Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dnešní doba je velice bohatá na nejrůznější zkušenosti a prožitky, neboť zde můžeme prakticky cokoli. Sama vnímám posun na lince života jako jeden z nejsmysluplnějších hnacích motorů, díky kterému poznáváme nejenom svět, především pak sami sebe. A když se konečně poznáme natolik, že nám již svět přijde jako otevřená kniha, ze které můžeme čerpat a učit se, je to vlastně jedna z těch nejlepších věcí, která nás tady vůbec může potkat.
Často míváme nastaveno tak, že pokud nevyjde jeden směr, nutně potřebujeme najít směr druhý. Svět není o tom, že vše zvládneme na první dobrou, to by bylo laciné, jednoduché, všední a chatrné. Příliš bychom se neposunuli, viďte. Proto se snažme vidět v každé překážce laskavou příležitost k něčemu funkčnímu. Osobně se mi s tímto přístupem kráčí mnohem snadněji. A právě s tímto postojem jsem se dostala například k otužování, ale také přerušovaným půstům. Ty již tolik nepraktikuji, neboť mně osobně vyhovují snídaně, otužování je však pro mne stále velkou a hodnotnou výzvou, které, když se poddám, vytěžím z ní tunu zdraví a radosti. Možná jste již také zaznamenali, že život je o tom, abychom se na nějaký čas dovedli vzdát pohodlí. Vystoupili z bezpečné komfortní zóny. Protože zázraky se mohou velmi často obléci do malých, nepatrných momentů, ve kterých překonáme právě sami sebe.
Kouzlo přerušovaných půstů
Jak jsem již jemně naznačila výše, přerušovaný půst naplnil můj život zhruba na jeden rok. Jako diabetik 1. typu jsem si chtěla pohrát se svými glykémiemi, jelikož jsem však v té době během rána sportovala, docházelo pak u mne ke zbytečnému rozkolísání hladiny cukru. Aniž bych totiž cokoli snědla, hladina cukru šla během sportu celkem strmě nahoru. To, jak tělo vyrovnávalo deficit energie uloženým glykogenem. Nicméně, pokud po ránu nesportujete a přerušovaný půst je vstupenkou k lepší kompenzaci diabetu, k redukci váhy, upokojení chutí na sladké, kdy kalorický deficit zdravě doplníte během dne, nemám s tímto, jako nutriční terapeutka, vůbec žádný problém. Je však třeba promyslet a nastavit. Často totiž v mé nutriční praxi vidím, že když hezky zvládneme ráno, oběd je opět sněden někde ve spěchu, abychom vše dohnali večer. Tento počin již však nelze nazvat přerušovaným půstem.
Jak na přerušovaný půst?
Přerušovaným půstem totiž rozumíme režim, během kterého se střídají fáze jídla a fáze lačnění, přitom, ona druhá fáze je vždy delší nežli fáze, během které přijímáme potravu. Existuje několik možností, jak si tyto dvě fáze časově nastavit. Jednoduchým schématem může být 14 hodin lačnění a 10 hodin konzumace. Případně, zvládneme-li, lačnit lze i 16 hodin a zbývajících 8 hodin pak jíst. Někteří dokonce lační 18 hodin a jedí po šest hodin. Záleží, jak si nastavíme, jak se cítíme, co umožní náš zdravotní stav. Po dobu lačnění bychom určitě neměli být unavení, hladoví a nesví. Chceme-li zařadit přerušovaný půst, výsledkem by měla být vždy fyzická i psychická pohoda těla.
Zároveň, měli bychom vždy vidět pozitivní výsledky, to znamená, jdeme-li do přerušovaného půstu s vidinou redukce, neměli bychom začít přibírat na váze. Zde by totiž s největší pravděpodobností docházelo k tomu, že bychom nenasytili bazální metabolismus. A to je opravdu častým problémem, kdy následně vše, co sníme, tělo počne ukládat do zásob. Dále, nemělo by docházet k rozkolísání hladiny krevního cukru. Pokud se tak děje, není třeba hned půsty zavrhnout, ba právě naopak, nabízí se zcela jiné a možná i lepší řešení. Jak jsem psala již výše, přerušovaný půst je o době lačnění. A ta může čítat 14, 16 či 18 hodin. Bude-li se nám snáze lačnit v odpoledních hodinách, udělejme to. Nikde není napsáno, že poslední jídlo nemůžeme sníst v 16:00, abychom si na tom dalším pochutnali v 8:00, případně v 10:00 dopoledne.
Dále též můžeme zařadit přerušovaný půst například dle nálady, každý druhý den, každý víkend, jenž zahrne například i pátek. Důležité je, aby nám toto stravování přinášelo radost, pomáhalo a též jsme se na něj dokázali těšit. Jednou z podstatných věcí je však zároveň i práce s myslí. Těžko se nám bude vstávat z postele, když si ihned naprogramujeme povzdechy s vidinou prázdného talíře.
Jaké jsou výhody přerušovaného půstu?
