Rumunskem až po deltu Dunaje

Po letošním Balkánu jsem se rozhodl zpracovat zpětně i naši loňskou dovolenou, kterou jsme strávili v Rumunsku. Původní plán byla cesta do Polska a Pobaltí, 2 dny před odjezdem jsem to ale celé překopal, hlavním důvodem bylo to, že v té době byl ještě v plném proudu koronapodvod a Maďarsko i Rumunsko se otevřelo bez testů. A protože už jsme Rumunsko trochu znali, ale dříve jsme byli spíše v západní části země, tak jsme si tentokrát stanovili jako pomyslný vrchol dovolené deltu Dunaje.

1. den - pondělí 26.7.2021 - 391 km

Vyrážíme z domova až kolem 9 hodiny, typicky se mi v den odjezdu nikam nechce a to ani málo, ale poslední rok to tak mám, vím, že jak vyjedeme, tak už to bude v pohodě. První a jediná kontrola je hned na hranicích s Rakouskem, Slavonice-Fratres. Bereme to směr Vídeň, tu objíždíme severní stranou a pak míříme dolů k maďarským hranicím. U Dunaje cvakáme fotku, v Maďarsku si zkracujeme pár kilometrů po dálnici a dále zjišťujeme, že i v Maďarsku se dá svézt, silnice č. 82 z Rábu (Györ) na Balaton byla celkem fajn. Na Balatonu využíváme přívoz a hned u něj zůstáváme v kempu. Zde vegetující češi nám dali tip na Halászle, výbornou rybí polívku s kusama candáta. Spát se prakticky nedalo, protože ve 28°C v noci se nedalo ve stanu pomalu ani  dýchat.

2. den - úterý 27.7.2021 - 446 km

Dnes máme v plánu dorazit až do Rumunska, ideálně do Fagetu. Cesta Maďarskem masakr, i když jsme vybrali relativně dobrou cestu, kde nebylo až tolik vesnic. Především hic byl úmorný. Za zmínku stojí snad jen nákup melounu a jeho následné požírání na břehu Dunaje. Hranice na pohodu, jen kontrola pasů a techničáků. K večeru dojíždíme do slovenské vesnice Fagetu, kde má Motoranč U Pytláka Renata s Vláďou. Hlavní silnice mezi Oradeou a Clují nic moc, ale ve chvíli kdy odbočíme nahoru do kopců, krajina neuvěřitelně zkrásní. Přímo na kopcích, kde se slovenské vesnice nacházejí už to je opravdu nádhera. Ubytováváme se, dostáváme super večeři a parádně pokecáme !

3. den - středa 28.7.2021 - 151 km

Spali jsme jak zabití, budíme se pozdě, nejsme schopní se vypravit. Ale nakonec vyrážíme, na sever. V Jibou fotíme odstavené vlaky, kousek za ním se schováváme pod mostem před bouřkou - celkem zbytečně, páč prší vodorovně. Po dešti pokračujeme dál. V Dej nás chytá další bouřka, tentokrát jsme ovšem schovaní na benzině. Je podvečer a tak bukujeme hotel kousek od benziny a jdeme bydlet. Počasí se vybírá a tak máme aspoň příležitost projít si město.

4. den - čtvrtek 29.7.2021 - 323 km

Ráno vyrážíme přes Borsu na pass Prislop, cesta ubíhá a za chvíli stoupáme nahoru do hor, to člověk hned zapomene na všechny ty přetrpěné kilometry, kdy se vaří ve vlastní šťávě a vlastně nic moc nevidí. Nahoře je to paráda, užíváme si to tu. Kecáme tu s dvěma borcama z Německa a společně se vezeme dolů směr Vatra Dornei, dole v údolí během jízdy okukujeme několik cikánských ležení, pak odbočujeme na Bicaz. Končíme u jezera v Motelu Cristina, kde bereme chatku, ovšem spaní řešíme karimatkama (lepší než ty strašný proležený postele).

5. den - pátek 30.7.2021 - 397 km

Přes Piatra Neamt a Bacau míříme na jih. Mezi Bacau a Adjudem zažíváme peklo, 50 km v kuse je jedna vesnice za druhou. Z letargie nás vytrhává krásný památník světové války v Marasesti, který nám přišel hodně podobný tomu v Monte Grappa v Itálii. V Galati překračujeme přívozem Dunaj a za ním už začíná celkem hezká příroda. Asi 60 km před cílem vjíždíme konečně do Národního parku delta Dunaje. V Murighiolu jsme konečně v cíli dnešního dne. Alča domlouvá na zítřejší ráno vyjížďku na lodičce po deltě. Tak už zítra !

6. den - sobota 31.7.2021 - 4 km

Budík nám zvoní v 5 a máme tak akorát čas, aby jsme se nachystali, před 6 sedáme do "Dáčky" majitele kempu a kapitána lodi Dana a vyrážíme. Těžko slovy popisovat, co jsme následující 4 hodiny prožívali, prostě to byla pecka, jízda na loďce tou krásnou přírodou, to neskutečný množství zvířat, no snad napoví fotky. Každopádně to bylo dobré rozhodnutí jet až sem, protože tohle byl vrchol letošní dovolené ! Zbytek dne jsme si užívali pohody v kempu, plánovali trasu a nabírali síly. Jet se nám nikam nechtělo, těch 38°C ve stínu bylo vražedných.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE