Chci do extraligy. Hráče seženu, rádi se sem vrací

Krabička pro kamaráda Nejen vzpomínky Pavlu Oherovi ve Znojmě zůstaly po legendárním Miroslavu Fryčerovi, kterého jako kouče angažoval na začátku roku 2018. Ve své kanceláři může majitel Orlů sáhnout do šuplíku v psacím stole a vytáhnout krabičku cigaret, které zesnulý Fryčer kouřil. „Přesně tyhle. Kraťoučké, jednu měl na tři minuty,“ ukazuje Ohera. Proč je ve stole jako nekuřák má? „Nechávám mu je na hrobě, když za ním jedu. Byli jsme na sebe napojení. Možná jsme byli podobní exoti.“

Pavel Ohera s úsměvem přiznává, že rád pracuje s průšviháři. S hráči, které je někdy oříšek zkrotit. „Jsou produktivnější než leklé ryby. Tihle takzvaní zlobiví kluci vám starosti, které s nimi máte, stokrát vrátí na ledě. Tam by se rozkrájeli,“ vypráví šéf znojemského klubu jednu ze svých hokejových pravd. V letošní sezoně starosti kolem hráčské kabiny téměř nemá. Kádr Aptec Orli Znojmo složil tak silný, že ve druhé lize, v níž po konci v zahraniční soutěži zahajuje svůj restart, nemá konkurenci. Znojemská letka deklasuje jednoho soupeře za druhým a chystá se na jarní boje, v nichž hodlá vybojovat postup do druhé nejvyšší soutěže.

„Tým je silný, měl by být schopen cíle naplnit. Bude to jen o nás. Můžeme si to zbabrat jen sami,“ říká realisticky pětapadesátiletý Ohera, který je majitelem Orlů už jedenáct let.

Jste známý jako soutěživý člověk. Baví vás tahle suverénní vláda ve druhé lize, kterou evidentně zcela převyšujete?

Někteří tvrdili, že to tento průběh bude mít, někteří, že ne. Já jsem ho právě takový očekával. Problém není v mé hlavě, já vím, že se bude rozhodovat v březnu a v dubnu. Problém mají hráči. Můžete si říkat, co chcete, ale když vysoko vedete, podvědomě polevíte. Kluci do každého zápasu dostávají dílčí úkoly, aby byli motivovaní. Snaží se, na tréninku pracují výborně. Motivujeme je, jak se dá, přesto zatím cítíme, že je to jen takové „jako“.

Celý magazín

Motivujete je ze své pozice majitele penězi?

Motivací je pro ně postup.

Jenom sportovní cíle by ale do druhé ligy většina z nich hledat nešla. Tým je nadstandardně zaplacený, to bez debat.

Možná bychom rozpočtem patřili do první poloviny první ligy a ani v ní bychom se neztratili. Ohodnocení musí nějak vypadat, ale je tu i ten příběh, ta cesta: pojďme to zase nastartovat nahoru. Jde o kombinaci obou faktorů.

Jak dlouho jste partnery klubu a zainteresované kolem znojemského hokeje připravoval na to, že se po jedenácti letech stáhnete z mezinárodní rakouské soutěže a nastálo se vrátíte do českého hokeje, v němž začnete od píky?

Silně jsem to zvažoval už před minulou sezonou, ale tehdy jsem slíbil našemu trenérovi Mirkovi Fryčerovi, který už bohužel není mezi námi, že ještě jeden rok v ICEHL dáme. To jsem nemohl porušit. Myslím, že naši partneři byli v obraze, věděli, jak se k hokeji stavělo politické vedení Znojma, a tušili, jak to dopadne. Byl to přirozený proces.

Chybí vám ICEHL, dříve známá jako EBEL?

Určitě. Chybí mi hokej nahoru dolů, relativně plné zimáky. „Ebelka“ má svoji úroveň. Nechci snižovat naši druhou ligu, ale hokej je na jiné úrovni a divácký zájem taky. Mívali jsme na každém zápase šest set až sedm set Rakušanů, ti už nejezdí. Když to řeknu zjednodušeně, vyměníte hraní proti Salcburku za Nový Jičín, místo do Vídně jedete do Havlíčkova Brodu.

Opustil jste rakouskou soutěž s tím, že jste z této éry vytěžili, co šlo?

Chybí mi, že jsme ji nevyhráli. V roce 2016 jsme byli strašně blízko, a kdyby se nám ve finále proti Salcburku nezranil obránce Lakos, věřím, že jsme to dotáhli až k titulu. Někteří jedinci podávali nadstandardní výkony, k nimž se pak už nepřiblížili. Poslední silnou sezonu zažil Peter Pucher, životní formu měl Martin Podešva, výborně hráli naši i zahraniční kluci.

