Svět se neustále vyvíjí, částečně poháněn naléhavými globálními problémy a zrychleným tempem technologických inovací. Vzdělávání má v tomto vývoji zásadní roli. Na to, jak by mohlo vypadat, se snaží najít odpověď výzkum, který realizoval Google ve spolupráci s Canvas8 a American Institutes for Research. Zapojilo se 94 odborníků z 24 zemí. Výsledkem je třídílná zpráva o budoucnosti vzdělávání, která spojuje rozmanité pohledy expertů, akademických výzkumníků, místních specialistů, ředitelů škol, učitelů a lídrů v oblasti vzdělávacích technologií. Celá zpráva je k dispozici na webu The Future of Education. Podívejme se ve stručnosti, co je obsahem.
Není pochyb o tom, že současný vývoj světa přináší významné změny. Výzkum Googlu identifikoval v souvislosti se vzděláváním 3 nejdůležitější trendy, které tento vývoj doprovázejí:
1.1. Rostoucí potřeba řešit globální problémy
Vzdělávání se stává klíčovou součástí řešení globálních problémů. Jeho úkolem je vybavit mladé lidi dovednostmi a myšlením, které budou potřebovat, aby zvládli masivní změny. Zastřešující komponentou výuky v této oblasti je digitální občanství, v pozadí stojí schopnost vyhledávat informace, zpracovávat data a vyhodnocovat je (digitální kompetence). Nezbytným základem však stále zůstává matematika a čtení s porozuměním.
Odborníci také zdůrazňují důležitost sociálních a emocionálních kompetencí, které podporují mezikulturní spolupráci. Sebevědomí, zodpovědné rozhodování, empatie, týmová práce a budování vztahů poskytují kritický základ pro řešení složitých globálních problémů. Ukázalo se, že programy sociálního a emočního učení mají významný pozitivní dopad na wellbeing žáků, zvláště nacházejí-li se v obtížných životních podmínkách.
|
Problémy současného světa jsou interdisciplinární povahy, a proto mladí lidé nyní žádají ve svém vzdělávání více problémových multidisciplinárních přístupů. |
1.2. Změna kompetencí nezbytných pro práci
Svět práce se zásadním způsobem mění v závislosti na využívání technologií. V té souvislosti dochází k významným posunům v oblasti potřebných schopností lidí, kteří s nimi pracují. Mnoho pracovních činností v souvislosti s automatizací zaniká a stejné, ne-li větší množství jich vzniká. Potíž je v tom, že potřebná kvalifikace potenciálních zaměstnanců nestačí s tímto rychlým vývojem držet krok. Proto rostou požadavky na školství, aby výuka nutné změny zohlednila.
Největší důraz je třeba věnovat rozvoji kreativního a analytického myšlení žáků a studentů včetně jejich schopnosti řešit komplexní problémy a používat k tomu i dovednosti získané v jiných souvislostech (meta-učení, viz Převrácené čtyřrozměrné kurikulum).
|
Vzdělávání jako příprava na práci je minulostí. Dnes je třeba se učit svou budoucnost vytvářet, vytvářet svou práci. |
1.3. Posun k růstovému myšlení
Jak se prodlužuje délka života a zrychlují se společenské změny, stoupá potřeba celoživotního učení. K dispozici je zároveň stále více dostupných nástrojů pro zvyšování kvalifikace a osobní růst. Kompetenční standardy schopnost stojící v pozadí nazývají růstovým myšlením. Jeho význam známe již mnoho let, ale ne každý učitel k němu dokáže své žáky dovést. Právě učitelé musí jít svým vlastním celoživotním učením příkladem.
|
Více než polovina uživatelů YouTube říká, že je jim tato služba pomáhá zjistit, jak dělat věci, které nikdy předtím nedělali. |
Jestliže tvrdíme, že se svět v mnoha ohledech mění, musíme připustit, že se to týká i samotných forem učení. Značný vliv má využití technologií. Experti zapojení do výzkumu Google identifikovali tyto hlavní trendy:
2.1. Personalizace vzdělávání
Pokroky v oblasti umělé inteligence (AI) a adaptivních technologií umožňují pedagogům setkávat se s žáky tam, kde jsou, a pomáhat jim dostat se co nejrychleji tam, kde by měli být. Při efektivním využití mohou být technologie použity k lepšímu přizpůsobení výukových postupů a digitálních výukových materiálů (jako jsou videa či online učebnice) různým vlastnostem žáků.
|
Nedílnou součástí personalizovaného učení je zajistit, aby všichni žáci měli nástroje, které potřebují k sebe-vyjádření. |
2.2. Transformace výuky
S tím, jak se nové technologie stávají dostupnějšími, se pedagogové snaží pochopit, jak mohou podpořit poutavé a obohacující vzdělávací postupy. Výrazně se rozšiřují možnosti využití rozšířené reality a počítačových her k vytvoření prostředí, v němž žák samovolně a soustavně rozvíjí vlastní sebe-učení. Je velké množství takových postupů, které mohou vyvolat zájem žáků a zvýšit jejich motivaci k učení. Podstatné je to, jak tyto aktivity skloubit s výukovými cíli kurikula.
|
Spíše než naskakovat na jakékoli technologické trendy, které přicházejí, se musíme vždy ptát, jak mohou být pro děti pedagogicky přínosné. |
2.3. Umocnění učitele
S tím, jak se mění vzdělávací prostředí, učitelé transformují svou roli od „strážců brány znalostí“ na „choreografy učení“. Změna přístupu k žákům se pochopitelně neobejde bez pochopení souvislostí a přípravy. Cílem je aktivizace žáků k samostatné práci směřující k růstovému myšlení. Technologie jsou prostředkem, který může být velmi nápomocný jak žákům, tak učitelům. Na následujícím obrázku je odhad, jaká část stávajících týdenních pracovních povinností učitele může být v budoucnosti realizována umělou inteligencí [1].
