Nejdříve tvrdá lekce od trenéra, nyní útok na rekordy. Tátův už Marko Daňo překonal

„Měl jsem tam dvojku za faul a další za kecy k rozhodčím. Dostali jsme pak i gól a trenér mi dal jasně najevo, že se to už nesmí stát. A už se to nestalo. Takže z jeho strany dobrá volba trestu," říká 28letý slovenský hokejista.

Marko, aktuálně vedete s 22 góly tabulku extraligových střelců. Přitom jste nikdy v kariéře přes 20 gólů nedal, že?

Je to pravda. Sám jsem překvapený, že to tak lepí a já jsem momentálně tím střelcem. Pro mě milé překvapení a věřím, že to vydrží a bude mužstvu pomáhat i nadále.

Máte nějaké vysvětlené, čím to je? Letní svatba na vaší střeleckou potenci asi úplně zásadní vliv neměla, nebo ano?

Tak těžko říct, nic jsem v podstatě jinde nezměnil. Takže je možné, že to, že jsem se oženil, byl právě ten impulz. Ale to je samozřejmě nadsázka. Ty předchozí sezony šly a nic. Bylo to většinou tak, že mě často brzdilo nějaké zranění. Sezonu jsem rozjel třeba dobře, ale něco do toho přišlo a zastavilo mě to. To teď není a zdraví drží.

Jaké procento tam hraje fakt, že už nejste hráč třetí čtvrté lajny, jak tomu bylo v zámoří, kde od vás čekali především fyzický hokej?

Určitě to dělá svoje. V dospělém hokeji jsem začínal brzy a v 16 letech v Trenčíně mě dali z centra na křídlo, protože toho na mě nechtěli moc naložit. Od té doby jsem na křídle, a když jsem v sedmnácti šel do Slovanu, hrál jsem jako nejmladší třetí čtvrtou lajnu. Nejpovedenější z tohoto pohledu byla první sezona v zámoří, kde jsem měl podobnou pozici jako nyní a projevilo se to i na bodech.

Dostal jste se i do prvního týmu Columbusu, ale v NHL jste neprorazil, proč?

Přestup do Chicaga mi nepomohl. Šel jsem do týmu nabitého hvězdami a produktivita nebyla tak vysoká. V NHL je to o tom, zda má člověk štěstí, na jaké trenéry natrefí a jakou má formu. Nerad o tom takto hovořím, ale myslím si, že kdybych zůstal déle v Columbusu, tak by ta kariéra byla možná jiná. Ale všechno je tak, jak má být a jsem vděčný za to, co jsem tam odehrál, že jsem tam mohl být a splnil jsem si sen o tom být platným hráčem NHL. I když to nebylo úplně podle představ. Ale okolnosti byly takové, jaké byly, přišlo i pár zranění a člověk z toho z toho kolotoče rychle vypadne. Já na to vzpomínám v dobrém, ale samozřejmě mě to trošku mrzí.

Řeknete si zpátky o místo? Jsou hráči, kteří odešli do NHL i ve vašem věku. Nebo je to už uzavřená kapitola?

Tak člověk nikdy neví. Příkladem je Lukáš Sedlák, který odehrál super sezóny v Rusku a dostal nabídku do Colorada v 28 letech. Budu se snažit dělat co nejlepší práci v Třinci a uvidí se, co bude. Nechám tomu otevřené dvířka, ale priorita je teď Třinec, se kterým věřím, že ještě jednou obhájíme ten titul. Zámoří je lákavé, ale i kdyby to nebylo, tak smlouvu mám na další dva roky tady v Třinci a hlavu mám nastavenou na ten přítomný moment a na zápasy, které přicházejí.

Střeleckou tabulku extraligy naposledy ovládl slovenský hokejista, tehdy Marek Uram, v roce 2001 (společně s Petrem Sýkorou dali 26 branek). Myslíte na to, že byste to mohl zlomit po takové době?

