Volební fiesta skončila, začíná obyčejná každodenní práce. Co vlastně může a nemůže změnit nová hlava státu? Prezident s největším přímým mandátem občanů (3,3 milionu), jaký kdy první český ústavní činitel měl…
Páter Tomáš Halík kdysi v souvislosti s pohřbem Václava Havla prohlásil, že „Češi pohřby umí“. Jakmile jde o velké city a s nimi spojenou slávu, lidu se daří. Podobně, zdá se, jdou lidu i vzepětí při velkých vítězstvích, jako byla revoluce v listopadu 1989 nebo nyní spektakulární porážka Andreje Babiše v prezidentských volbách. Fiesta kolem Petra Pavla, karneval demokracie, spojený s hereckými moudrostmi a tanci na oslavném celonárodním večírku ale pomalu končí. Začíná všední den, během něhož se získaná výhra teprve osvědčí.
Proč k věci tak ze široka? Ze strachu z kocoviny, která přichází po vystřízlivění z oparu slavnostního dne. Jak kdysi ve svém provokativním Mnichovském komplexu napsal historik Jan Tesař, česká společnost miluje herectví, které je mu zřejmě osudově přiřčeno. Většina důležitých historických zlomů se tak odehrává v pár dnech jako veliká divadelní slavnost, z jejíž energie a patosu už ale nic moc nezbyde. Začíná běžná nuda každodennosti, v níž je herecký a divadelní národ překvapen tím, že snadné velké vítězství je najednou zase jen ta zatracená mravenčí a pomalá práce. Nadšení vyprchalo, začíná se reptat a kdekdo se ohlíží po novém králi.
Prezident Petr Pavel se na výkon své funkce teprve chystá, už dnes bychom se ale měli připravit na to, že přijde toto prozření z mlhy radostné slávy vítězství a začne běžná prezidentská a vlastně pro herecký národ nezajímává rutina. Prezident už nebude centrem veškeré národní energie, jako se to díky robustní a rozmáchlé mediální inscenaci, připomínající hru na velkou americkou demokracii, dařilo v posledních měsících. Stane se z něj obyčejný úředník, který tu a tam vysloví něco důležitého k aktuálnímu dění. Herecký národ je možné strašně rychle zklamat…
Přesto, nebo právě proto je třeba brát vážně předsevzetí zvoleného prezidenta Petra Pavla, který velmi jasně naznačil, že by chtěl být civilním prezidentem ve smyslu, v jakém tento úřad naplňoval Václav Havel. Jeho civilní způsob výkonu prezidentské funkce je tím, co bude jakýmsi vodícím měřítkem Petra Pavla. Havlovo prezidentství přitom bylo propojením velikosti symbolů s ironickým odstupem k nim, přičemž ale neponechávalo politickou hru ostatním jen tak napospas vlastním akcím a konfiguracím. Naopak, Havel byl prezidentem politicky aktivním a někdy i aktivistickým, to když byl přesvědčen o tom, že jde o principiální otázky.
Havel více jednal mimo scénu, než že by na ni vstupoval s velkými gesty. Byl v tomto smyslu politicky méně vidět, jakkoliv byl vlastně svou vůlí všudypřítomný. Miloš Zeman (a před ním už Václav Klaus) představoval opačný pól: byl pořád vidět, aby herecký národ stále patřil na svého hlavního herce, nebyl však přítomen prakticky nikde, ani mezi těmi, kteří ho milovali, a proto také volili jako starostlivého otce, jenž ví o bídě svých ovcí a slovem je umí pohladit. Petr Pavel může sundat prezidentský úřad z umělého piedestalu a vrátit mu havlovskou ironickou „civilnost“, kterou je jedenáct let od smrti prvního porevolučního prezidenta třeba ve výkonu konečně zbavit nátěru politického a morálního kýče. Petr Pavel toho jistě schopen je, pokud se ovšem obloukem vyhne podobným větám jako té o „pohodě“ coby národním cíli, která mu utekla během radostných projevů po velké výhře nad Andrejem Babišem.
Česku by konečně měl stačit prezident, který pracuje podle ústavy, vykonává své pravomoci a je přítomen mezi občany, aniž by musel vystupovat jako král či car přijíždějící sdělit guberniím zprávu o své velikosti, jako to dělával prezident Zeman. Civilní prezident bez větších hereckých ambicí je tím, co během pěti let může dát dobrou výchovnou lekci českému hereckému společenství, které už potřebuje pochopit, že tu největší práci pro demokracii vykonávají lidé, kteří upozaďují sebe v zájmu fungování celého systému.
Slavnost demokracie skončila, za měsíc a půl přijde na Pražský hrad nový prezident Petr Pavel. Přejme mu hodně práce bez zbytečných hereckých výstupů. Pohřby a volební vítězství umíme, teď ještě ten běžný dnešní den.
publikováno: 30. 1. 2023
