Některé tvůrce naplno docení až budoucí generace. Dílo J. R. R. Tolkiena se stalo celosvětovým fenoménem teprve začátkem nového milénia po zfilmování Pána prstenů. Podobný nárůst popularity, i když samozřejmě v menším měřítku, způsobil na počátku 90. let 20. století u postaviček souhrnně zvaných mumínci japonský animovaný seriál.

V poslední době zažívají mumínci a osobnost jejich autorky, finsko-švédské spisovatelky a výtvarné umělkyně Tove Jansson (1914– 2001), mimochodem také ilustrátorky finského vydání Tolkienova Hobita, novou vlnu zájmu, jež konečně výrazně zasáhla i Českou republiku. Snad za to vděčíme rostoucímu zájmu o Finsko v čele s vyhlášeným designem, který si z mumínků udělal výnosný vývozní artikl. Ostatně nejen mezi jazykové nadšence už pronikl finský idiom „nemá všechny mumínky v údolí“ neboli „nemá všech pět pohromadě“.

Ne že by u nás dřív mumínci obývající fiktivní Muminí údolí své skalní příznivce neměli – tři prozaické příběhy (Čarovná zima, Čarodějův klobouk a Tatínek píše paměti) vyšly česky v překladu Libora Štukavce v Albatrosu už před rokem 1989. Po sametové revoluci pak v poměrně krátkém časovém rozmezí následovala i pětice ostatních, přičemž většina z nich se postupně dočkala opakovaných vydání. Ta se objevovala i v posledních letech (od roku 2010), ovšem v nahodilých intervalech a v atypickém malém formátu s nepříliš zdařilou grafickou úpravou cílenou vyloženě na dětského čtenáře – svou filozofickou podstatou však mumínci rámec dětské literatury bezpochyby překračují. Je tedy dobrou zprávou, že podle aktuálního edičního plánu přebírá vydávání těchto příběhů nakladatelství Argo, které má ostatně na sílící oblibě tvorby Tove Jansson u nás lví podíl.

Zásluhou Arga má český čtenář možnost začíst se do mumínkovských komiksových stripů. Ty od 50. let 20. století vycházely v britském tisku a proslavily Tove Jansson za hranicemi Finska. Pět svazků Muminek 1–5 vydaných česky v letech 2009–2011 představovalo odvážný nakladatelský počin. O deset let později na něj Argo navázalo dvěma omnibusy Muminek – první svazek obsahuje česky již vydané stripy, zatímco druhý přináší nové, u nás dosud nepublikované. Ty už ale nekreslila Tove, nýbrž její bratr Lars, který zakázku od britských novin převzal. Styl komiksů se nicméně nijak zásadně nezměnil. Lars totiž začal s Tove na stripech spolupracovat už vcelku brzy, nejprve jí pomáhal s jejich psaním a posléze se zhostil i ilustrování, jež si osvojil napodobováním sestřiných kreseb. Komiksy však nejsou tím jediným, co si díky Argu můžeme v češtině od Tove Jansson přečíst. V roce 2011 vyšly hned tři útlé knížečky Muminek a narozeniny, Muminek a sníh a Muminek a noční dobrodružství. V tomto případě se ovšem nejedná o autorčiny původní knihy, nýbrž o volně inspirované příběhy, které jsou díky velkým zjednodušeným ilustracím a malému množství textu vhodné pro nejmenší děti.

K důležitým počinům Tove Jansson s velkým autorským vkladem naopak patří dvě veršované obrázkové publikace Jak to bylo dál? (č. 2018) a Kdo utěší Drobka? (č. 2021). Obzvlášť Jak to bylo dál? v době vydání originálu (1952) zaujalo inovativním prvkem – výseky ve stránkách předjímají pokračování příběhu. Na výsluní se dnes kromě mumínků čím dál více dostává také autorka sama, a to prostřednictvím své výtvarné tvorby, autobiograficky laděné prózy i zajímavých životních osudů. To poslední dokládá zejména film Tove z roku 2020 finské režisérky Zaidy Bergroth, s úspěchem uvedený i v českých kinech. Coby ženě-umělkyni, která se vymykala dobovým konvencím, se Tove Jansson věnuje náležitá pozornost teprve nyní, ale o to více její osobnost ve společnosti rezonuje. Z její prózy pro dospělé je nejznámější nostalgická vzpomínková knížka Dcera sochaře, o jejíž nadčasovosti svědčí fakt, že se překlad vloni po dvaceti letech dočkal revidovaného vydání (v jednom svazku s povídkami Fair play a s ilustracemi Tove Jansson na obálce). Doufejme, že prodeje budou natolik příznivé, aby Argo oprášilo Knihu léta a případná další díla.

# Jitka Jindřišková, psáno pro #mojeargo 2023/1