Na více než pěti stech stranách se Douglas Stuart, skotský prozaik a módní návrhář, žijící ve Spojených státech, vypisuje z dětského traumatu a ukazuje, jak bezmezná, slepá a vše odpouštějící může být láska dítěte k rodiči. Shuggie Bain je román o dětství a dospívání na glasgowském sídlišti osmdesátých let, kde horníci, kterým Margaret Thatcher zavřela doly, postávají před hospodou a mlátí své ožralé manželky.

Hughu Bainovi, zvanému též Shuggie, je patnáct let, když se s ním čtenář poprvé setká v malém, plesnivém a studeném pokojíčku, který jemu a několika dalším podivným a špinavým mužům pronajímá v jednom glasgowském domě jakási Pákistánka. Shuggie ještě chodí do školy, ale zároveň pracuje za řeznickým pultem v supermarketu, kde prodává grilovaná kuřata vybíravým ženským, aby si mohl k obědu koupit ubohou rybí konzervu.

Touto scénou se čtenář vrací do Shuggieho dětství, a od začátku tak tuší, jak asi příběh dopadne. Se dvěma staršími sourozenci, matkou-alkoholičkou a otcem, jenž svůj taxík využívá i jako místo pro příležitostné milostné pletky, vyrůstá Shuggie v kluka, který už na první pohled do svého prostředí vůbec nezapadá, a musí proto čelit čím dál agresivnějším snahám dát mu to najevo.

Když se rodina přestěhuje z malého sídlištního bytu, kde žije ještě s babičkou a dědou, na hornické sídliště daleko od centra města, nechává otec manželku Agnes se dvěma skoro dospělými dětmi a ani ne desetiletým Shuggiem napospas všudypřítomnému černému prachu ze zavřených dolů a nejistotě sociálních dávek.

Osmdesátá léta ve Skotsku pod vládou Margaret Thatcherové vykresluje autor skrze portréty nezaměstnaných, kteří si jednou týdně docházejí pro podporu a přídavky na děti, jež na cestě domů utratí za lahve alkoholu a několik plechovek slazeného pudinku. Do kontextu politické situace v zemi Stuart čtenáře uvádí jen natolik, aby pochopil, proč se v jednu chvíli celá čtvrť ocitla bez práce. Detailními a donekonečna opakovanými popisy každodenní reality však nejlépe demonstruje zoufalství a bezmoc nevzdělaných vrstev.

Reflexe prostředí, z nějž Shuggie pochází, ale není černobílá. Jeho matka Agnes ze zásobníku na drobné, kterým si platí televizi, běžně doluje mince, aby si mohla jít koupit další plechovku extra silného zteplalého piva, avšak v dalším okamžiku si objednává módní oblečení a drobnosti do bytu na dluh z katalogu.

Podle slov některých mužů je „moc hezká na to, aby musela někdy pracovat“, a proto si v největších absťácích nechává platit od neznámých mužů za sex alkoholem. Přitom sní o jakémsi zachránci, který ji výměnou za její krásu a práci v domácnosti zahrne láskou a penězi. „On by se mohl stát tím, kdo ji vyseká z prázdnoty, přítelem, milencem, otcem. Ona by mu vařila, prala a žehlila; o sebe by pečovala tak, že by byla jako ze žurnálu. On by jí nosil peníze. Mohli by jet na dovolenou. Nakupoval by jí do velkého nákupního vozíku ve velkém značkovém supermarketu.“

Agnes tak zůstává „pitomou husičkou, co se ruinuje kvůli chlapovi“. Její zkázou je především Shuggieho otec, „Velkej Shug“, pro něhož je Agnes příliš cenná, než aby ji miloval někdo jiný, a tak když mu opilá manželka každou noc volá na centrálu taxislužby, k ránu se za ní zastaví, ale jen aby ji udržel v marné naději a na alkoholovém dně.

Dočasnou skutečnou naději pro Agnes představují Anonymní alkoholici, kteří ji i přes její odpor k jakékoli náboženské víře pomůžou držet se nějakou dobu od alkoholu dál. Další muž ji ale za nedlouho znovu uvrhne do ještě většího zmaru, který Agnes tentokrát prokládá i pokusy o sebevraždu.

Jako první to s ní vzdává nejstarší dcera a s manželem odjíždí do Jihoafrické republiky, kam na nová naleziště lákají všechny horníky, kteří v Británii ztratili práci. Prostřední syn Leek s matkou ještě několik let zůstává, snad aby ochránil Shuggieho, jehož dětská naivita nezná mezí. Když ale i Leekovi dojde, že Agnes nikdy pít nepřestane, odchází a Shuggieho nechává ještě několik let doufat.

„Třeba jo. Musím se jí jenom víc snažit pomáhat. Chovat se k ní hezky. Dbát na sebe. Třeba ji ještě dokážu napravit.“ Shuggie se ve svých třinácti stará o Agnes tak, jak by se ona měla starat o něj. Ta mu lásku opětuje opileckými výlevy a zoufalou manipulací.

To ale pro Shuggieho zdaleka není jediný traumatizující zážitek, se kterým se musí vypořádávat. Skotsko v zostřené atmosféře nesnášenlivosti mezi katolíky a protestanty je nehledě na příslušnost k jednomu či druhému táboru konzervativní, sexistické, homofobní a prosycené toxickou maskulinitou. Shuggie se od začátku dospívání potýká s nekončící šikanou, jak ze strany spolužáků, tak od učitelů i ostatních dospělých. Jako by pronášet homofobní narážky na jeho adresu bylo něco tak samozřejmého a opodstatněného, že ani ti, kteří mají Shuggieho rádi, neřeknou na jeho obranu jediné slovo.

Proud posměvačných slov tak ve své důslednosti doplňuje stokrát zopakované věty o tom, jak si Agnes přelévá do hrnku na čaj „zteplalé pivo z plechovky“, nebo o černém prachu, který obyvatelům hornického sídliště ucpává póry a spolu s alkoholem kalí mysl. Autor tak hutnými popisy a důsledným opakováním ve čtenáři vzbuzuje pocit naléhavého zoufalství, jež se s každou další repeticí stává ještě hmatatelnějším. Tím se také odlišuje od románů francouzského autora Édouarda Louise, který stejně jako Douglas Stuart tematizuje dospívání v chudých poměrech v jednom ze států bohaté západní Evropy a ve společnosti odmítající respektovat jeho homosexualitu.

Stejně jako Louisova tvorba je Shuggie Bain autofikční román, vycházející z autorova dospívání na sídlišti v Glasgow s otcem, který rodinu opustil, a matkou, jež bojovala s alkoholismem a závislostí a zemřela, když bylo Douglasovi šestnáct let. Knihu však nelze redukovat na příběh autorova dětství. Právě zkušenost z dětství totiž Stuartovi umožnila nahlédnout pod povrch zjednodušených frází o tom, jak dělnická třída v neoliberální Británii v osmdesátých letech strádala. Autorovo líčení dětství, které se neslo ve znamení chudoby, nevzdělanosti a levného konzumu na dluh, pak ve čtenáři vzbuzuje pochopení pro hloupé a destruktivní chování postav, na němž má častěji mnohem spíš vinu prostředí, než že by bylo produktem jich samotných.

Scény z románu Shuggie Bain není po přečtení lehké vypudit z mysli, ale o to důležitější je román číst. Nepřichází sice s ničím novým, o tématech, jimž se věnuje, se už nějakou dobu píše, ale tato kniha je čtenáři předkládá v nanejvýš naléhavé formě a ve spojitosti s mimořádně krutými následky.