Do podnikání se pustil před více než třiceti lety. „Začal jsem hned po revoluci, když jsme byli všichni natěšení něco dělat,“ vzpomíná Voldřich. Nejprve se pustil do obchodování, pak přišla epizoda s restaurací a jednoho dne dostal nabídku na dodání dřevěných hraček. „Našel jsem truhláře a nechal jsem vyrobit sto dřevěných vláčků. Když jsme je měl hotové, odběratel už neměl zájem,“ popisuje úskalí svých začátků.

Jeho příběh má sice šťastný konec, ale než se k němu propracoval čekalo ho ještě mnoho různých těžkostí. Pro dalšího odběratele vyráběl dřevěné oslíky, ale když byli hotoví, obchodní partner mu nebral telefon. Když v Děčíně rozjel velkou výrobu dřevěných polotovarů, tři odběratelé najednou ze dne na den skončili. Začal vyrábět dřevěné kuličkové dráhy, avšak přišly čínské kopie a byl konec.

V podnikání mu pak pomohlo začlenění do evropského prostoru. „Jakmile jsme v roce 2004 vstoupili do EU, začal jsem prodávat přes eBay,“ vzpomíná na slibný začátek nové éry. „Když se to konečně rozběhlo, složil jsem se já. Nastal u mě syndrom vyhoření a lékař mi řekl, že musím žít jinak. Vzal jsem si dva roky dovolenou,“ usmívá se.

K restartu v životě i v podnikání došlo po narození dcery, pro kterou potřeboval dřevěnou jídelní židličku. Následovalo angažmá v televizním pořadu Den D. „Vymyslel jsem název Trihorse a začali jsme prodávat na Amazonu. Abychom uspěli na německém trhu, dělali jsme velice precizní výrobu,“ shrnuje začátek nynější etapy.

Strojírenská přesnost je znakem jeho úspěchu. „Když například v našem Finger Caru něco změníte třeba jen o nějakou desetinu, přestane to fungovat. Baví mě přesné věci a vůně dřeva,“ vypráví.

Ze svých výrobků má nejraději vláček Finger Train, který navazuje na unikátní autíčko Finger Car. „To je to nejúžasnější, co nás potkalo,“ ukazuje dřevěný vláček, který hru dětí povede nejen ke zklidnění, ale také k zábavné formě výuky. Právě na prodej těchto výrobků se chce Voldřich soustředit nejvíce. Do jeho podnikání sice nyní zasahuje obchodní spor s Amazonem, ale tím se nechce nechat odradit.

„Necítím se jako úspěšný podnikatel, ale jako tvůrce. Jsem tvůrce svého vlastního života a jsem tvůrce společného života této malé rodinné firmy. Co chci nejvíc je, aby odtud z Děčína, z firmy v malém dvoře, který se těžko hledá, vzešel světový výrobek,“ uzavírá Jaroslav Voldřich.