Z tiskových konferencí

Muzikál Matilda v české premiéře
vydáno: 14.1.2023
Fenomén Matilda míří do Brna. Česká premiéra celosvětově úspěšného muzikálového hitu proběhne proběhne 21. ledna 2023 na Hudební scéně Městského divadla Brno. V překladu a režii Petra Gazdíka, který tuto inscenaci se svým týmem připravoval až nezvykle dlouho dopředu. Již v prosinci roku 2021 proběhly konkurzy na dětské role a v následujících šesti měsících se děti, které uspěly, účastnily dvakrát týdně workshopů, aby tento náročný projekt zvládly. Z původní stovky dětí bylo vybráno 26 těch nejlepších, s nimiž se teď budete moci setkat v této inscenaci, a to včetně trojice představitelek titulní role – Anny Bergerové, Marie Juráčkové a Karoliny Kabele. Dirigenty inscenace budou Dan Kalousek a Ema Mikešková, originální a nezaměnitelné choreografie vytvoří Carli Rebecca Jefferson, scéna vzejde z dílny Petra Hlouška a kostýmy navrhla Eliška Lupačová Ondráčková. V dalších rolích se můžete těšit na Jiřího Macha nebo Milana Němce v roli kruté Ředitelky Trunchbullové, na Kristýnu Daňhelovou nebo Dagmar Křížovou jako laskavou Slečnu Honeyovou, Matildiny nesympatické rodiče si zahrají Svetlana Janotová nebo Ivana Vaňková a Lukáš Janota nebo Jiří Ressler a v roli chápající knihovnice Phelpsové se vystřídají Alena Antalová nebo Johana Gazdíková nebo Eva Jedličková.

„Ani jsme nedoufali, že bychom se mohli k právům na tento muzikál nějak dostat, protože je to v současnosti jeden z těch největších hitů,“ říká režisér a šéf muzikálového souboru MdB Petr Gazdík. „O to více nás překvapilo, že nám byla nabídnuta. Snad určitou roli sehrálo pozitivní vnímání našich předchozích inscenací zahraničními partnery, s nimiž jsme v kontaktu dlouhodobě. No jo, ale on je to muzikál plný dětí. Řekli jsme si, že zatneme zuby a že to dokážeme. Vymysleli jsme si vlastní přípravku, školičku, kde mnozí kolegové, s vědomím nesnadného úkolu, se ujali pozic lektorů zpěvu, tance, herectví. Nebyl záměr hordu dětí dokonale něco naučit, spíše je rozdivočit, naladit, aby byly schopny přijímat informace a plnit úkoly. Zabýváme se tím rok, a nakonec můžeme konstatovat, že to bylo velice nabíjející i pro nás. Dětské vnímání je totiž úplně jiné, dětem vadí přestávky, na rozdíl od dospělých kolegů neptají se na pauzy, naopak je to obtěžuje - podobně jako mě. (smích)“

Petr Gazdík na tiskovém setkání
Petr Gazdík na tiskovém setkání


Muzikál pochopitelně vychází z dětské knížky hvězdného anglického romanopisce. Roald Dahl ji pojmenoval, na rozdíl od svých jiných děl (Jakub a obří broskev, Karlík a továrna na čokoládu, Fantastický pan Lišák), vlastně obyčejně – Matilda. Příběh malé holčičky, která měla smůlu a narodila se do špatné rodiny nechápající její výjimečný talent a nadání, popisuje boj hlouposti s inteligencí a válku krutosti s laskavostí. Celý svět kolem Matildy jako by se zbláznil, dívenka se nestačí divit, s jakými překážkami se setkává. Podobně jako v ostatních Dahlových knihách i tady ale vítězí dětská upřímnost, čistota a srdečnost nad dospěláckou nabubřelostí a omezeností.
„A stejná témata, jaká jsou v knize, se autorům podařilo přenést i na jeviště v muzikálové verzi. Jde o jednoduchý, ale zároveň geniální scénář, který je nesentimentální, ale současně velmi emotivní. Je zábavný, ale obsahuje silné poselství, a proto je pro děti i dospělé. Dokáže oslovit dítě v každém dospělém i dospělého v každém dítěti,“ říká dramaturgyně Klára Latzková. I z těchto důvodů se stal muzikálovým hitem, který okouzluje britské publikum a postupně se jeho věhlas šíří po celém světě. Pouze potvrzením tohoto faktu je film, který měl na konci roku 2022 premiéru.

