Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Někdy se nás minulost drží jako klíště. Vyčítáme si věci, které se staly hodně dávno, nebo se naopak trápíme něčím, co jsme nezvládli právě teď, v poslední době. Veškeré tyto myšlenky nám však berou energii a sráží nás dolů. Jak se jednou provždy z této pasti vymotat?
Ve své psychologické praxi shledávám, že cítit vinu za některé momenty z vlastní minulosti je poměrně časté. Problém je, že máme tendenci vnímat své minulé „já“ optikou současnosti. Ale já věřím, že v každý moment dělá člověk na daném stupni vývoje to nejlepší. Prosím, nesuďme se tolik. Ono se velmi dobře soudí z přítomnosti, ale vůči našemu minulému „já“ to není příliš fér. Protože, i když se nám třeba něco nepovedlo před pár minutami, tak před pár minutami tu byl doslova jiný svět, v jehož přítomnosti jsme opět konali to nejlepší. Někdy i chyby jsou pro náš vývoj důležité. A pokud zpětně cítíme, že něco nebylo dobré, máme po tomto uvědomění o to větší šanci udělat příště lepší rozhodnutí.
Specifickou oblastí, kdy to samozřejmě není tak jednoduché, jsou různé závislosti a opakovaná selhávání, kdy si následně dáváme za vinu, že jsme například přestali dodržovat tréninkový program, začali se přejídat atd. Podrobněji jsem se tím zabýval v tomto článku: https://www.celostnimedicina.cz/jak-si-vytvorit-nove-a-zdrave-navyky.htm
Nicméně, minulost je minulost. Odteď můžeme dělat kroky, abychom měli naopak ze sebe ten nejlepší možný pocit. Abychom si sebe maximálně vážili. Pokud člověku raketově vzroste sebeúcta, nemá už tolik potřebu se minulostí zabývat…
Královská cesta k sebeúctě
Existuje spousta technik, jak zvýšit svou sebe-lásku (dívat se na sebe do zrcadla, různé afirmace typu „mám se rád/a“ atp.), ovšem nic se nevyrovná tomu, když jsme 100 % věrní sami sobě a děláme věci, které jsou správné, nikoliv vždy snadné a jednoduché. Když dáváme v každý okamžik přednost lásce místo strachu.
Vyžaduje odvahu říkat pravdu. Vyžaduje odvahu neuhýbat svému strachu. Vyžaduje odvahu učinit změnu, které se bojíme a kterou odkládáme, ale uvnitř sebe cítíme, že je nutná a nezbytná. Čím více před věcmi v životě utíkáme, tím horší pocit ze sebe máme. A naopak: Například si pamatuji pocit po složení maturitní zkoušky: čistá euforie. Jak trýznivý pocit by místo toho byl, se na maturitu vykašlat a ze strachu k ní vůbec nejít. Věci vždy nějak dopadnou. A vždy je lepší „selhat“ a mít čistý štít (vědomí, že jsem udělal maximum), než se o nic nepokusit a zůstat stát stranou.
Nejít k maturitě je samozřejmě extrém. Jak ale často jednáme v „menších věcech“ (a když na nás není tlak z venku) v podobném duchu. Odsouváme. Vyhýbáme se. Neriskujeme. A pak se divíme, že nezažíváme radost, lásku a pocit přirozené pohody následovaný po dobře odvedeném činu.
Chyby jsou v pořádku
Nemůže tedy býti skoro lepší pocit, než když večer uléháme s vědomím, že jsme byli vůči sobě po celý den čestní a dělali to nejlepší. Což se vůbec nevylučuje s tím, že máme právo dělat chyby. Když uděláme chybu, neznamená to, že jsme špatní, ale že jsme měli odvahu jít do akce. Za každou chybu bychom si měli spíše poděkovat a těšit se z ní. Učili nás, že chyby jsou špatně. Když si místo nastavíme, že chyby jsou naprosto přirozené a že se mohou stát našim přítelem, díky němuž rosteme, tak to může být velmi osvobozující.
Nová lehkost a svoboda
V každém okamžiku svého života si také můžeme vybrat, kým chceme být. Někomu může imponovat afirmace „Jsem ten nejšťastnější a nejspokojenější člověk na světě.“ Pro někoho jiného je to příliš, což ale nic nemění na tom, že si můžeme vybrat skutečně jakoukoliv identitu. Pokud někdo ze čtenářů tímto způsobem ještě neuvažoval, tak si může položit otázku: „Kým bych chtěl doopravdy být? Jaké by mě bavilo mít myšlenky a emoce? Z jaké verze sebe sama bych byl nejvíce hrdý? Co ve mně probouzí největší nadšení? V jakém případě bych si sebe sama nejvíce vážil?“
Ne každému musí tato cesta vyhovovat, ale říkám, že než složitě pracovat na vlastní sebeúctě, je někdy lepší vytvořit si vztah k sobě úplně nový. Vytvořit si takovou verzi sebe sama, která vzbuzuje úctu a respekt již sama o sobě – a není potřeba žádných technik či dalších vylepšování.
A z určitého úhlu pohledu není třeba ani nic vytvářet. Na nejhlubší úrovni jsme každý láska – a stačí si to pouze uvědomit.
Právě schopnost cítit a vnímat lásku nezávisle na dění ve vnějším světě, učím, mimo jiné, na semináři VNITŘNÍ KLID V NEKLIDNÉ DOBĚ – Jak se stát emočně neporazitelným: https://www.jirihamersky.cz/seminare
Jiří Hamerský