Je to „mrzení“ pořád živé?

Je. Přemýšlím, co se dalo udělat jinak, líp. Zároveň už je to dost let, je to pryč.

Napadá mě ale ještě jeden organizační cíl, který se vám nepodařil naplnit. Uvažovali jste o zápasu pod širým nebem na hranicích s Rakouskem.

Trochu naplánovaný jsme ho měli. Problém je v tom, že působíme v poměrně chudém regionu. Hráli bychom s Vídní na Hatích, ale jeden zápas je málo. I v Brně museli hrát víc utkání a museli je skoro vyprodat. Mysleli jsme si, že by se přidali nejen naši partneři, ale také společnosti obchodující na Hatích, a ono by to tak asi nebylo, takže i když ta úvaha byla poměrně daleko, včas jsme projekt zastavili.

Potřeboval jste i vy jako majitel klubu restart, jímž cesta z druhé ligy zpět do vyšších pater českého hokeje je?

Obávám se, že pro mě jako majitele hokejového klubu se toho moc nezmění. V některých chvílích už je to takový stereotyp, především přístup zdejší radnice. Znojmo není příliš průmyslovým městem, firem tady není tolik a celkově vzato hokej berou všichni jako samozřejmost. Když mluvím s majiteli jiných klubů, vidím, že naše úvahy jsou leckdy podobné – vložíte do toho svoje úsilí, svoje peníze, navrch posloucháte různé chytráky, a že byste kolem sebe viděli nadšení, tak to moc ne. Kolikrát pak nevíte, proč to vlastně děláte.

Proč tedy?

Máme vizi zkusit postoupit do extraligy. Uvědomujeme si, že systém soutěží je složitý, že cesta nahoru vede přes baráž, jejíž systém je brutální. Ale takové jsou podmínky.

O jakém časovém horizontu uvažujete?

Letos chceme postoupit do první ligy, do které se jde přímo bez baráže, za což jsme rádi. Pak bych chtěl jít krok za krokem co možná nejrychleji, musíme však brát v potaz, že je to pořád dost vzdálená budoucnost. Nevíme, jaká bude finanční situace, jak se na celé společnosti podepíše probíhající válka, jak to bude s energiemi. Neobávám se, že bych na vyšší soutěž nesehnal hráče – plno z těch, co za Znojmo hrálo EBEL, by se vrátilo hned. Pořád je tady však spousta proměnných. Jednak je to sport, můžou se vám zranit klíčoví hráči a máte po plánech. A pak by se musela řešit otázka stadionu. Věřím, že s úpravami by mohl vyhovovat. Plánovat v téhle turbulentní době je však těžké.

V EBEL jste sváděl boje s funkcionáři rakouských klubů a vedením ligy. Jak vás přijal český hokej, jemuž jste hodili vidle do soupeření ve druhé lize?

Občas si zavolám s Robertem Hamrlou z Vyškova, který to řekl jasně, že si hrajeme vlastní soutěž. Bohužel se to potvrzuje. Všichni s tím asi počítali. Až na výjimky musím říct, že hráči soupeřů si na nás neléčí svoje komplexy, sportovně se na nás snaží vytáhnout, což je logické.

Do druhé ligy jste museli, na vyšší soutěž jste neměli licenci. Řekněte ale upřímně, nebral jste jako facku hokeji, že jdete coby profesionálové mezi amatéry, a ne rovnou do první ligy?

Jiné řešení nebylo, taková jsou pravidla a je potřeba je respektovat. Chápu je. Snažili jsme se koupit prvoligovou licenci, jednal jsem s Vrchlabím, ale pochopil jsem, že tam jsme spíš zafungovali jako křoví pro jeho jiné zájmy. Jiná licence nebyla. Nejde si myslet, že ohnete dané řády. Když je červená, musíte stát.

Ví se o tom, jak hluboký vztah jste si vybudoval s Miroslavem Fryčerem. Které z dalších osobností, s nimiž jste u hokeje spolupracoval, vás nejvíc ovlivnily?

Jednoznačně Glen Hanlon, který u nás trénoval v minulé sezoně. U něho jsem pochopil, co znamená být profesionál se vším všudy, prošel si obrovskou kariérou v NHL. Poznal jsem ho jako neskutečně skromného a pracovitého člověka, který by vám nikdy nepodrazil nohy. Pak bych mohl jmenovat spoustu dalších lidí. Byl zde Martin Stloukal, svým způsobem neřízená střela, ale jako trenér uměl, zvlášť s mladými kluky. Z hráčů si vybavuji Bryana Bickella, který u nás hrál během výluky v NHL. Přišel z Chicaga do Znojma, aniž by řešil, jaké má brusle nebo hokejky. Byl šťastný, že může hrát. Důležité je, jestli si od lidí, které potkáte, chcete něco vzít. Hodně dobrého pro nás udělal také manažer Rosťa Dočekal, a i kdyby po něm nezůstalo nic jiného, tak mě seznámil s Mirkem Fryčerem.

