Tenhle příběh mě hodně baví a navíc má do jisté míry edukativní přesah, protože popisuje základy správné techniky, když chcete chlapa ojet připínákem. Nikdy nevíte, kdy se vám taková znalost a dovednost bude hodit!
Petra ležela v posteli na boku a četla si. Svlékl jsem se, zasoukal pod peřinu a přitiskl svoje záda k jejím.
„Brrr, seš studenej,“ postěžovala si. „A nadrženej,“ dodala.
„Hmmm... Ano? Ale jak jsi to tak rychle poznala? Vždyť jsem se tě jenom letmo dotkl!“
„Ta nadrženost z tebe přímo sálá! Ani se mne nemusíš dotknout, je to cítit na pět metrů proti větru.“
Nezávazně jsem cosi zabručel, protože z dosavadní konverzace jaksi nevyplývalo, zda je v tomto konkrétním okamžiku moje nadrženost vnímána jako úkaz rázu pozitivního či naopak negativního. Takže jistá obezřetnost byla na místě.
„Jenomže já jsem unavená a jak jsi na mne sáhl, dala se do mne zima.“
Aha. Takže negativního.
„Takže víš, co máš dělat. Kolík do prdele a marš do stáje.“
„Ano paní,“ povzdechl jsem si. Někteří muži v případě manželských neshod spí na gauči, v anglofonním prostředí je běžná – minimálně verbálně, o praktické realizovatelnosti pochybuji – psí bouda. Já jsem musel spát na slámě, v prázdném boxu ve stáji přes dvorek. A abych to měl podle své drahé zábavnější, dostával jsem za trest kolík do zadku a spát jsem musel nahý, jenom s pár koňskými dekami.
Vlastně jsem si nestěžoval. Můj zadek byl v rámci soužití s Petrou zvyklý a vytrénovaný, ve stáji bylo teplo, vonělo tam seno a koně a většinou jsem se vlastně dobře vyspal. A navíc, pokud byla příčinou mého ustájení nemístná nadrženost, většinou jsem si ráno přišel na své, protože představa nadrženého samečka s bolavým zadkem mou drahou docela rajcovala. Já jsem pak často měl zadek ještě bolavější, ale to tak nějak patřilo k věci.
Svlékl jsem se, překlusal temný dvorek, zavedl si dle rozkazu do zadku anální kolík, půjčil jsem si ze sedlovny pár koňských dek a natáhl se na voňavou slámu v prázdném boxu hned vedle dveří. Ze začátku to nebylo moc pohodlné, ale pak jsem si na kolík zvykl a frkání mých čtvernohých spolunocležníků mne ukolébalo ke spánku, spolu s představou zábavného rána.
Rozhodně nejsem ranní ptáče, spíš naopak. Ale tyhle příležitosti jsou výjimkou. Ranní erekce v kombinaci s kolíkem v zadku klidnému spánku taky nepřidala. Tak jsem tak ležel na slámě, převaloval se a čekal, až mě Petra přijde vysvobodit, tím či oním způsobem.
Naštěstí jsem se dočkal brzy, slyšel jsem vrznutí vchodových dveří a pak těch od sedlovny. Rychle jsem se vyhrabal zpod koňských dek a zaujal polohu, kterou jsem měl nařízenou: klečet vzadu u zdi, nohy rozkročené na šířku ramen, ruce za hlavou. Srdce mi bušilo očekáváním.
Slyšel jsem kroky v chodbě. Zastavily se před mým boxem a chvíli se nic nedělo. Petra si mě ráda takhle jenom prohlížela, vzrušovala ji moje poslušnost. A mne vzrušovalo její vzrušení, v očekávání příjemně (nebo nepříjemně příjemně) strávených chvil. Potkalo se to s ranní erekcí, no, co vám mám povídat, cítil jsem se jako hřebec.
