Za záchranu života při moravských povodních v červenci 1997 vděčí sochař Jaroslav Koléšek (1974) bitevním vrtulníkům z přerovské vrtulníkové základny. „S rodiči a babičkou jsme stáli po prsa ve vodě, když se z nebe začaly snášet dva bitevníky. Tehdy mě napadlo, že přiletěly dokonat celou tu apokalypsu,“ vypráví Koléšek v ostravském Domě umění u sochy dokončené jen před několika dny. Je to vrtulník s atributy spermie. A s nevinným názvem Love Me Tender. Miluj mě něžně. 

Sochař Jaroslav Koléšek, vedoucí katedry sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity, představuje v Domě umění výstavu nazvanou novotvarem Technointim. Kontrastní složeninou, která vyvolává dvojaké pocity. Není to zrovna libozvučné slovo, připomíná všechny ty Technoprojekty, Technomy, Technomaty, Technomonty a další podniky spojené se strojírenským průmyslem. Autorem názvu je kurátor Jaroslav Michna, který ale technologie protikladně spojil s intimitou. S výrazem pro nejniternější pocity člověka. Technointim. Na první dobrou lehce odpudivý název, který ale v mysli postupně rezonuje i pozitivně. V každém případě je to originální pojmenování, které návštěvníci Koléškovy výstavy hned tak nezapomenou.

Kulturní deník Ostravan.cz požádal Jaroslava Koléška, aby krátce před vernisáží, která proběhla v úterý, vybral pět soch (skulptur, objektů atd.). A představil je osobněji, má to být spontánní výběr. Mistr dostal na volbu tohoto kvinteta asi jednu minutu.  „No já nevím,“ pokrčil napřed rameny a záhy přistoupil k loni dokončenému dílu s názvem Rozeta pro soukromou kapli Mercedes-Benz.

Logo slavné německé automobilky je v této práci součástí klasické kamenické ozdoby středověkých katedrál, pískovcové rozety, tedy gotického okna či jen ozdobného prvku chrámu. V třícípé hvězdě přitom značku Mercedes leckterý návštěvník odhalí až po přečtení popisky, neboť se napřed nechá unést detaily jemné kamenické práce, které se může i dotknout. To se mu v reálné katedrále nepodaří, rozety tam zdobí někdy až „nebeské“ výšiny chrámových oken.

Sochu je možno přijmout různě. Dovedu si představit jistého ostravského cikánského barona, který jezdí pouze Mercedesy, že si dílo zakoupí do haly ve své vile. „Téma může působit machisticky, je v tom kult silných aut i holek, které se kolem toho všeho točí,“ vypráví Koléšek. „Ale tomuhle světu se spíše posmívám,“ dodá. Byť ženská přirození naznačená ve třech polích rozet, a to včetně výrazných klitorisů, nikterak ironicky nepůsobí. Je to spíše celkový jinotaj, dantovská alegorie.

„Vidím v tom narážku, jak byla římskokatolická církev vždycky provázána se světskou mocí,“ svěřuji sochařovi svůj první dojem. Koléška v tu chvíli považuji za dalšího výrazného kritika tohoto nebezpečného spojení, před nímž varoval už Dante Alighieri na přelomu 13. a 14. století, tedy v čase gotických katedrál:

Meč s berlou spjat, a takto ve spojení
jen stěží kupředu se mohou hnouti,
nebo v jednom před druhým už strachu není

Děkujeme kulturnímu deníku Ostravan.cz za laskavé svolení k přepisu rozhovoru. Přečtěte si jeho pokračování na webu Ostravan.cz.

Foto: Martin Straka pro GVUO