- Štěpán Čermák
Blusletter (02/2023): Už jste zaprodali svou diváckou duši?
Minulý blusletter jsem věnoval pouze hardwaru, tenhle bude zase čistě “softwarový”. Hlavním motivem budou reklamy ve VoD službách, ale potěším i gaučové sportovce nebo ty z vás, kteří plánují stavbu domácího kina a nechce se jim investovat do soundproofingu.
Chcete blusletter do schránky? Přihlaste se k odběru!
Zase ty reklamy! Sony má patent, jak nás přinutit je sledovat
Začneme odlehčeně. A dystopicky. Sony vlastní patent, jehož využití by nás mohlo doslova nutit sledovat reklamní breaky. Ba co hůře, pokud nevyřkneme název komunikované značky nebo produktu, poběží reklama ve smyčce do konce věků.
Alespoň tak to vypadá podle výstřižku z onoho patentu, který se v týdnu začal virálně šířit po Twitteru. Na grafice je jasná posloupnost: Divák sleduje pořad, přijde reklama, ta nese nějaké sdělení a divák ho musí zopakovat (a zřejmě i skandovat), aby reklamu ukončil a mohl se tak vrátit k pořadu. Jinak reklama poběží dále. Jak už to tak se všemi těmi internety bývá, pravda je samozřejmě jinde. Ale vtipné je, že od ani jedné verze nejsme daleko. Zmíněný patent Sony skutečně existuje a je přibližně patnáct let starý. Jeho původní záměr nebyl ani tak o vynucování naší pozornosti, jako o možnosti navázat na reklamní sdělení další interakci: Ta mohla podle představ Sony vypadat tak, že by námi vokálně projevený zájem spustil například navazující videohru na PlayStationu 3 (ano, jsme dekádu zpátky). Což je samozřejmě jeden ze zlatých grálů reklamy - nejen, že tím divák potvrdí svou pozornost, zároveň prokáže zájem a ještě se zaháčkuje v nějakém dalším marketingovém levelu. Soňácký záměr s patentem tedy nebyl ani zdaleka tak černý. Vtip je samozřejmě v tom, že ale podle “scénáře sociálních médií” použit být může. Nemusíme totiž být daleko od toho, kdy nás budou televizory sledovat bedlivěji než my je, třeba podobně jako asistenční systémy v moderních autech. Výrobce samozřejmě integraci takové funkce navleče na nějaký divákovi prospěšný produkt jako automatické pauzování nebo třeba glasses-free stereoskopii, ke které je eye-tracking nutný. A pak už budeme jen krůček od toho, kdy nás základní tarif Netflixu opravdu přinutí všechny čtyři minuty reklam v hodině pořadu aktivně zhlédnout. Vždyť jste se tomu upsali. Nechcete vynucené reklamy sledovat? No problemo, připlaťte si. Někomu se to může zdát jako uhozená vize budoucnosti na hranici konspirační teorie. Ale právě ad-supported verze SVoD služeb, kde je takováhle forma interakce mnohem pravděpodobnější než u klasického lineárního vysílání, si o podobný “next level shit” vyloženě říkají. Na blu-space si z AVoD dlouhodobě utahuju a vlastně proti němu zbrojím. Do filmového zážitku prostě reklama nepatří a s příchodem streamingu to začalo platit i o “televizním” obsahu. Pouštět si do obýváku reklamy je krok zpět. Už jen proto, že pokud budou poskytovatelé obsahu chtít ještě více uspokojit akcionáře i zadavatele reklamy, budou muset začít utahovat šrouby. Za deset let pak bude normální řvát na televizi “McDonalds” jen proto, abyste mohli dokoukat třináctou sezónu pošesté přeobsazeného Witchera.
Roku představilo vlastní televize ... a chce nám pouštět reklamy
Na audiovizuální trh prosáklý reklamami navážeme další televizní novinkou z CES. Minulý týden jsme se bavili o nových televizích od LG, Sony, Samsungu a Panasonicu, ti ale samozřejmě nebyli jediní, kdo v Las Vegas představil novinky. Širokou řadu low-endových i mid-range televizí tu přislíbilo také Roku. Což je značka, která evropským uživatelům asi nic neříká, ale ve Spojených státech dominuje trhu streamboxů a podobných zařízení a její operační systém je v srdci dobrých 40% severoamerických obýváků. V dosahu navíc umí i hodnoty kolem šedesáti procent.