„Teda Tomáši, co to tady děláš?“
Bleskově jsem otočil hlavu. Ve vchodu do boxu stála Andrea, kamarádka Petry, která u nás měla ustájeného koně. Nepříliš dlouho, takže jsme na to zapomněli. Taky na to, že za ním chodila naprosto nepravidelně, jak jí zrovna vyšla práce.
Ještě bleskověji jsem se vrhl do rohu, kam jsem předtím dal koňské deky a proklínal se, že jsem je předtím pečlivě složil, takže mi teď trvalo déle, než jsem se do jedné stihl zabalit. Jako hřebec jsem se nadále rozhodně necítil. Spíš jako valach, máme-li zůstat u koňských přirovnání.
A intenzivně jsem přemýšlel, co odpovědět. Normálně s výřečností problém nemám (moje okolí říká, že tomu je spíš naopak), ale teď došla inspirace i mně.
„Nooooo, víš... jak bych ti to řekl...“ snažil jsem se získat čas protahováním v naději, že mne osvítí duch svatý a dokážu něco vymyslet.
„To je takové naše pravidlo,“ ozval se další hlas. „Byl večer příliš nadržený, tak musel jít spát do maštale. Gauč nemáme, tak to holt musím řešit takhle. I to patří k těm věcem, jak jsme se nedávno bavily.“
Petra stála ve dveřích a když se na ni Andrea podívala, došla řeč i jí. Že byla v kompletní jezdecké výstroji, to ve stáji nikoho nepřekvapí. Bičík v ruce, to taky vzhledem ke kontextu nevyvolá údiv. Ale postroj s připínacím penisem solidních rozměrů, který vzhledem k černé barvě kontrastoval s bělostnými rajtkami, ten se přehlédnout nedal.
„Nenapadlo mě, že přijdeš tak brzo ráno, tak se omlouvám, že jsme tě...“
Andrea ale Petřina slova moc nevnímala. Fascinovaně zírala na připínák: „Tímhle ho šukáš do zadku? To jsem vždycky chtěla,“ vydechla, „eeeh... vidět,“ dodala nepříliš přesvědčivě.
„Pokud tě to... nepobuřuje, tak se samozřejmě můžeš podívat,“ usmála se Petra.
„Ale já...“ pokusil jsem se prosadit svůj pohled na věc. Že by se mi chtělo se takhle předvádět před cizí ženou, kterou jsem vlastně ani pořádně neznal, to se úplně říct nedá. Jako vzrušující představa to bylo fajn, ale když jsem se reálně schovával nahý pod koňskou dekou, už mi to tak hot nepřišlo.
„Ty se zajdi připravit a umejt, drahoušku,“ přikázala mi Petra. „Ukážeme tady Andrejce, jak se to dělá, tak hezky poslouchej, ať si neuděláme ostudu.“
Zjevně to myslela vážně. Ale nakonec, proč ne. Člověk má zkusit všechno.
„Ano paní,“ pravil jsem rezignovaně a vydal se do mycího boxu vedle.
„Tu deku tady nech, ať ji nenamočíš,“ strhla mi ji Petra ze zad. „A nestyď se, nemáš za co, poslušnej ošukanej sameček není nic špatného,“ ušklíbla se.
Na to jsem neříkal nic a rychle zmizel. Vyndat si ze zadku kolík, který tam byl celou noc, je vždycky poněkud nechutná záležitost. Naštěstí máme ve stáji vykachlíčkovaný mycí box, takže mohu kolík i sebe hned umýt a být tak připravený na... cokoliv.
„Pokud chceš chlapa ojet do zadku, musíš dodržet pár základních pravidel,“ začala vykládat Petra a Andrea poslouchala jako nadšená žačka. „Teda, vlastně nemusíš, ale nechceš si rozbít hračku a natrhnout ho, že ano. Takže je v první řadě dobrý nápad, aby na to byl připravený. Takže mu na nějakou dobu strčíš do zadku anální kolík. Je nutné jít ze začátku pomalu, když na to není zvyklý, ale tady Tomáš už je docela vycvičený, takže zvládne tohle dildo,“ ukázala na čtyřcentimetrový penis na svém postroji, „a v noci měl zhruba stejně velký kolík, takže je připravený docela dost.“
Vrátil jsem se z mycího boxu s čerstvě umytým diskutovaným kolíkem v ruce.
„Tak se přehni, však to znáš,“ ukázala Petra na balík sena v boxu, který pro tento účel obvykle používáme. „Nechci, aby to měl zase moc jednoduché, takže předtím udělám chvíli pauzu, aby si zadek trochu odpočinul a stáhnul se, než se do něj pustím.“
„To je super,“ slyšel jsem vydechnout Andreu, když jsem se přehýbal přes pichlavý balík.
„Aby se přitom nenudil, trochu mu zmaluju zadek bičíkem. Přirážet do červeného zadku je navíc zábavnější, když ho to bolí zevnitř i zvenčí. Tomáš výprasky moc nedává, tak na něj nejsem moc přísná, ale červený zadek být musí. Začni tak jako když pobízíš koně, jenom o kousek silněji. A samozřejmě víc ran, že ano.“
Začala mě „pobízet“. Je pravda, že mě nebila plnou silou, ale taky mě nijak zvlášť nešetřila. Střídala půlky a cítil jsem, jak mi rudnou. Tváře mi rudnuly taky, ale ty nikoho nezajímaly a nikdo je neviděl, jak jsem měl hlavu zabořenou do balíku.
„Další pravidlo je dildo pořádně namazat,“ poučovala dál Petra. Sáhla po lahvičce lubrikantu a pečlivě ho nanesla zejména na špičku svého umělého péra. „A konečně, musíš si hlídat výšku a úhel. Nadirigovat si ho tak, aby měl díru do zadku ve správné výšce, abys nemusela stát na špičkách nebo pokrčovat nohy. To ať dělá on. A úhel, počítat s tím, že budeš muset šukat jakoby trochu nahoru, když je takhle přehnutý. Ale to přijde samo. Ze začátku to bude trochu komplikované a divné, ale rychle si najdete tu správnou výšku a polohu.“
A s těmito slovy mě chytla za zadek, nasadila špičku dilda na můj svěrač a pomalu do mne pronikla. Nebylo to nijak brutální, ale jako vždycky při průniku od někoho jiného jsem na to nebyl úplně připravený a trochu jsem vyjekl.
„Ze začátku buď docela jemná, přece jenom to není úplně jednoduché a musí si na to zvyknout. Ostatně, sama nejspíš taky neoceníš, když na tebe chlap jde hned ze začátku zostra. Tak tady je to stejné. Klidně na začátku chvíli zůstaň bez pohybu, pěkně si ho přidrž,“ chytila mě za zadek a přimáčkla mě víc do pichlavého balíku.
„A pak můžeš začít přirážet, nejdřív pomalu,“ instruovala a doplnila svůj výklad praktickou ukázkou, kdy mne začala pečlivě, pomalu a důkladně projíždět. Nemohl jsem si pomoct a začal jsem zase trochu kňučet. „Těch zvuků si nemusíš příliš všímat, vždycky takhle funí a kňučí a kdeco. Ale drží!“
Od Andrey jsem slyšel uchechtnutí a pak další „To je super!“
„No a potom můžeš pomalu zrychlovat a držet rytmus jaký chceš,“ předváděla dál. „Je to jako když vysedáváš v klusu, nebo aspoň mně to tak přijde,“ znovu zrychlila a přidala i na důrazu, takže ze mne při každém přírazu vyrazila vzduch. „No a pokud chceš, tak můžeš přejít do cvalu,“ a ještě zrychlila, a to už jsem mručel nepřetržitě. Naštěstí to „ve cvalu“ nikdy nevydržela příliš dlouho a za chvilku přešla zase zpátky do „klusu“. V něm – jak jsem ze zkušenosti věděl – dokázala vydržet překvapivě dlouho.
„Dáváš mu docela zabrat,“ projevila nečekaný zájem o moje tělesné blaho Andrea.
„On to snese. Na chlapy musíš být přísnější než na koně,“ zasmála se. „A takhle ho můžeš šukat libovolně dlouho, dokud tě to nepřestane bavit. Nebo dokud se sama neuděláš, přece jenom je to před ten připínák cítit, a někdy když máš náladu...“
„A udělá se takhle i on?“ zajímala se Andrea.
„Ne,“ odpověděla Petra. „Prý to někteří chlapi umí, ale Tomášovi se to ještě nikdy nepovedlo.“
Bavili se o mně, jako bych byl ve vedlejším okrese, a ne jako by mě právě jedna z nich ojížděla do prdele. Ale svým způsobem mě právě tohle vzrušovalo. Dnešní ráno vzalo překvapivý obrat, ale nestěžoval jsem si. Ostatně, už mi na mnoha věcech nezáleželo. Jako vždycky když takhle rytmicky přirážela, dostal jsem se do jakéhosi skoro transu. Věděl jsem, že s tím nemůžu nic dělat, tak jsem se prostě uvolnil a nechal věci, aby se děly. Bylo to samozřejmě ponižující, ale ani s tím jsem nemohl nic dělat. Zároveň to bylo vzrušující, tak trochu proti mé vůli, ale o to víc. Navíc jsem věděl, že nepřijde uvolnění jako při běžném sexu nebo masturbaci a ten zoufalý ale zároveň svým způsobem příjemný pocit vzrušení se mnou zůstane, dokud se moje paní nerozhodne skončit.
„...strašně ti závidím, moc bych si přála něco takového taky zkusit, ale ten můj na tohle není,“ vytrhl mne z rozjímání Andrein hlas.
Přirážení přestalo.
„Tak si to vyzkoušej, Tomáše máš připravenýho a jistě nebude mít námitky,“ nabídla jí štědře Petra.
Námitky jsem neměl, to uznávám, ale jenom proto, že jsem byl dílem v obluzení a dílem jsem nevěřil vlastním uším. Nevěřil jsem, že mě Petra nabízí jako nějakou šlapku! Co, šlapku, ty za to dostávají aspoň honorář, sakra!
„Jako vážně? Vážně bych si to mohla vyzkoušet?“ Andrea skoro poskakovala na špičkách jako malá holčička, které tatínek potvrdil, že se teda bude smět svézt na poníkovi.
Petra ze mne vyklouzla a plácla mě po zadku: „Běž umejt sebe i ten připínák,“ přikázala mi a odepjala si postroj od boků.
„Pamatuj si, co jsem ti říkala. Nejdřív příprava, to jsem už udělala za tebe,“ vypočítávala Petra. To už jsem ovšem zase byl přehnutý přes balík sena a postrojem pro připínací penis se opásala Andrea.
„Jasně, potom nechat chvíli odpočinout, aby si zadek moc nezvykl,“ navázala. „Můžu mu taky sešvihat prdel bičíkem jako ty?“ tázala se s dychtivostí, která zdá se úplně nezaskočila jenom mne.
„Pokud chceš, tak samozřejmě,“ vstřícně se na ni usmála Petra.
„Supéééér!“ vykřikla Andrea, vzala si jezdecký bičík, stoupla si za můj zadek a pečlivě si vyměřila postoj k nápřahu. „A kolik ran mu mám dát, Peti?“
„Já to moc nepočítám,“ pokrčila rameny moje drahá. „Prostě tolik, aby měl zadek červenej, jak chceš. Asi tak kolem dvaceti ran, nebo tak nějak.“
„Tak já mu dám pětadvacet na prdel, to je taková česká klasika,“ zavýskla Andrea a hned začala. Vykřikl jsem a tentokrát nejenom překvapením, ale trochu i bolestí. Jestli tímhle způsobem pobízí tu svou zrzavou hajtru, tak tu kobylu teda lituju. Můj výkřik nicméně nepadl na úrodnou půdu a byl zcela ignorován. Andrea v neúprosném rytmu pokračovala s výpraskem bičíkem. Rány jsem nepočítal, ale nemám důvod předpokládat, že by mne o některou z těch slíbených pětadvaceti obrala.
