Zdeněk Jemelík: Recenze obtížně dostupné knihy

Druhý díl Zločinů beze zbraně představila Marie Formáčková vystoupením v Parlamentních listech dne 3. prosince 2022. Za nejzajímavější označila právě tu část, která pojednává o trestním řízení proti Novotným. Knihu jsem pak viděl v pořadu RadiaXaver dne 10. prosince 2022, kde se na jejím představení veřejnosti vedle Luboše Xavera Veselého podílel novinář Jan Hrbáček a předseda spolku Šalamoun Václav Peričevič, nástupce Johna Boka. Jana Hrbáčka vystřídal osobně Pavel Buráň. Zaznělo tam upozornění, že vedle „zlínské“ kauzy kniha pojednává také o kauze Čapí hnízdo, ovšem odlišně od oficiálního pojetí. Ale na vysvětlení podrobností odlišnosti nedošlo, takže jsem nabyl dojem, že kapitola možná skrývá nějakou senzaci. To mne zaujalo, protože v té době jsem právě monitoroval hlavní líčení v této kauze.

Začal jsem se proto po knize pídit. V pořadu RadiaXaver zazněla informace, že ji pošlou každému, kdo si koupí roční předplatné RadiaXaver. O to jsem neměl zájem. Pátral jsem v knihkupectvích, ale marně. Dotazy na členy autorského kolektivu k ničemu nevedly. Nakonec jsem ji získal z neznámého zdroje. Přečetl jsem ji a rozhodl jsem se podělit se se svými čtenáři o dojmy.

Především upozorňuji, že na internetu probíhá čilá inzerce prvního dílu, který má červený obal. Druhý díl je žlutý.

Kniha obsahuje 236 stran převážně čtivého textu. Čtenáře v něm provází fiktivní komiksová postava "soudce Dred", která krátkými, vtipnými nebo rádoby vtipnými komentáři zdůrazňuje absurdnost či nepřijatelnost popisovaných dějů. Zajímavější jsou zasvěcené právnické komentáře k jednotlivým kapitolám z pera známého ústavního právníka doc. Zdenka Koudelky, místy kritické vůči pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. Největší část autorské práce odvedli Marie Formáčková a Jan Hrbáček, některé kapitoly jsou dílem autorského kolektivu, jednu napsal Jaroslav Novák Večerníček. Musím zmínit čtyřstránkový text Johna Boka, čestného předsedy spolku Šalamoun. Je v něm totiž krátký odstaveček, jímž autor vysoce ocenil mou práci ve spolku Šalamoun. Zapomněl uvést, že v r. 2017 mě nechal vyloučit ze spolku, když se dověděl, že jsem bez jeho vědomí a souhlasu navštívil Andreje Babiše a pojedl jsem s ním smažená vajíčka. Nezajímalo ho, jak jsem se k němu dostal a o čem jsem s ním jednal. Neví to dodnes.

Za nejcennější považuji kapitoly, popisující extrémně dlouhá trestní řízení, nakonec uzavřená zprošťujícím rozsudkem. Především to je přehledně popsaný případ bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, dále příběh bývalého náměstka ředitele Dopravního podniku hl.m. Prahy Ivo Štiky či šťastný obrat v kauze domnělých pachatelů loupeže ve zlatnictví v Uherském Hradišti Martina Skalického a Miloše Zezuly. Zeširoka se ale autoři zabývají také neukončenými případy, jejichž projednávání trvá roky, jako je například slavná kauza Bereta, v které k hlavním osobám patří státní zástupkyně Dagmar Máchová, kdysi žalobkyně v kauze Opencard. Píše se zde o řadě dalších nešťastníků, jimž orgány činné v trestním řízení ztrpčovaly život mnoho let. Pozoruhodné je vyprávění o potížích špičkového příslušníka civilní rozvědky, který pracoval na vyproštění českého občana ze súdánského vězení a padlo na něj podezření, že nechal zmizet 200 mil. Kč, oficiálně vydaných na nákup několika lokátorů Agata, jenž se neuskutečnil. Jindy policisté trpěli kvůli nařčení z vynášení informací. Zajímavý je výklad o milosti prezidenta republiky, udělené bývalému řediteli lánské lesní správy Miloši Balákovi. Připadá mi, že se autoři snaží ospravedlnit prezidentovo rozhodnutí. Četba těchto příběhů určitě není nudná.

Zaujal mé také krátký text, věnovaný Aleši Novotnému, předsedovi senátu Krajského soudu Brno, proslulého sklonem k ukládání drakonických trestů. Mimo jiné odsoudil na 8,5 roku do vězení Alenu Vitáskovou, bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu a Michaelu Schneidrovou, její podřízenou, obě později zproštěné obžaloby. Na doplnění jeho obrazu uvádím, že jsem v poslední době na něj podal již třetí podnět ke kárnému řízení, protože odsouzení, kteří odmítli výhodnou nabídku na uzavření dohody o vině a trestu, a jimž se senát Aleše Novotného 21.října 2021pomstil vysokými tresty, se dosud nedočkali písemného vyhotovení rozsudku, takže se nemohou odvolat. Jejich lhůta na podání odvolání bude 8 dní od doručení rozsudku.

