Pronásledování pro víru II
Tragické osudy katolických věřících, kteří se odhodlaně postavili na odpor poúnorovému režimu KSČ, reprezentuje mimo řady jiných i případ JUDr. Františka Valeny.
Syn truhláře přišel na svět 2. října 1913 v Dačicích v katolickém prostředí jižní Moravy. Jako talentovaný žák odešel na České arcibiskupské gymnázium v Praze a v roce 1935 odmaturoval na Státním československém gymnáziu v Brně. Poté se zde na Masarykově univerzitě zapsal na práva a vstoupil i do veřejného života. Jako člen Československé strany lidové se zapojil do Studentského sociálního sdružení. Zároveň se stal předsedou moravsko-slezské sekce katolických vysokoškoláků a prvním místopředsedou Ústředí katolických studentů v rámci Katolické akce, v roce 1938 předsedou Ústředí. Organizoval a účastnil se různých akcí seminářů a letních táborů. Zúčastňoval se kongresů mezinárodní organizace katolických intelektuálů Pax Romana. Usiloval o spojení Ústředí v Československu i o sblížení Čechů a Slováků, spolupracoval s polským sdružením katolických studentů a angažoval se v Orlu.
Po uzavření českých vysokých škol Němci v listopadu 1939 jej pronásledovalo gestapo. Skrýval se v Brně, ale vedoucí orelského odboje Vojtěch Jílek mu dal za úkol navázat spojení s čelnými lidoveckými politiky v exilu s Janem Šrámkem a Františkem Hálou. Přes Slovensko se dostal do Jugoslávie. Po dohodě s nimi působil v Lublani a dále studoval. Navázal styky se slovinskou Pax Romana, Katolickou akcí i katolickými studentskými organizacemi. Když se Šrámek stal v létě 1940 předsedou exilové vlády v Londýně, zprostředkovával kontakty pro její mezinárodní uznání ve Vatikánu. Na jaře 1941 měl v Jugoslávii soustředit české emigranty k cestě do Palestiny. Odjel proto do Bělehradu, ale po přepadení země nacisty 6. dubna úkol splnit nemohl a vrátil se do Lublaně, jež připadla Itálii. Na Lateránské univerzitě v Římě se přátelil s ThDr. Antonínem Mandlem a rok studoval církevní právo. Práva dokončil v Lublani.
Po osvobození ČSR začal opět pracovat s akademickou mládeží v rámci Ústředí a Katolické akce i jako osobní tajemník ministra pošt Hály. V roce 1946 se v Lublani oženil s Danicí Kržič. Dcera Dana se narodila v době komunistického puče 21. února 1948 a on byl už 28. února na dlažbě. Dočasně pracoval na ředitelství pošt a v září přešel na legislativní odbor ministerstva zdravotnictví. V čase účtování s třídními nepřáteli se odvážně zasazoval za občanská a náboženská práva. Podílel se na jednáních církve s vládou a s ThDr. Mandlem inicioval prohlášení arcibiskupa Josefa Berana z 15. června, že církev nebude kolaborovat. Svůj byt poskytl pro tajné schůzky i jako azyl lidem na útěku z vlasti, jež podporoval i finančně. Pokoušel se akademickou mládež duchovně připravit na těžké období.
Syna Tomáše si užil sotva půl roku, než ho StB 30. listopadu 1950 zatkla, za to dceru Miriam narozenou v březnu 1951 vůbec. Před soudem se přes hrozbu trestu smrti choval velmi statečně a za vedení vykonstruované katolické protistátní skupiny Valena a spol. dostal 16. srpna 1951 trest vězení 22 let. Prošel známými věznicemi Plzeň-Bory, Mírov a Leopoldov i uranovým lágrem Bytíz, kde u něj propukla rakovina. Kvůli údajné protistátní činnosti (Akce Řím) se v roce 1956 ocitl ve vyšetřovací vazbě na Pankráci a tvrdé výslechy podstoupila i jeho žena. Po přeložení do Valdic, byl v říjnu 1957 ve vězeňské nemocnici na Pankráci operován a od 26. listopadu 1957 měl do června 1960 opětovně přerušen výkon trestu, ale léčba nepomáhala. Netýkala se jej ani amnestie prezidenta republiky. Zemřel 31. srpna 1960 v Praze v kruhu rodiny. Jen pár hodin poté přišla výzva, aby do 24 hodin nastoupil do Valdic k výkonu trestu.
Dne 16. listopadu 2014 byla na jeho rodném domě v Dačicích, Palackého náměstí 8, odhalena pamětní deska.
PhDr. Daniel Povolný, Ph. D.
9. ledna 2023