„Autora máme zafixovaného jako autora knih pro děti, což je jistě pravda, ale ty příběhy nejsou klasickými pohádkami. Ačkoli připravujeme inscenaci, která svým způsobem je dětským muzikálem, už si z toho nečernobílého vidění děláme legraci. U Roalda Dahla je zkrátka vše jinak. Jeho knihy kromě magického pohádkového světa v sobě mají v sobě i něco, co je temné, trošku smutné, něco, s čím se dětský čtenář musí nějak vypořádat. Hlavní postavy jsou například sirotci, nebo se jimi stanou, v jednom příběhu chlapečka promění zlá čarodějnice v myš, ale až do konce nepřijde hodná, která by kouzlo změnila. Dahl vykresluje situace často až neskutečně pravdivě a dětskému čtenáři nijak neustupuje…,“ přiblížila Klára Latzková, která popsala i cestu Matildy na muzikálové jeviště: „O muzikálovou adaptaci se nepokusil nikdo menší než Královská shakespearovská společnost. Oslovila dva velmi nepravděpodobné autory. Tím prvním z nich je Dennis Kelly, který do té doby neměl nic společného s hudebním divadlem ani s příběhy pro děti. Jeho divadelní texty (hrají se i v našich divadlech) mají klasickou dramatickou stavbu a vzhledem ke zvoleným tématům jsou spíše pro přemýšlivého diváka. Kelly přepsal Matildin příběh tak, že k tomu nepřistupoval primárně jako ke scénáři určenému dětem. To se ukázalo jako to nejlepší řešení. Druhým autorem je Tim Minchin, australský písničkář, komik a vůbec komplexně nadaný umělec, který byl příběhem Matildy okouzlen odjakživa. Jako celoživotní fanoušek Roalda Dahla se dokonce snažil získat práva už dříve. Z pera těchto dvou autorů vznikla tato výjimečná záležitost.“

Risk ze strany Royal Shakespeare Company oslovit vlastně fanouška, který Matildin příběh miluje, se vyplatil. Pochyby o spolutvůrci zprvu vyjadřoval prý i Dennis Kelly. 9. prosince 2010 měla Matilda slavnostní premiéru ve stálém sídle RSC ve Stratfordu nad Avonou a podle nadšených reakcí se zdálo, že Matilda má i na to dobýt Londýn. Což se také stalo, londýnská premiéra v listopadu 2011 se setkala s nadšeným diváckým i kritickým ohlasem a byla nominována ve všech deseti kategoriích Cen Laurence Oliviera, v nichž nominována být mohla. Zvítězila pak v sedmi – získala cenu za nejlepší původní muzikál, nejlepší režii, nejlepší scénografii, nejlepší choreografii, nejlepší sound design, nejlepšího herce (Bertie Carvel v roli slečny Trunchbullové) a nejlepší herečku (o tu se unikátně podělily všechny čtyři alternantky role Matildy). Byl to největší počet ocenění pro jednu inscenaci v celé šestatřicetileté historii Olivierových cen.

scénograf Petr Hloušek, dramaturgyně Klára Latzková, režisér Petr Gazdík
scénograf Petr Hloušek, dramaturgyně Klára Latzková, režisér Petr Gazdík


Není to poprvé, kdy se tvůrci z Městského divadla Brno setkávají s podmínkou agentury dílo uvést v podobě co nejvěrnější duchu originální verze. „…ale zároveň bychom neměli vše jenom kopírovat. Je to podobný příklad jako u Mary Poppins, také z prostředí Londýna. Je to obrovský oříšek, často se snažíte přijít za každou cenu s něčím novým, abyste zjistili, že jste se ocitli v krkolomné uličce…,“ říká Petr Gazdík.