Překvapuje mě, že nikdo z těch kvalitních slovenských hráčů a top střelců, kteří prošli extraligou, nebyli nejlepší střelci. Je to daleko, ale udělám všechno, abych to prolomil. Slovenský střelecký rekord myslím drží s 31 góly Libor Hudáček, který mi už trochu předhazoval, že se mi pokusí pomoct tuto metu překonat. Uvidíme. Pokud budeme pokračovat v takové formě jakou naše pětka i mužstvo má nyní, můžeme se k tomu minimálně přiblížit.

V kanadském bodování po základní části je vítězství slovenského hokejisty ještě vousatější. V sezoně 1992/1993 byl v posledním ročníku federální ligy nejproduktivnější Branislav Jánoš. Je to výzva?

To jsem ještě nebyl na světe (smích). To by bylo přepisování historie, jak se patří! Nakročeno máme dobře, když vydrží zdraví, tak se to možná podaří.

Osmašedesátku po tátovi? V Česku tohle číslo patří Jágrovi

Není to už na to, abyste si vzal tátovo třinecké číslo 68 (Jozef Daňo hrál za Třinec v letech 1995 až 2001)?

Já jsem věrný svému číslu, které mi bylo přidělené v Americe po příchodu do Columbusu. Ta šedesát osmička je v Třinci spojena s mým otcem, ale v Česku je to hlavně Jaromír Jágr. Takže to určitě nehrozí.

Byla by to troufalost?

A tak lidé v Třinci by určitě pochopili, proč bych si ji vzal. Ale ve zbytku republiky bych se asi nesetkal až s takovým porozuměním. Takže zůstanu u šestapadesátky.

Když už jsme nakousli Jaromíra Jágra, jaké to je hrát proti němu?

Je to nezmar a klobouk dolu před tím, že se ještě ve svém věku stále drží zdravotně a fyzicky na nejvyšší úrovni. Vždy, když naskočí do zápasu, dokáže být tím rozdílovým hráčem. Je to obrovská legenda českého hokeje i NHL. Pro nás všechny je obrovský zážitek proti němu hrát.

Jaromíru Jágrovi bude za pár dní jednapadesát let. Dokážete si představit, že byste v tomhle věku stále profesionálně hrál hokej?

Já osobně ne (smích). Už teď ve osmadvaceti mě po zápasech, v nichž jsem na ledě osmnáct dvacet minut, bolí celé tělo. Nedokážu si to představit a klobouk dolů před ním, že to zvládá a že ještě je stále aktivní a produktivní.

V české extralize máte odehraných 85 zápasů a v nich 56 bodů. To není špatné, ale na vašeho tátu to zdaleka nestačí. Je pro vás výzvou jeho extraligové výkony dohánět?

Ani popravdě nevím, kolik má otec bodů dohromady. Sto devadesát? Tak to tu budu muset ještě nějaký ten rok pobýt (smích). Jeden jeho rekord už jsem ale zdolal. Předběhl jsem ho v počtu gólů v základní části (19 v sezoně 1998/1999). Takže první krůček je splněný. Hned jak se mi to povedlo, tak jsem ho trošku popíchl. Ale zasmál se tomu. Byl rád, že už jsem tuto rodinou metu překonal a věří, že mi to bude sypat i dále.

Jste spolu teď hodně v kontaktu, když pracujete pro jednu organizaci Třince (Jozef Daňo je trenér ve farmářském Frýdku-Místku)?

V kontaktu jsme v podstatě stejně jako předtím. Myslím, že nějaké rady, nebo tak něco už mi moc nedává. Ale máme to k sobě blízko, tatino bydlí v Bystřici, chodíme k němu na návštěvy. Na Vánoce jsme byli u nich. Je to můj otec, takže se s ním rád potkám. Nedávno, když byl trenér Moták nemocný, byl i na střídačce při extraligovém zápase. To bylo milé zpestření, navíc nám ten zápas vyšel (Třinec porazil Plzeň 6:1), tak jsme to mohli oslavit společně.

A pořád vám říkají Jožo, nebo už si teda zapamatovali, že Marko je Marko?

Od spoluhráčů, když jdeme na led, to tam párkrát zazní. Stále se to drží, je to milé. Když byl tatino teď na střídačce, tak na tabuli bylo napsané Jožo mladší plus Jožo starší. Rádi jsme přispěli do týmové kasy.

Bouřlivák po otci? Samozřejmě!

Váš otec zmínil, že emoce máte po něm. I on dokázal být bouřlivák. Vnímáte to stejně?

Nemáte zapsáno, kolik má trestných minut? (400 v šesti sezonách v Třinci). Ano, něco jsem tam podědil a potatil jsem se. Nerad prohrávám a někdy to ve mně vybouchne. Vím, že se to nedělá, ale někdy je mi to třeba připomenout. Teď si mě pod křídla vzal Vladko Dravecký. Po tom mém výstupu na začátku sezony jsme si sedli a řekli jsme si k tomu nějaké věci. Že se to nedělá a od té chvíle se držím. I tatino mi tehdy vstoupil do svědomí, trošku si se mnou pohovořil, jsem mu za to to i za každou další radu vděčný. Ale jasně, za to, jaký jsem může otec samozřejmě! (smích)

Bavíme se o tom zápase s Pardubicemi, kdy jste třetí dvacetiminutovku už nehrál? Jaké to pro vás bylo, že vás trenér odstavil?

Měl jsem tam faul a pak dvojku za kecy k rozhodčímu a dostali jsme i gól. Bylo to myslím zasloužené, že jsem do třetí třetiny už nenastoupil. Ale mrzelo mě to, protože jsem si tu chybu uvědomoval a chtěl jsem mužstvu pomoct získat ten gól zpátky. Touto tvrdou formou, kterou jsem v minulosti ještě nezažil, jsem dostal od trenéra najevo, že už se to prostě nesmí stát. A už se to ani nestalo. Takže z jeho strany dobrá volba trestu. Zatím to funguje a věřím, že to tak i zůstane.

Je pro vás složité si v emocích na ledě říct, nesmím oplácet, nechci reagovat na křivdu?

Vidím tam za sebou stále tu dvacet dvojku (Vladimíra Draveckého). Mám Vladka nablízku a ten nade mnou drží tu ruku. Je takovou oporou, která mě drží zkrátka. Ale i já se vždy před zápasem dám do klidu a udělám si v hlavě přípravu na zápas. Vždy si opakuji, že rozhodčí mám nechat na pokoji. Zatím to funguje.

V extralize jste nyní třetí za Vítkovicemi, jak kabina vnímá, že právě Vítkovice jsou nad vámi?

Na tabulku se teď moc nedíváme, soustředíme se jen na sebe. Ale samozřejmě proti Vítkovicím má ten zápas vždy nějaké to koření přimíchané navíc. Je to speciální, protože jsou tady kousek a i zájem fanoušků je větší než jindy. A my si tohle derby užíváme. Jsme rádi, že ten poslední zápas na jejich ledě jsme zvládli. Přes léto přivedli hodně posil, mají nabité, velmi nebezpečné mužstvo. Vždy je chceme porazit, ale ne vždy se nám to podaří.

Vnímáte, že vás mohou ohrožovat v té cestě za tím čtvrtým titulem v řadě zrovna Vítkovice?

V minulosti měli kvalitní mužstvo, ale ne tak jako nyní. Fakt to dobře poskládali a funguje jim to. Tento rok jsou velkým aspirantem na titul. Ale věříme, že když na ně natrefíme, tak že je dokážeme porazit. Ale to je ještě daleko. Budeme se snažit je doběhnou a možná i předběhnout ještě do konce základní časti.

Celý rozhovor si pohráváte se snubním prstenem, nosíte ho pro štěstí i na zápasy?

Ne, sundávám ho před tréninkem i před zápasem. Je v kabině, tedy nablízku. Jinak ho poctivě nosím každý den, to musím vzpomenout. Ale manželka to ví.