampaněmi v Rusku a s lhostejností, která je doprovází – vítězem je vždy Vladimir Putin a jeho partaj – jsem vlastně rád, že české volby dokážou vyvolat emoce.

3. Jsem zastáncem přímé volby prezidenta. Hlava státu by neměla být volena zákulisně, prostřednictvím zvláštních kšeftíků.

Dagmar Straková, Belgie

1. Ano, samozřejmě. Žiji v Belgii a ze zahraničí budu volit prezidenta už potřetí. Mám to na zastupitelský úřad do Bruselu necelou hodinu integrovanou dopravou, ale ten čas ráda obětuji, protože volby a demokracie jsou pro mě důležité. Takové štěstí na vzdálenost mezi domovem a ambasádou většina českých občanů žijících ve světě nemá. Moji přátelé žijící v Americe, Kanadě nebo Austrálii se k volbám dostanou buď komplikovaně, nebo prostě nevolí, i když by chtěli. Musí totiž na zastupitelský úřad cestovat letecky, a to několik hodin. Cena za letenky a ubytování je vysoká. Češi žijící na Novém Zélandu se k volbám nedostanou. V zemi není česká ambasáda ani generální konzulát. Když chtějí volit, musí letět až do australského Sydney. To je vzdušnou čarou více než 1600 kilometrů. Pro české občany žijící, pracující či studující ve světě je nejschůdnější alternativou korespondenční volba. O ni dlouhodobě usiluje iniciativa zahraničních Čechů s názvem Chceme volit distančně.

2. Kampaň sleduji pozorně. Je pravda, že směrem k zahraničním Čechům pronikla spíš od demokraticky orientovaných kandidátů, nicméně žijeme v digitálním světě, takže jsem skrze média a sociální sítě sledovala i kandidáty, kteří do debat s občany nechodili buď vůbec, nebo mě jejich vystoupení v médiích neoslovilo. Svého kandidáta jsem vybrala na základě osobních zkušeností i předvolební kampaně, která hraje velmi důležitou roli u přímé volby prezidenta.

3. Přímá volba prezidenta umožňuje lidem demokraticky se rozhodnout, kdo bude jejich zemi reprezentovat. Tato metoda působí jako sjednocující prvek společnosti. S přímou volbou prezidenta souhlasím a věřím, že si letos demokratického prezidenta většina českých občanů zvolí, abychom na něho mohli být hrdi jak doma, tak ve světě.