Na stránkách Nové orientace, přílohy deníku Forum24, vyšel 13. srpna 2022 článek „teatrologa, divadelního historika, mediálního kritika a esejisty“ Vladimíra Justa nazvaný O úpadku Lidovek aneb Jak udělat z elitních novin trochu sofistikovanou žumpu. Jeho podstatnou částí je autorovo prohlášení, že on sám by se do Lidových novin „teď štítil psát“, i kdyby mu „za jeden řádek Babiš platil kdovíkolik“. Just zároveň vyslovuje své znepokojení nad tím, že dnes, kdy „má člověk jakéhokoli odborného či politického zaměření ve srovnání s nástupem normalizace nepřeberné možnosti“, si i leckterý „kvalitní autor z těch možností vybere Babišův tisk“. Sám „po rozdrcení Pražského jara“ nechtěl žádným způsobem přispívat do tiskovin tak jednoznačně odpudivých, jako bylo Rudé právo, neboť i při zvažování publikace nepolitických článků, třeba „o divadle“, by se člověka musel nevyhnutelně zmocnit stud „za zbytek a tím i mravní kontext listu“. Mravně méně pevným přispěvatelům Babišových Lidovek teď své „svobodné rozhodnutí“ Just sice „nevnucuje“, rozhodně se jim ale dosti důrazně diví.

Každý čtenář, který vnímá, že otázka „psát či nepsat“ do Babišem ovládaných médií je otázkou zásadní etické volby, mohl Justův postoj artikulovaný s tak vášnivou nekompromisností jedině uvítat. Symptomem svého druhu sice je, že Just se při formulaci svého stanoviska opírá výhradně o vlastní životní zkušenost, a mlčením přechází existenci řady textů, které mravní dilemata „kulturních“ přispěvatelů do Babišových médií zevrubně pojednaly dříve (odkazujeme tu alespoň k příspěvkům Adama Drdy a Terezie Pokorné, věnovaným na Bubínku Revolveru v letech 2015 a 2018 anketě Kniha roku v Lidových novinách, či k pátému číslu RR novin, v němž roku 2018 mimo jiné vyšla anketa věnovaná dopadům Babišových médií na českou kulturu a společnost, dostupná zde a zde). Nehledě k tomu Justovi neupíráme, že ve svém srpnovém článku argumentuje natolik přesvědčivě a konzistentně, že čtenáři by se autor zamyšlení O úpadku mohl jevit jako spolehlivý mravní kompas.

Sešel se měsíc s měsícem, a na stránkách Orientace, přílohy Lidových novin z 10. prosince 2022, se v rámci ankety o Knihu roku objevil příspěvek „divadelního historika“ Vladimíra Justa. Čtenáři, který by se teď cítil poněkud dezorientovaný konfrontací autora, jenž své rozhodnutí „nikomu nevnucuje“, s autorem, který k zjevně opačnému rozhodnutí nejspíš přemluvil sám sebe, nabízíme rovnou několik možných způsobů, jimiž by Just případně mohl na naši glosu zareagovat:

1) V Revolver Revue zřejmě přehlédli, že mé „teď“ se vztahuje k srpnu, zatímco svůj anketní příspěvek jsem do Lidových novin zaslal až v prosinci. 2) V Revolver Revue by už mohli vědět něco tak elementárního, jako že „psát“ do novin znamená něco docela jiného než pouze odpovědět na anketní otázku – nemluvě o tom, že od Babiše jsem za svůj otištěný příspěvek nedostal ani korunu. 3) Ve své anketní odpovědi upozorňuji na jeden dle mého skvělý a nedoceněný román, jeden z ostudně přehlížených „drahokamů“ současné české literatury; pro naši kulturu tím obětavě vykonávám službu, pro kterou mi nakonec nebylo zatěžko překousnout okamžik „štítivého studu“.

Srovnatelně sofistikovaných, mravně relativizujících zdůvodnění by se bezpochyby našlo ještě daleko víc, ale samozřejmě nemáme zapotřebí Vladimíru Justovi ve zkratce vkládat do úst něco, co on sám by při své rétorické vybavenosti dokázal sdělit textem nesouměřitelně zanícenějším a rozbíhavějším. O člověku, který se po pateticky nekompromisním prokletí kalného proudu nechává ochotně svézt jeho mediální vlnou, nemáme ani nejmenší důvod zapochybovat, že je v domácím kontextu „mediální kritiky“ jedinečným, neporovnatelně zdatným sofistou.