Kniha snů se mi psala ze všech knih nejsnáz – Když jsem se probudil ze spánku, jenom jsem zůstal ležel a sledoval obrazy, které se zvolna rozplývaly a jako ve filmové prolínačce se zasouvaly do odlehlých zákoutí mého podvědomí – Jakmile (asi tak do minuty) jsem je poskládal dohromady se všemi dřívějšími sny té noci, které se mi podařilo polapit, jako ryby v hluboké tůni, vysoukal jsem svoje rozleželé kosti z postele & s očima nateklýma spánkem jsem rychle tužkou škrábal do svého zápisníčku na sny, dokud jsem nezachytil každou zapamatovatelnou drobnost – Psal jsem bez přerušování, aby podvědomí mohlo promluvit samo za sebe a po svém, totiž nepřetržitě plynoucí & čeřící se – Protože jsem byl ještě v polospánku, skoro jsem nevěděl, co dělám, natož co píšu. Ale o hodinu později, u kávy, mně někdy bylo až stydno, když jsem viděl tak lehkomyslně vyjevená nezaobalená odhalení – Ale to je tím, že podvědomí (manas se propracovává z álaja vi‑ džňána) nijak rozumově nerozlišuje dobré od špatného, tohle od tamtoho, zkrátka pracuje se skutečnostmi, s tím, co Je. To až při vědomém uvažování (mano vidžňána) posuzujeme a dáváme si věci do nahodilých spojitostí, rozhodujeme se a vytváříme pravidla o tom, co by se mělo & nemělo psát a dělat. A tak jsem tyhle sny zapisoval s neovladatelnou spánkem omámenou myslí & teď jsem rád, že jsem to tak udělal. Každý, koho zajímají jeho sny, by měl postupovat tak, že je uloví včas, dřív než se navždy ztratí.

Jack Kerouac

Ukázka:

V NEZNÁMÝM OBÝVÁKU podle všeho v Mexico City ale hodně, až podezřele, připomíná obývák ve snu o mojí mámě a tátovi v Lowellu nebo ve snovým Movetownu---June (Evansová) mi říká jméno nějakýho velkýho neznámýho řeckýho spisovatele, Plipiase, Snipiase, jak jeho otec zdrhnul s rodinnejma prachama, a tak Plipias, přihřátej, odešel žít na nějakej Ostrov s klukem, kterýho miloval; a napsal: „Zásadně neútočím na člověka, protože ho miluji“---June mi toho spisovatele vřele doporučovala a říkala: „Člověk může strávit hodinu denně dohadováním o prkotinách, ale v širším smyslu je jasný, co tím myslí, zásadně neútočit na člověka---“ Mezitím se chystám jít na záchod, ale už je tam Bejk---Nijak se k tomu nevyjádřil---

KOPU VE SKLEPĚ JEDNÝ ŽENSKÝ, abych si zasadil, nebo přesadil, marjánu---pod hromady papírů (ještě před minutou jsem se probíral vlastníma věcma, v obrovským novým pokoji, Ještěrka zrovna opustila Hala)---klubka gumiček atd., a kopu až na hlínu, abych si udělal záhon, ale uvědomil jsem si, jak hluboká jáma je pod vší tou její veteší, pomyslel jsem si: „Ten sklep tý babky---čím je člověk starší, tím hlubší má sklep, spíš jako hrob-----tím víc sklep vypadá jako hrob---“ Nalevo byla přesně ohraničená díra---konečnej výrok--- Zuřivě jsem hledal svoje povídky a článek pro Ještěrku---předtím jsem byl v nějaký místnosti, pracoval jsem pro jednoho chlapa jako sekretář, byl to komediant, podvodník---a křiváckej geniální šéf nějakýho pokleslýho křiváckýho plátku---Matka mě navštívila, jako bych byl ve vězení---obracel jsem se na posteli, na svý pryčně, zaujatej tím vším---