Osudové setkání?

S Mirkem i potom s Glenem to fungovalo na bázi velkého přátelství. Glen by jinde dostal třikrát víc, přesto věřím, že kdybychom hráli EBEL, nikam jinam by nešel. Lidsky i hokejově to byl neskutečný kauf. Jakmile jsme věděli, že se vracíme do druhé ligy, pomohli jsme mu domluvit angažmá v Bolzanu.

Když Fryčer předloni v dubnu zemřel, neuvažoval jste, že jakmile skončíte v EBEL, z hokeje se stáhnete?

Nemohl jsem, Mirkovi jsem slíbil ještě jednu sezonu. Byli jsme spolu v kontaktu do poslední chvíle a pamatuji si, že jsem mu už v „covidové“ sezoně říkal, že mám sto chutí vykašlat se na celou EBEL. Řekl mi: Mladíku, to mi nemůžeš udělat, ještě jednu pořádnou sezonu musíme odehrát! Přál si to a my jsme se o to v minulé sezoně snažili, bohužel jsme si prošli některými krizemi a v play off jsme šli na Salcburk, což byla naše konečná. Kdybych to ale neudělal, vyčítal bych si to celý život, naše vazba byla moc silná. Musel jsem hrát EBEL a zároveň jsem byl vnitřně rozhodnutý, že se pak vrátíme do Česka, což se loni stalo.

Co vás u hokeje udrželo pak?

Vize postupu, kterou jsme nastavili. Když jsem k mužskému hokeji ve Znojmě přišel, byl v první lize. Takže když to zjednoduším – pokud by se stalo, že bych vážně skončil, tak abych Orly alespoň v té první lize zanechal.

Vraťme se s dovolením ještě k penězům. Řekl jste, že Glen Hanlon by jinde bral mnohem větší plat, přesto trénoval ve Znojmě. Nejste první, kdo o Orlech mluví jako o klubu, kde se neberou horentní platy, zato se sází na rodinnou atmosféru. Proč to právě u vás není fráze jako jinde?

Nás je v klubu tak strašně málo, že se všichni dobře známe a skutečně tak fungujeme. Nemám rád povyšování, agenti a hráči to vědí a rádi se sem vrací.

Existuje přesto hráč, za kterého byste byl ochotný vysázením bankovek na stůl tvrdě přeplatit konkurenci, abyste ho měl?

Jmenovat nebudu, ale jeden takový skutečně existuje. Obětavý pro tým, charakter. Už u nás hrál, teď je jinde. Ale víte, jaká je pointa? Zrovna jeho přeplácet nemusím. Nedávno mi poslal fotku, připíjí si na ní ještě s jedním naším bývalým hráčem, a k tomu byl text, že jak postoupíme, jsou oba zpět.

Stalo se vám, že jste musel hokejistu přeplatit, aby hrál za Orly?

Nedělám to. Tady máš nabídku, ber, nebo nech být. Osobně si myslím, že český hokejový trh je totálně přeplacený. Cizinci jsou výkonnostně dobří, je mezi nimi daleko větší výběr a jsou levnější.

A že jste jich měli...

EBEL na nich byla postavená. Komu jsme se snažili vyhýbat, to byli frankofonní Kanaďané, kteří začnou tvořit partičky, když je jich víc. Svérázní jsou Finové, tam se najde pár podivínů. Svéráz byl třeba Corey Trivino, Kanaďan, draftovaný ve druhém kole. Osobitý chlapík, ale famózní hokejista. S Coltonem Yellow Hornem jsme si toho moc neřekli, ale taky jsme měli výborný vztah.

Naštve vás, když to tak není? Když hráči dáváte plat a máte s ním těžké pořízení?

Mám rád průseráře. Jsou kreativní, kolikrát přímo geniální hráči. Mohl bych jmenovat jednoho českého hráče, jenž mohl přijít na trénink s kocovinou a plazil se, abych ho neviděl. Zeptal jsem se ho, jestli chce po tlamě, on pak šel a na ledě to mančaftu vrátil. S průseráři se mně dělá dobře, neměl jsem rád rybí krev. Jsou platní, pokud nejsou úplně blbí. Dáte jim důvěru a oni dřou do bezvědomí.