Zemřel exministr Jaroslav Šedivý (†93). „Rozvážný a zkušený diplomat,“ vzpomíná Jindrák pro Blesk

„Šedivý pro mě byl nejenom kolegou. Já si vzpomínám právě začátkem devadesátých let, on vlastně tenkrát s Jiřím Dienstbierem stavěl československou zahraniční službu a myslím si, že pro republiku byl velmi velmi velkým přínosem, protože byl u všech velkých dějinných událostí, jako byl vstup do NATO, jako byl Evropské unie a je mi velmi líto, že zemřel. Vyslovuji soustrast rodině,“ komentoval smutnou událost pro Blesk Zprávy šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák.

Podle něj byl Šedivý velmi rozvážný. „Skutečně zanechal za sebou hlubokou stopu i tím, že napsal několik knížek ještě před revolucí. Napsal knížky o tom, jak by měla vypadat československá zahraniční politika a vždycky si vzpomenu na ty jeho diskuse, že on vždycky zklidňoval situaci,“ vzpomínal Jindrák, který Šedivého nazval zkušeným diplomatem.

Významná osoba české zahraniční politiky

Jaroslav Šedivý se narodil 12. listopadu 1929 v Praze. Vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1954 nastoupil do Slovanského ústavu Akademie věd, od roku 1957 působil v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Praze. Založil odborný časopis Mezinárodní vztahy a tři roky byl jeho šéfredaktorem.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl vyloučen z komunistické strany, do níž vstoupil v lednu 1948. Musel nedobrovolně odejít z Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Kvůli svým postojům strávil šest měsíců ve vazbě a poté byl podmínečně odsouzen za podvracení republiky. Během normalizace pracoval jako dřevorubec, řidič kamionu a až do roku 1988 jako čistič oken. Publikoval řadu samizdatových studií. V tomto období také napsal dvě historické knihy pod jmény dvou svých přátel.

Krátce před listopadem 1989 začal pracovat v Prognostickém ústavu Akademie věd, kde se tehdy připravovala prognóza ekonomického vývoje v Československu. V prosinci téhož roku přešel na ministerstvo zahraničí jako poradce ministra Jiřího Dienstbiera. Ve své knize Černínský palác v roce nula z roku 1997 Šedivý vzpomínal, jak Dienstbierovi po přebírání úřadu odpověděl na zásadní otázku, s čím začnou: „Chceme-li dělat zahraniční politiku nezávislého státu, musí ten stát být skutečně nezávislý, a nikoliv okupovaný. Musíme co nejdříve dostat Rusy ze země.“ Právě odsunu sovětských vojsk se Šedivý v prvních letech budování porevoluční československé diplomacie intenzivně věnoval.

Velvyslanec Bálek: Štěstí přeje připraveným. Čech poprvé povede Radu OSN pro lidská práva

V červnu 1990 se stal československým a později českým velvyslancem ve Francii, po pěti letech se stal velvyslancem v Belgii a Lucembursku. Současně zastupoval české zájmy v NATO. V Bruselu se věnoval jednání o vstupu ČR do Severoatlantické aliance. V letech 1997 až 1998 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě Josefa Tošovského, v letech 1999 až 2002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.

Šedivý byl nositelem vysokých francouzských vyznamenání – Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy. Prezident Václav Klaus mu udělil medaili Za zásluhy. Řadu let předsedal Společnosti Jana Masaryka, přednášel mezinárodní politiku a diplomacii na Filozofické fakultě UK. Byl autorem řady knih, v nichž se zabýval například zákulisím polistopadové zahraniční politiky, diplomacií, historickými událostmi či působením v roli velvyslance v Paříži. V roce 2012 vydal i rozsáhlé paměti nazvané Jaroslav Šedivý: Mé putování zmateným stoletím.

V Šedivého stopách šel i jeho syn Jiří. V letech 2006 až 2007 byl ministrem obrany ve vládě Mirka Topolánka (ODS), mezi roky 2012 až 2019 byl velvyslancem ČR při NATO. V roce 2020 se stal ředitelem Evropské obranné agentury (EDA).