Cenné jsou kapitoly, většinou sepsané kolektivem spoluautorů, o nepravostech, jimiž orgány činné v trestním řízení pronikají do soukromí podezřelých, jako jsou odposlechy telefonů včetně hovorů s advokáty, prostorové odposlechy, odposlechy ve výslechových celách ve věznicích, prohlídky bytových a nebytových prostor. Zajímavé je obecné pojednání o institutu milosti prezidenta republiky.

Byl jsem zvědav, jakou senzaci skrývají kapitoly, týkající se kauzy Čapí hnízdo. Zjistil jsem však, že jako celek jsou zastaralé, neboť nereflektují obsah hlavního líčení u Městského soudu v Praze, tím méně zprošťující rozsudek z 9.ledna 2023. Nemohlo tomu být jinak, protože v době uzávěrky knihy bylo ještě do rozsudku dost daleko. Zařazení kapitoly a upozornění na ni v pořadu RadiaXaver bylo tedy marketingovým tahem k zajištění přitažlivosti pro čtenáře. A čekat na dokončení hlavního líčení autoři nechtěli, protože by nemohli splnit zadání sponzora na vyslovení veřejné kritiky rozsudku, jímž se cítí poškozen.

Přesto je zde něco, co stojí za přečtení: vyprávění Petra Protopopova o jeho cestování s Andrejem Babišem ml. Je ovšem dokladem o zvrácenosti rozhodnutí postavit syna jako svědka proti otci s vědomím, že jeho svědectví je pro objasňování věci bezvýznamné a slouží pouze k veřejnému ponižování obž. Andreje Babiše st.

Jako celek je 2. díl knihy Zločiny beze zbraní pěkná, čtivá kniha, která ukazuje veřejnosti, jak v některých případech orgány činné v trestním řízení nezákonným jednáním poškozují účastníky řízení. Znehodnocuje ji ale 1. kapitola a vše, co na ni navazuje, kterou autorka vyhověla sponzorovi a brojí v ní proti zprošťujícímu rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu Brno, jímž byli zproštěni manželé Novotní obvinění, že s použitím najatých „falešných policistů“ vydírali nebohého Pavla Buráně a přiměli jej k podpisu pro něj nevýhodných listin.

Spěch se autorce a sponzorovi nevyplatil. Dne 14. prosince 2022 se kauzou zabýval již potřetí Vrchní soud v Olomouci, tentokrát na základě odvolání žalobce KSZ Brno Petra Matouška. Soud jeho odvolání zamítl. Výroková věta rozsudku Krajského soudu Brno, podle které se žalovaný skutek nestal, se tak stala pravdou. Musím uvést ke cti doc. Zdenka Koudelky, že jeho komentář k této kapitole je velmi zdrženlivý, až nic neříkající.

Zabývám se případem manželů Novotných od r.2017. Zúčastnil jsem se všech soudních jednání s výjimkou zahajovacího, kterého se nezúčastnili ani obžalovaní. Naopak jsem byl sám s obhájci při vyhlášení rozsudku 19.prosince 2019, na které obžalovaní nepřijeli, protože díky únikům informací ze senátu dávno věděli, co je čeká. Prostudoval jsem bedlivě veškerou dostupnou dokumentaci. Kromě toho jsem se zúčastnil čtyřech souvisejících vedlejších řízení, o nichž autorský kolektiv nemůže vědět.

Nechápu, kde Marie Formáčková a její souputníci vzali informace, s nimiž pracovali. Během mnoha jednání jsem nikdy nikoho z členů autorského kolektivu v soudní síni neviděl. Patrně je zdrojem jejich informací přímo veledlužník Pavel Buráň. Považují ho za důvěryhodného, ač je v současnosti stíhán pro trestný čin podvodu se škodou 140 milionů Kč v kauze, která nemá s Novotnými nic společného.

Pochybuji, že autoři četli obžalobu nebo rozsudky, protože se pohoršují nad „únosem“, ačkoli o údajném jednání Novotných se v listinách používá kvalifikace „vydírání“. Obsah 1.kapitoly knihy zamořují četná nepravdivá tvrzení.

