V rámci
celorepublikové akce „Suchej únor“ přinášíme příběh jednoho z klientů, který
vyhledal pomoc a podporu ve své abstinenci od alkoholu. Rizikově v České republice pije každý sedmý občan,
přičemž za rizikovou se považuje konzumace více než 20 g stoprocentního
etanolu za den. Alkohol je všudypřítomný, a že pít je normální, si myslí
převážná většina obyvatel. Příběh padesátiletého Tomáše může i v tomto
měsíci zaměřeném na abstinenci inspirovat ke změně přístupu k tak dostupné
a tolerované droze, kterou alkohol je.
„Moje alkoholová kariéra byla velmi
pestrá a v určité fázi až hektická. Alkohol mě provázel v podstatě celý život. V pubertě to byla jen zvědavost, po dovršení 18 let
to bylo pití rekreační. Víkendy, hudební festivaly, koncerty, zábavy. Postupem
času se ze mě stal alkoholik „amatér“. To přišlo pití i přes týden. Do hospody
se chodilo po práci za odměnu anebo jen tak si pokecat, mrknout s kamarády
na TV s nějakým sportovním utkáním, pak si dát něco pro radost anebo na smutek.
Podle toho, jak to dopadlo. Důvod se našel vždycky.
Po krachu manželství a
rozvodu jsem plynule přecházel k alkoholikům „profesionálům“. Staral jsem
se o dvě dcery a alkohol byl pro mě ještě navíc pomocník k relaxaci, a
někdy i pomoc při útěku z reality. Na jaře roku 2014 jsem během jednoho měsíce
dvakrát nadýchal zbytkový alkohol při příchodu do práce a bylo nutné začít
jednat a přestat si nalhávat, že je všechno OK. V létě stejného roku jsem
tedy nastoupil na tříměsíční protialkoholní léčbu. Ovšem v práci jsem dostal
výpověď a začal opravdový boj se závislostí. Střídání zaměstnání a úřadu práce,
pobyt na záchytce, „protialkoholce“ a několik detoxů. Po žádném pobytu na
protialkoholním oddělení jsem neřešil doléčování. Byl jsem přesvědčený, že ten
můj organismus je něco jako perpetuum mobile. Ale nebyl. Zasekl se po
několikadenním, možná i týdenním tahu.
Popraskaly mi jícnové varixya došlo k akutnímu selhání jater. Doma
to v momentě vypadalo jako na jatkách. Všude spousta krve, kterou jsem
nekontrolovatelně zvracel. Naštěstí ke mně přišel otec na návštěvu, a tím mě
zachránil. Když jsem si v nemocnici uvědomil, co se stalo, tak mi to
všechno konečně došlo. Hlavou mi probíhaly miliony myšlenek: Kolika lidem se
místo mě mohlo tady pomoci, kolika lidem jsem přidělal starosti a jak jsem svým
bezohledným chováním ublížil rodičům a dcerám. No a tehdy jsem si řekl, že
jestli se odtud dostanu živý, alkoholu se už nenapiju.
Péče lékařů a návštěvy rodičů, dcer
a nejbližší rodiny mi dodávaly sílu a chuť vrátit se do života bez chlastu!!!
Nemocnici jsem opustil skoro po dvou měsících a po několika měsících mi byl
přiznán plný
invalidní důchod 3. stupně.
S podlomeným
zdravím, bez práce a všech aktivit a kamarádů, kteří byli spojeni
s alkoholem, jsem přemýšlel, co dál. Vzpomněl jsem si na možnost
doléčování, kterou jsem vždy po návratu z léčby opomíjel. Nejprve jsem
dojížděl k psycholožce na protialkoholní oddělení v Kroměříži, pak jsem
náhodně objevil služby následné péče MOSTY. K paní terapeutce jsem začal
docházet jednou týdně a najednou to doléčování nabralo obrovských rozměrů a
bylo to určitě to nejlepší, co jsem udělal.
Má
cesta ze závislosti měla ještě dvě nečekaná zastavení – prvním byla mozková
příhoda, kdy jsem skončil opět na JIPce a jen díky práci lékařů jsem vyvázl
živý. Druhým zastavením bylo setkání se ženou, se kterou jsem chodil jako
kluk a se kterou jsem se 30 let neviděl. Přes mou alkoholovou historii měla
odvahu začít společný vztah a vidí, že to s abstinencí myslím vážně. Pil
jsem více méně pravidelně a ke konci velmi intenzivně téměř 30 let. Nyní již 5
let úplně abstinuji. Znovu jsem získal to, co jsem alkoholem ztratil – důvěru a
dobrý vztah s dcerami a rodiči – a našel jsem nový partnerský vztah. Můj zdravotní stav se zlepšil
natolik, že invalidní důchod byl snížen na 2. stupeň a začal jsem si hledat
práci. Začal jsem pomáhat jako osobní asistent klientů se zdravotním
hendikepem.
Pravidelně
jednou ročně jezdím na rekondiční pobyty na protialkoholní oddělení a stále
udržuji kontakt se službami následné péče MOSTY. Teď už službu využívám nejen
pro svou vlastní pomoc a podporu, ale podílím se na programech a představení
služby pacientům na protialkoholních odděleních. Myslím, že i můj příběh může
inspirovat další závislé, že to opravdu jde i bez alkoholu.“
Co takhle vyzkoušet Suchej
únor nebo cíleně abstinovat jiný měsíc v roce? Třeba vás střízlivost začne
bavit.
Pokud zjistíte, že se vám
dlouhodobá abstinence nedaří, že potřebujete poradit, nebo tušíte, že máte
problém, se kterým si už sami neporadíte, můžete nás kontaktovat písemně či
telefonicky:
Mgr. Miriam Hurtová, info@np-mosty.cz,
775 677 887