Roku pod svůj intuitivní operační systém sdružuje aplikace celého streamovacího trhu. Do jisté míry ve Spojených státech platí, že pokud chcete se svou VoD službou něco znamenat, musíte být na Roku. Dominantní pozice umožňuje Roku diktovat si podmínky a tvarovat trh k obrazu svému. Nedávno se mu dokonce podařilo přimět Google ke změně platební strategie s YouTube TV. To už je docela výkon. Roku prostě ovládlo tuhle generaci televizního rybníčku ve Spojených státech, čímž myslím především VoD market. Poskytovatelé služeb se předhánějí v tom, kdo je v operačním systému viditelnější, kdo bude mít na Roku ovladači vlastní tlačítko, atp. Předhánějí se samozřejmě formou poplatků. Vedle těch pak Roku vydělává na reklamě (ano, jsme zpátky u ní), kterou může perfektně cílit, protože svého diváka zná lépe než on sám sebe. Zatímco Netflix si o vás může udělat docela pěkný obrázek, Roku, které sleduje vaše návyky napříč všemi myslitelnými platformami, vám samozřejmě rozumí podstatně lépe. No a právě vaše data jsou pro tuhle společnost nejcennějším zbožím. Což sice platí napříč celým trhem o všech technologických společnostech, ale zatímco třeba u Googlu nás to nepřekvapuje, při používání televize si to ještě spousta diváků neumí spojit. Proto se věnujeme vstupu Roku do hardwarového segmentu. Televize jako takové, se kterými půjde na trh, vlastně nejsou vůbec zajímavé. Společnost si je ani nevyrábí, k tomu má (konkrétně nepřiznaného) OEM “spolupachatele”. Mnohem zajímavější je rozebrat důvod takového kroku a co to znamená pro nás. V Evropě sice o Roku nevíme, ale je to jasný signál budoucích trendů. Roku totiž se širokou řadou od 24 do 75 palcových televizorů přichází s agresivní cenovou politikou, která podstřeluje i low-cost výrobce jako TCL nebo Hisense. Což se může zdát jako výhra pro zákazníka, ale stejně jako u “o reklamy zlevněných VoD” platí, že peníze šetříte na úkor vlastního času, tak u televizorů od Roku dostáváte slevu za prodej své divácké duše. Roku může cenu hardwaru podstřelovat do té míry, že samotný prodej televizoru pro něj bude ztrátový. Což si samozřejmě žádný jiný výrobce (krom Amazonu) dovolit nemůže. Peníze totiž na každém divákovi nahrabe dodatečně ve chvíli, kdy ten si televizi poprvé pustí - a bude na něm vydělávat celé roky jak sběrem dat, tak cílenou reklamou, tak všemožnými aukcemi o jeho pozornost. Chce HBO Max zasáhnout s reklamou na The Last Of Us polovinu severoamerického trhu? Stačí Roku trochu připlatit a až si divák příště pustí televizi, než se mu zobrazí jakýkoli obsah, vyskočí na něj trailer na videoherní adaptaci. No a jelikož na svém Roku samozřejmě máte krom desítek dalších aplikací právě HBO Max, můžete si do něj přímo skočit. Nejen to, Roku má vaše platební informace a subscription je jen jeden klik daleko. Tenhle model jasně ukazuje, kam se může trh (a zvláště jeho lowendový segment) uchylovat v příštích letech - výrobci nebudou na uživatelích vydělávat pouze prodejem hardwaru, ale i další prací s jejich daty. A ti největší hráči na nás budou útočit i z pozic, které jsme si v jejich kolbišti nedovedli představit. Jestli vám příjdou Netflix televize jako nesmysl, přijďte to zopakovat za pár let. Stejně jako je nevyhnutelná změna obchodního modelu Netflixu blíže k běžnému lineárnímu televiznímu vysílání, je nevyhnutelný i jeho vstup do hardwarového segmentu.
Netflix s námi zacvičí
Dneska mi to pěkně plynule navazuje. Takže další zastávka: Netflix. Ten stejně jako všichni ostatní hráči dávno vytušil, že nabízet “pouze” nejoblíbenější SVoD službu na světě mu dlouhodobě nebude stačit a pokud chce uspokojovat investory, musí začít diverzifikovat. Jak už zmiňuji výše, úklon směrem k modelu lineárního vysílání je téměř dokonán. Další zastávky? Netflix toho bude zkoušet hodně. Od gamingu, se kterým už přišel, přes živé přenosy, na které si teď brousí zoubky (v březnu bude živě vysílat další stand-up Chrise Rocka a čerstvě koupil práva na přenosy SAG Awards) po sport, který je vyloženě nevyhnutelný. Oťukávat si ale bude i menší produkty jako předcvičovací videa.