Agenturní pravidla jsou neúprosná, v případě muzikálu Matilda si buď koupíte vyloženě repliku...nebo druhou variantu, jež dává prostor tvůrcům. U repliky byl scénograf Petr Hloušek, který se v minulém roce podílel na norské inscenaci (uvedení ve Folketeateret Oslo). „Tam scéna byla přesně definovaná, na 3000 scrabble kostiček různě barevných a poskládaných. Poslali nám k tomu tlustý manuál, jak to připravit a jak s tím zacházet. Mohl jsem tedy „důvěrně“ poznat tu verzi originální, které je glorifikovaná, a to právem! Právě originální scéna nádherně symbolizuje schopnosti hlavní hrdinky, je v ní podstata jejího přemýšlení a toho, jak dokáže věci kombinovat. Matilda je neuvěřitelně sečtělá, má fantazii vymýšlet si příběhy, které se stávají realitou, protože jsou tak silné, že to vlastně ani jinak nejde. Jak tedy konkurovat něčemu, co je hodně dobře vymyšlené? Stál jsem před situací, abych neudělal něco horšího. Věděl jsem jen, že v Brně kostičky ne. Stejně zjistíte, že to nesložíte. Realistické domečky evokující třeba až dobu viktoriánské Anglie? Tím bychom příběh spíše poškodili. Inspirace nakonec přišla skrze knížky, prostředí tajemných antikvariátů… Zlomil jsem pravítko, na scéně není ani jeden pravý úhel. K velké radosti dílen.“

Může se zdát, že uvidíte barevné panoptikum, divadelně prokreslené postavy ve stylizovaném prostředí. Petr Gazdík však nepřipravuje nic v tomto smyslu okázalého: „Není to panoptikum karikatur, barvy jsou spíše tlumené, jen tak decentně odráží dětský svět. Jsme především oslněni z předlohy jako takové. Spadne vám brada, až uvidíte, jak to autoři skvěle vymysleli a připravili. Nám zbývají pochyby, jestli jsme tak dobří, abychom i my autorovi knižní předlohy vzdali poctu. Víme jistě, že Matildu musíme vyprávět zcela vážně, jen s lehkou nadsázkou. Když humor nikdo za každou cenu nevytváří, on tam prostě je. Aby vše fungovalo, musíme držet přesnost v každé akci, v každém pohybu, v každém pohledu.“


Dirigentka Ema Mikešková popsala, „co uslyšíme“: „Hudba je úzce provázaná s tím, co se děje na jevišti. Dokonce až do takové míry, že v partituře charakterizuje jednotlivé postavy. U postavy Matildy zas předjímá její vnitřní svět, z hudby vytušíte, co bude následovat. Hudební barevnost souvisí i s osobností skladatele, nezapře se v něm komik, který ale zároveň je básníkem, vypravěčem… Aranžmá bylo připraveno pro pouhých 12 hudebníků, ale zní to, jak kdyby tam byl početnější orchestr.“

Pohybová stránka tentokrát nenabídne velká taneční čísla, ale je „natěsno“ propojená s děním, náladou, postavami. Choreografka Carli Rebecca Jefferson také bojovala s tím „být jiná“, než jak je udělaná originální verze. (Kterou zná.) „Výsledkem by měl být mix absurdity, komedie, pohyb vás chvilku povede na vlně smíchu, kterou střídá zásadní emoce,“ uvedla britská choreografka, pro niž je to už pátá spolupráce s Městským divadlem Brno.

„Ten příběh je dost drsný, je to podobné, jako když jsme dělali Mary Poppins. Tehdy jsme si to pojmenovali náležitě dramaturgicky, jako sociální drama dysfunkční rodiny v hávu hudební komedie,“ pobaveně vzpomíná Petr Gazdík. „Okolní svět se k Matildě se chová velmi tvrdě. Kdybychom se na to dívali v té čisté tvrdosti, bylo by to až bolestné. Tím, že je vše zabaleno do určité nadsázky a vtipu, tak tvrdost sice nemizí, ale je to mnohem přijatelnější. Pořád ale platí, že jde o muzikál rodinný v tom smyslu, že děti se budou těšit ze všeho. Jen dospělí tu drsnost uvidí, jak se chováme, jak si myslíme, že jsme nadlidé, někdo dokonce v dětech vidí problém, protože se jenom pletou pod nohy.“

zpracoval + foto: Michal Novák