„A teď, správná výška a úhel, že ano? Trochu nahoru a měl by se srovnat on a ne já,“ projevovala Andrea schopnosti učenlivé žačky. „Dej nohy blíž k sobě, ať máš zadek výš!“ přikázala směrem ke mně.
„A hlavně pomalu, pomalu!“ zdůrazňovala Petra, která se zřejmě začínala bát přílišného nadšení své studentky. „Pomalu a opatrně, ať mi ho nenatrhneš!“
Zřejmě to zabralo, protože musím Andree přiznat, že do mne pronikala pomalu a v mezích možností opatrně. A zrychlovala taky docela snesitelným tempem. Jenom její občasné výkřiky „Super!“ a dotazy „Dělám to dobře?“ mě trochu vyváděly z míry.
Postupně se z „kroku“ propracovala do „klusu“ a „cvalu“. Akorát teda měla ve cvalu podstatně větší výdrž než Petra, jak jsem zjistil. Možná se inspirovala svou klisnou Aminou, která měla po svých arabských předcích rozhodně víc energie, než náš hodný a klidný teplokrevník Michal, na kterém jsem jezdil já. I přesto jsem se ale zase dostal do toho svého transu, i když celý zážitek byl mnohem intenzivnější.
Přírazy z ničeho nic přestaly. Andrea vykřikla, vyklouzla ze mne a pak se mi s mohutným odfouknutím svalila na záda. Chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala, shodila ze sebe postroj s připínákem a pak skočila Petře kolem krku.
„Děkuju, děkuju ti moc, Péťo! Teda takovýmhle způsobem jsem se neudělala od doby, co jsme spolu bydlely na intru,“ děkovala jí. „Bylo to super! Fakt super!“
Ztěžka jsem se zvedl s přesvědčením, že bych si taky zasloužil trochu ocenění, ale nejspíš se mi žádného nedostane, jenom bolavého zadku. Ostatně musel jsem uznat, že si všechno odpracovala Andrea sama, to jí nikdo nevezme.
„A co on?“ ukázala na mne Andrea. „Necháváš ho chudáka takhle nadrženého?“
Skutečně, vzrušení na mne bylo vidět. Už mě ani nenapadlo se stydět, ostatně po společně strávené čtvrthodince by to fakt už nemělo cenu.
„No... Někdy,“ přiznala moje drahá otevřeně. „Podle nálady. Někdy jo, někdy si na něm zajezdím na koníčka, někdy mu dovolím se vyhonit, podle toho, jak se mi zrovna chce.“
„A co ty, Tomáši?“ obrátila se Andrea na mne. „Chtěl by ses před námi udělat, nebo radši zůstaneš nadržený?“
Nemělo smysl snažit se zachovávat nějakou hrdost nebo důstojnost. Ne po tom všem.
„Ano paní,“ odpověděl jsem pokorně.
„Odpovídej celou větou,“ zahromovala Petra.
„Ano, chtěl bych se před vámi udělat, abych nemusel zůstat nadržený,“ vydechl jsem.
„Tak kleknout,“ rozkázala mi Petra. „Tak dělej,“ řekla ve stejný okamžik Andrea, obě se na sebe podívaly a rozesmály se.
Já jsem nelenil, klekl jsem si a začal jsem konat své dílo, než si to rozmyslí. Netrvalo to ani nijak zvlášť dlouho. Poslední věc, kterou jsem slyšel před tím, než jsem upadl do krátkého orgastického bezvědomí, byla Andreina poznámka: „Škoda že mně doma s Romanem zbejvá jenom ten gauč.“