Severočeská filharmonie Teplice a Michal Černý předvedli muzikálnost a dynamickou souhru

Úvodní programovou skladbou se stalo dílo Luboše Fišera (1935–1999), význačného tvůrce rozsáhlého všestranného odkazu, kdy se proslavil zejména jako autor hudby k více než třem stům filmů a televizních pořadů. Obdivuhodná byla jeho schopnost skládat hudbu pro jakýkoliv žánr, ať již to byly dětské filmy, kriminálky či snímky poetické. Připomeňme příkladně umělecky hodnotnou hudbu k filmu Petrolejové lampy (1971) či stále okouzlující seriál Chalupáři (1975). V Teplicích však zaznělo jeho přelomové orchestrální dílo s názvem Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy pro orchestr, skladba odměněná 3. cenou ve skladatelské soutěži Pražského jara v roce 1965 a 1. cenou v soutěži UNESCO v Paříži 1966.

L. Fišer v tomto období vychází z dobově prostupujících zásad takzvané nové hudby, kdy byly nástrojová střídmost a zvuková strohost odvozené z modálního systému s cestou k aleatorice. Dirigent večera, šéf filharmoniků Petr Vronský, vedl orchestr k přesné práci s barevně ostrými nástrojovými sóly v kontrastu s temně laděnými zvukovými plochami zejména smyčců. Tajemná hudba v dramatické síle a syntéze s hlubokými myšlenkami Dürerovy Apokalypsy inspirovala posluchače k tajnému, leč nesplnitelnému přání. Totiž, aby skladba námětově čerpající z filozofie patnácti grafických listů vystoupila z obsahové stručnosti ve svém několikaminutovém rozsahu a rozsáhleji se hudebně ponořila do hloubky jednotlivých obrazů. Příkladem jsou ostatně v průběhu večera následující Musorgského Obrázky. Ale to je jen dobově nesplnitelné přání a je na fantazii posluchače, jaké by zde nalezl osobní individuální řešení.

Jméno skladatele Josefa Matěje (1922–1992) je spojováno především s tvorbou pro dechový orchestr. K jeho vrcholným a často hraným skladbám patří Koncert pro pozoun a orchestr č. 1 z roku 1952. V Teplicích se jako sólista představil pozounista Michal Černý, pro něhož je interpretace tohoto koncertu přímo „srdeční“ záležitostí. Jako absolvent Konzervatoře v Teplicích přednesl citované dílo již na svém absolventském koncertě, po letech dalších studií a různých soutěžních úspěchů se sám stal členem Severočeské filharmonie Teplice. Od roku 2010 je zde vedoucím nástrojové sekce, v září 2015 vstoupil též jako vyučující hry na pozoun do řad pedagogů teplické konzervatoře. Uvedený třívětý koncert skýtá pozounu bohaté možnosti pro prezentaci nástrojové virtuozity sólisty.

Již vstupní melodie pozounu v první větě (Allegro moderato) zaujme svou šíří, obdobně jako sólo pozounu na začátku volné věty (Adagio). Skladatel vhodně volil efektní korespondenci pozounu zejména s flétnou, případně pikolou. Třetí věta (Rondo finále) místy ostře rytmickou hudbou směřuje k dramatickému závěru. Nelze vyjádřit jinak, než že Michal Černý přednesl Matějův koncert krásně. Vládl širokým temným tónem, spontánní muzikálností a dynamickou souhrou s orchestrem při strhujících melodiích. Publikum v téměř zaplněném koncertním sále odměnilo sólistu zaslouženým potleskem.

Efekt žesťů ovládl koncertní atmosféru též v druhé polovině večera, jak bylo předesláno v úvodu této recenze. Obrázky z výstavy z tvůrčí dílny Modesta Petroviče Musorgského (1839–1881) patří k nejslavnějším a nejoblíbenějším skladbám symfonického koncertního repertoáru. O autorovi a jeho (v ruštině) Kartinkách již bylo napsáno mnohé, skladba v podobě suity vznikla v roce 1874. Ruský hudební historik a estetik Vladimir Stasov zorganizoval posmrtnou výstavu díla Musorgského přítele, výtvarníka, architekta a malíře, Viktora Hartmanna. Musorgskij uctil památku přítele uvedeným cyklem, který věnoval Stasovovi. Hudebně zde vyšel z ruských tradic, melodií staroruského folkloru a rovněž mohutné oslavné zvukovosti.

Původní virtuozní klavírní verzi instrumentovalo několik skladatelů, dosud však žije a okouzluje svou zvukovou krásou a mistrovstvím instrumentace Maurice Ravela. Suita zahrnuje 10 hudebních obrázků inspirovaných Hartmannovou malbou, zvláštnost představuje pětice Promenád vycházejících ze vznosné melodie a ve smyslu měnících se nálad Musorgského při přecházení mezi obrazy přináší drobné kompoziční obměny. Mnoho bylo napsáno o jednotlivých částech, proto se dotknu jen několika detailů souvisejících s teplickým provedením. Ravelova instrumentace v sobě (při kráse své barevnosti) ukrývá několik zrádných míst. Tímto prvním rizikovým okamžikem je vstupní interpretace první promenády, která se svěřena sólové trubce. Nutno ocenit teplickou skvělou sólovou interpretaci tohoto zpěvu, ale též i dalších vstupů této sólové trubky.

Melodicky zajímavou skladbou je též po části Skřítek a následné promenádě oddíl zvaný Starý hrad, archaická píseň trubadúra za jednoduchého doprovodu staroruského nástroje. Melodie zde byla svěřena Ravelovu oblíbenému saxofonu, sólista přitom přednášel melodii z balkónku nad orchestrem. Interpretaci plnou zasněně poetické zpěvnosti je třeba opět pochválit. Vyvrcholení celého cyklu představuje závěrečná část Velká brána kyjevská, kde Musorgskij navázal na majestátnost hudby Borise Godunova. Fortissimem celého orchestru se strhujícím efektem žesťů a mocné baterie bicích nástrojů Obrázky končí.

Závěrem nutno pochvalně ohodnotit práci šéfdirigenta Petra Vronského, který nejen v Obrázcích, ale v průběhu celého koncertu skvěle vedl orchestr a detailně využíval rozdílnosti nálad jednotlivých kompozičních úseků a nástrojové barevnosti. V závěru koncertu přizval před orchestr přední sólisty, čímž ocenil také jejich zásluhu na spontánním, umělecky kvalitním vyznění tohoto teplického koncertu. 

Symfonický cyklus A koncert 4
26. ledna 2023, 19:00 hodin
Koncertní sál Domu kultury Teplice

Program:
Luboš Fišer: 15 listů podle Dürerovy Apokalypsy
Josef Matěj: Koncert pro pozoun a orchestr
Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy

Účinkující:
Michal Černý – pozoun
Severočeská filharmonie Teplice
Petr Vronský – dirigent