Na přelomu roku začal Netflix (trochu bez fanfár) nabízet v katalogu kolekci cvičebních videí od Nike. Konkrétně se jedná o obsah Nike Training Club a v první vlně Netflix zprostředkoval kolem devadesáti epizod, tj. přes třicet hodin videí.
Pokud si chcete u televize zacvičit, stačí do vyhledávání zadat “Nike”. Nabídka je to více než solidní (těch třicet hodin s vysokou pravděpodobností ani za celý rok neodcvičí skoro nikdo) a Netflix s Nike ji budou během roku dále rozšiřovat. I když to možná bude záviset na popularitě. Předpokládám, že podobných obsahových odboček Netflix chystá na příští roky více a bude zajímavé sledovat, s čím vším přijde. Osobně se divím, že nezačal více dupat do hudebních videí a hlavně koncertů (a to ani jiná streamovací platforma). Když u N zabrouzdáte do příslušné sekce, zjistíte, že nabízí nějaké dvě tři desítky záznamů živáků. Hudební trh je přitom ohromný a hlavně se nemusí překrývat s diváckou základnou Netflixu - může tedy znamenat nové zákazníky. Komunikovat s hudebním průmyslem o právech na existující koncerty asi nebude jednoduché, ale pokud tenhle oříšek Netflix rozlouskne, mohl by koncertním filmům udělat podobnou službu jako stand-upům. A přitom uspokojit všechny strany: Diváky, akcionáře, umělce i hudební studia.
Dirac našel řešení problémů se zvukem v domácích kinech
Ještě jednou se vrátíme na CES. Dirac tu představil další verzi svého Live Room Correction, tedy algoritmu, který se používá v receiverech k optimalizaci zvuku a korekci vad vznikajících odrazem v různých typech místností. Alternativy tohoto produktu nabízí prakticky každý receiver: Při instalaci k němu připojíte mikrofon, ten “posadíte” na poslechovou pozici, receiver do něj pošle testovací zvuky a na základě toho pak zpracuje charakteristiku reprodukce tak, aby byly co nejefektivněji eliminovány odrazy, basové propady a další nedostatky, které vznikají díky nevhodnosti poslechové místnosti. Různí výrobci jsou v tom různě úspěšní, ale bez nějaké formy korekce by neměl zůstat zapojen prakticky žádný receiver. Další level jsou pak pasivní prvky - úprava poslechové místnosti formou basových pastí, eliminací odrazových ploch, atp. To je ale drahá sranda, která se navíc nemusí setkat s pochopením všech členů domácnosti. Dirac se pokusí potřebu těchto pasivních prvků naprosto eliminovat. Jejich nová verze korekčního softwaru s názvem ART (Active Room Treatment) jde totiž na úpravu zvuku opačně. Nekoriguje zvuk, který jde z reprobeden. Místo toho protifází eliminuje parazitní zvuky, které vznikají oněmi odrazy. Je to vlastně geniálně jednoduché a docela se divím, že s tím někdo nepřišel dříve
Pokud jsem vás ztratil, představte si to jednoduše jako sluchátka s funkcí eliminace ruchu. Ta také poslouchají vnější hluk a do vašich uší pak posílají tóny v protifázi, čímž vlastně anulují ty zvuky, které jsou parazitní a nepatří do reprodukovaného audia. Dirac na to jde stejně: Místo pokřivení zvuku pocházejícího z beden pošle do obýváků a domácích kin přesně ten zvuk, který je na zdroji, a zároveň s ním přesně ty “protitóny”, které eliminují akustické problémy místnosti. Poprvé se ART objeví v receiverech od StormAudio. Ty jsou tak drahé, že u nich existuje docela zdravý předpoklad, že si je kupují pouze ti zákazníci, kteří mají kompletní soundproofing poslechových místností hotový “hardwarově”. Ale jestli je to první vlaštovka, kterou budou později kopírovat i ostatní výrobci a která se přes high-end postupem času prokouše i do nižších řad, mohli bychom z toho těžit i “my chudší”.
Diskuze k článkům se na Blu-space přesunuly přímo do diskuzního fóra. Své názory, komentáře, připomínky nebo cokoli k tomuto textu proto publikujte ve vlákně "Blusletter 02/2023".