Můžu-li, ráda vás odkážu na souhrnné studie, které nedávno uveřejnila společnost www.aktin.cz, kde se dočtete, proč je v průběhu přerušovaného půstu obtížnější budovat svalovou hmotu, jak se dopolední hladovění podílí na lepších hodnotách hladiny krevního cholesterolu, jak tělo dovede během tohoto období snížit výskyt zánětu a konečně též, jak se tento stravovací styl podepíše na hladině krevního cukru a váze. Tyto studie jsou dle mého plně říkající. Osobně však musím podotknout, že pokud nad přerušovaným půstem jen trošku uvažujete, jděte určitě bez váhání do toho. Po měsíci totiž sami uvidíte, jak na tom vaše tělo bude. A ruku na srdce, strach z hladovění tady opravdu nebude vůbec na místě. Oněch pár hodin se dá velmi snadno vydržet, navíc, když člověk ví, že se již za nedlouho do syta a plnohodnotně nají. Ze své vlastní zkušenosti na některých klientech vidím, jak se s tímto stravovacím stylem rozzáří, jak na něm prosperují, profitují z něj.
Výsledky a odkazy studií pak naleznete zde: Přerušovaný půst: Výhody i stinné stránky „zázračné“ metody | Aktin
No a pak, pak tu máme ještě otužování
Další kvalitní vystoupení z komfortní zóny, viďte. Bodejť by ne, vždyť potřeba stálosti vnějšího prostředí, bez náhlých výkyvů, teplotních změn, je tělu více než vlastní. Nicméně, i přesto mnozí z nás rádi odloží u rybníka šat, aby se v lednu brodili třeskutě mrazivou, ledovou vodou. Proč to vše? Proč se někteří z nás po ránu doslova těší na studenou sprchu, kterou prokládají vlažnými pramínky tekoucí vody? Odpověď je zcela jednoznačná. Pokud jste již někdy takto činili, dozajista znáte onen pocit znovuzrození.
Během pravidelného otužování dochází k výraznému utužení imunitního systému, kdy se zvyšuje hladina bílých krvinek, ale i cytokinů (těmi rozumějme proteiny důležité při imunitní odpovědi organismu) v krvi. A konečně onen pocit radosti a znovuzrození je zapříčiněn produkcí endorfinů a adrenalinu, které se během otužování vyplavují do těla. Onen rozdíl pak nepocítí pouze tělo, ale také duše.
Jednoduchým základem, nemáme-li možnost se ponořit do sudu s ledovou vodou, případně vyrazit po ránu k řece či rybníku, může být právě zmíněná sprcha. Střídáním studené a teplé vody, která následně dopadne na naši kůži, pomáháme také lymfě. To znamená, dobře míněné otužování může být také výtečnou prevencí proti pomerančové kůži, tzv. celulitidě. Zde pak doporučuji masírovat kůži jemně abrazivními peelingy, houbou či voňavými scruby. Například ten s kávou dokáže po ránu učinit divy.
Osobně, otužuju-li se, své tělo, ponejprve končetiny a pak zbytek, vystavuji nejdříve vlažné vodě, následně studené, abych poté ještě několik stupínků vodě vzala. A pak znovu, po deseti vteřinách zopakuji, vlažná, studená, ledová. A tak pořád dokola, dokola, v rámci zhruba 3 minut. To zcela stačí, uvidíte sami. Samozřejmě, záleží též, zda se otužujeme v zimě či v létě. V létě je celý proces, pokud jsme na začátku, o něco příjemnější. Zde pak můžeme protáhnout i dobu otužování, klidně na pět minut. Otužovat se lze také večer, nicméně pro tělo mi přijde zbytečně nabouzející. Proto, můžete-li, teplou a studenou vodu upřednostněte spíše ráno.
Otužovat se můžeme rovněž i v sauně, máme-li rádi, i zde dochází ke kvalitnímu střídání teploty vzduchu a vody. A zvláště pak v zimě lze horkou saunu prolnout s čerstvým, chladivým vzduchem, který funguje, podobně jako studená voda. Na mysl mi též vytanul Kneippův chodníček, jenž mám opět velice ráda. Jedná se o častý doplněk wellness zařízení, připravit si jej však můžeme s troškou šikovnosti také doma. Fígl spočívá v tom, že střídavě vstupujeme do dvou nádob či bazénků, z nichž jeden je naplněn vodou kolem 10 °C, aby ten druhý byl o 30 °C teplejší. Tímto počinem pak dochází k roztahování a stahování cév, což zapříčiní lepší prokrvení dolních končetin. Sice se nejedná o otužování v pravém slova smyslu, pro naše nohy je však vítaným zpestřením.
Jaké jsou tedy výhody otužování?
- potřebné vystoupení z komfortní zóny, kterého máme v dnešní době lačnící po klidu, akutní nedostatek,
- podpora imunitního systému,
- podpora plynoucí lymfy, prevence celulitidy,
- posílení kardiovaskulárního systému,
- tonizující a omlazující účinek,
- psychická pohoda.
A pak, ještě jedna malá rada na závěr. Byť se to nezdá, i obyčejná procházka v mrazivém ránu platí za jakousi jednoduchou formu otužování. Protože i zde dochází k vystavování těla nižší teplotě, kdy se organismus potřebuje snažit, aby si zachoval stálost vnitřního prostředí. A pokud zde pokročíte, můžete následovat rady ledového muže, Wim Hofa, který říká: „Sundej si tu bundu, budeš nemocný.“ Ve své podstatě má vlastně pravdu, nicméně, nám úplně postačí, pokud se naučíme tužit tělo proudy studené a vlažné vody, abychom se pak venku v zimě zahalili do tepla vlněného kabátu. Na chůzi v zimě mysleme, vždyť kolik z nás v zimě, kromě práce, kolikrát nevystrčí z domu nos.
Tak tedy, nech je náš život jednou velkou výzvou, která nás uchvátí, povede a naplní.
Náš tip: