RECENZE: Japonští úhoři vymírají, krása příběhu však zůstává

Stručně ho charakterizovat nelze, je to mnohovrstevnaté dílo, v němž detektivní či spíš kriminální linie je sice důležitá a atraktivní, ale přinejmenším stejně zaujme líčení japonských reálií a charakterů postav.

Především tří hlavních hrdinek, byť i vedlejší postavy jsou pečlivě vycizelované. Mladá bioložka Sára Fukuharová, po matce Češka a po otci Japonka, se v Jokohamě zabývá studiem úhořů a možnostmi, jak mizející druh zachránit.

Zakřiknutá a poněkud podivínská Miju se váhavě pohybuje po světě s dřevěným mečem a vede dlouhé rozhovory s úhořem chovaným v akváriu. A Sářina bývalá spolužačka, publicistka Juka trpí jak svým fyzickým handicapem po vážné autonehodě, neuspokojivým manželstvím s policistou a nemožností porodit dítě, tak zamilovaností do redakčního kolegy Tojamy, který náhle zmizel, zřejmě v souvislosti s tím, že se zabýval zkoumáním černého rybolovu.

Příběh se začíná zamotávat, postupně se ukazuje, že kořeny mohou být kdesi v horách, kde se před třiceti lety odehrály podivné události spojené se sektou ekologických aktivistů.

Některé druhy vtipů už si nechávám na doma, říká spisovatelka Anna Cima

Je obdivuhodné, jak Cima dokáže udržet čtenářovu pozornost v tak rozsáhlém textu – a zdaleka ne pouze díky pátrání po zmizelém novináři, do něhož se k manželově nechuti míchá i Juka.

Autorka se podrobně věnuje minulosti i současným osudům svých postav, trápení Sáry, kterou po nezaviněné chybě vyhodili ze zaměstnání, a navíc zjistí, že je těhotná, komplikovaným vztahům mezi matkami a dcerami i postavení žen v japonské společnosti.

Vzpomínky na úhoře 100 % Anna Cima Paseka, 2022, 720 stran

Stylově využívá nejrůznějších prvků včetně reminiscencí, vyprávění pamětníků, poezie, esemesek nebo zvláštních snů Miju, která po nevyjasněném útoku na akvárium, při němž byl zabit její milovaný úhoř, upadne do bezvědomí a pohybuje se někde v „Mezisvětě“.

Těžko předvídat, jak to nakonec dopadne s japonskými úhoři – mimochodem, Anna Cima musela jejich studiu zřejmě věnovat dost času, aby dokázala jejich osud tak barvitě a detailně zpracovat.

Pokud jde však o tuhle krásnou knihu, k níž ji inspirovali, je to jasné. Za svou prvotinu Probudím se na Šibuji získala Cenu Jiřího Ortena a Magnesii Literu za objev roku. Nyní Vzpomínkami na úhoře spisovatelka dokázala, že to nebyl náhodný úspěch.