Základem trestní kauzy je obchodní spor mezi bývalými společníky. Pavel Buráň využil předkupního práva a odkoupil od Jaroslava Novotného ideální polovinu jejich společné firmy. Neměl ale peníze na zaplacení celé kupní ceny, proto nabídl splacení zbytku po měsíčních splátkách. Závazek vůči Jaroslavu Novotnému formuloval jako jeho pohledávku za společností, jejímž 100% vlastníkem se právě stal. Záhy se mu ale splácení znechutilo. Přestal platit a Jaroslavovi Novotnému velkoryse nabídl, že jeho pohledávku odkoupí za malou část původní ceny. Později jeho prostředník nabídl Jaroslavu Novotnému zastavení trestního stíhání jako odměnu za snížení pohledávky (podle policie to nebyl pokus o podvod !). Potvrzení, že si je Pavel Buráň vědom reálnosti svého závazku, jsem slyšel při hlavním líčení dne 30.ledna 2018 od jeho zmocněnce Petra Dítě st. a přímo z jeho úst při hlavním líčení dne 18.listopadu 2019 a četl v listinách, jež vyhotovil jeho obhájce nebo on sám. Na důvody nesplácení se různě vymlouval.

Jaroslav Novotný nenašel důvod, proč by měl bývalému společníkovi darovat více než 100 milionů Kč. Proto vypukl mezi nimi obchodně právní spor. Řízení ale bylo přerušeno, když Pavel Buráň v říjnu r.2014 udal Jaroslava Novotného, že ho s pomocí „falešných policistů“ nechal dopravit do své vily a tam jej „falešní policisté“ ohrožovali na životě pomocí pistole a injekční stříkačky s neznámou kapalinou. Zlomili ho prý natolik, že po jejich zmizení podepsal před přivolaným advokátem připravené listiny, jimiž se zavázal k řádnému splácení dluhu (ale stejně nesplácí). Po podpisu listin se oba pánové dali do oslavného pití tvrdého alkoholu a Pavel Buráň se opil „jak zákon káže“. Ještě časně ráno při příjezdu na policejní služebnu ve Zlíně nebyl úplně střízlivý. Je obr o hmotnosti kolem 150 kg. Nebylo v moci manželů Novotných přimět jej, aby navzdory příkoří zůstal a opil se, kdyby chtěl odejít.

„Falešní policisté“ byli podle výpovědi Pavla Buráně tři na silnici a čtvrtý čekal ve vile. Policie ale identifikovala jen tři, o identifikaci čtvrtého se ani nepokusila. Zlínský předseda senátu Radomír Koudela se velmi snažil virtuózně vedenými výslechy o prolomení alibi dodaných „falešných policistů“. Prvního zprostil obžaloby na návrh žalobce již prvním rozsudkem, oba zbývající 19. prosince 2019 . Zůstala mu přesto víra ve vinu Novotných, ale vyděrače k nim neměl. Navzdory tomu obžalované odsoudil k nepodmíněným trestům.

Zastihl mě pak ještě v předsálí před soudní síní a sdělil mi, že je nešťastný, že musel tento rozsudek vyhlásit. Stále přemýšlím, proč „musel“.

Vrchní soud v Olomouci vydírání bez vyděračů nestrávil. Vrátil mu věc zpět a další rozsudek již byl sice divný, ale zprošťující. Podle rozsudku se žalovaný skutek nestal.

Je holou skutečností, že Pavel Buráň je veledlužníkem, Jaroslav Novotný neuspokojeným věřitelem a „falešné policisty“ kromě Pavla Buráně nikdo nikdy neviděl. Žalovaný skutek se prostě nestal. Poslat věřitele do vězení je „bezva finta“.

Toto je velmi stručný výklad. Jinak jsem po každém soudním jednání napsal článek o jeho průběhu. Koho by kauza více zajímala, všechny články jsou na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s., kde jsou také rozsudky a jiná dokumentace. A souvislý výklad je také v 2. dílu mé knihy Škůdci v taláru, již nyní dostupné na internetu.

Dobře zaplacených úkonů, jimiž různí námezdní psavci brojili proti zlínskému zprošťujícímu rozsudku, je více. Působí to dojmem, že Zločiny beze zbraní 2 měly být „třešničkou na dortu“ mediální kampaně, jež měla ovlivnit veřejnost v neprospěch manželů Novotných. Je možné, že si Pavel Buráň dělal naději, že takto ovlivní senát Vrchního soudu v Olomouci ve svůj prospěch, což mu nevyšlo, i když se kromě toho obrátil přímo na předsedu senátu Vladislava Šlapáka dopisem, jemuž se trochu divil i jeho obhájce (poškozený nemá právo odvolat se proti zprošťujícímu rozsudku, proto dopis).

Škoda práce, vložené do větší části knihy, znehodnocené 1.kapitolou.

=============

V knihkupectvích jsou ještě zbytky vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem nyní uveřejnil druhý díl, který brzy vyjde i v „papírové“ formě.

Převzato se souhlasem autora v webu JemelíkZdeněk.cz.