Pozor ale, přenesení určitých činností učitele do digitálního vzdělávacího prostředí žáka neznamená, že bude mít méně práce. Musí být schopen technologie využívat a podněcovat žáky k samostatnému poznávání. Ve skutečnosti to nemá daleko k potřebě být v digitálním online prostředí přítomen nepřetržitě.
 |
Technologie v měnícím se světě vzdělávání hrají zásadní roli. Umožňují personalizaci učení, jež se nově odehrává vlastně nepřetržitě všude, kde se každý zrovna nachází. Škola s tím musí počítat a vytvářet vhodné prostředí integrující digitální technologie. To se obecně označuje jako ekosystém. Patří do něj podpora řízení výukového procesu (LMS) včetně vhodných multiplatformních aplikací, zdroje učebních materiálů i nástroje okamžité zpětné vazby a hodnocení výsledků. I zde experti identifikovali tři nejdůležitější trendy:
3.1. Proměna vzdělávacího prostředí
Integrace technologií do výuky probíhá již několik desetiletí. Na počátku bylo vzdělávání jejich prostřednictvím realizováno v distanční podobě nezávisle na prezenčních formách výuky. Postupně se ale prezenční a distanční učení stále více propojuje. Dnes rozlišujeme několik typů vzdělávání obě formy spojující: kombinované (blended), převrácené, hybridní, hyflex (blíže viz Jak učit zároveň prezenčně i distančně).
Podstatou probíhající proměny je ovlivnění všech poznávacích aktivit žáků tak, aby vedly k naplňování vzdělávacích cílů. Jedná se proto primárně o modifikaci didaktických postupů, které nově obsahují složku technologickou (TPCK, digitální pedagogika). Úspěšná integrace technologií do výuky se neobejde bez promyšlené přípravy a finančních zdrojů.
|
Náš svět potřebuje kreativní lidi, kteří mají inovativní myšlení a dokážou najít řešení složitých problémů. Škola, kde žáci sedí osm hodin denně potichu v lavicích, toto nedokáže. |
3.2. Jak data pomáhají učitelům
Vzdělávání není historicky založeno na spolehlivých důkazech o výsledcích učení. Často se vynořují otázky, zda jsou postupy běžně realizované ve výuce skutečně efektivní. Využití technologií může tuto problematiku významně ovlivnit. Větší přístup k datům a na nich založeným přehledům pomáhá pedagogům určit, které nástroje a postupy jsou nejúčinnější.
Již dnes existuje velké množství dat generovaných žáky během studia. Jejich využití je však zatím na velmi nízké úrovni. Mnoho vyspělých zemí se snaží ve školství zavádět tzv. „evidence based policy“ (na důkazech založenou politiku), ale pozor, má to i značná rizika. Je strašně důležité, zda to, co se měří, skutečně odpovídá tomu, čeho chceme dosáhnout (výukovým cílům). V okamžiku, kdy měříme třeba jen malou část těchto cílů, a na těchto výsledcích zakládáme svá rozhodnutí, může být dopad zavádějící (Kobří efekt plošného testování).
|
Cílem není používat data ke standardizaci jediného „nejlepšího“ přístupu k výuce a učení, ale jednoduše poskytnout pedagogům užitečné poznatky, které mohou lépe informovat o dopadu efektivního využívání technologií na výuku. |
3.3. Formativní zpětná vazba
Rostoucí poptávka po smysluplnějších způsobech sledování a řízení pokroku studentů vyvolává posun směrem k rychlejším, spravedlivějším a efektivnějším způsobům hodnocení výsledků učení. Technologiemi generovaná okamžitá zpětná vazba plní funkci formativní zpětné vazby, která může mít na učení velmi pozitivní dopad. Proto dochází též k přehodnocení způsobů měření pokroku žáků ze strany pedagogů.
Do budoucna bude v této oblasti hrát významnou roli umělá inteligence. Má schopnost pomáhat při učení rychleji a ve větším měřítku. Její využití je stále v počátcích, se spoustou prostoru pro inovace. Velmi brzy se dočkáme významného pokroku.
|
Více přenositelných mikro-kreditů (micro-credentials) umožní lidem lépe vnímat vlastnictví toho, co se učí, jak se učí, kdy se učí. |
Cílem výzkumu Google The Future of Education bylo poskytnout učitelům a vedoucím pracovníkům v oblasti vzdělávání vhled do trendů utvářejících budoucnost a podnítit nápady a diskuzi o tom, jak můžeme spolupracovat, abychom pomohli všem žákům uspět.
3 Trends Driving the Future of Education
Tento článek je jen výběrem hlavních myšlenek celé třídílné zprávy. Najdete v ní navíc množství příkladů existujících programů, které zde popsané trendy již dnes aplikují, a je možno se jimi inspirovat. A samozřejmě se setkáte též s doporučením používat Google nástroje. Na závěr ještě jeden odkaz. Google provozuje portál https://learning.google/, jehož mottem je „pomáhat komukoli na světě se naučit cokoli by chtěl“. Můžete to vyzkoušet.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
