Extrémně nerovné příjmové a majetkové poměry vedou ke konfliktům a ohrožují demokracii. Zvláště když jsou bohatství a chudoba většinou dědičné. Bohatství může také sloužit společnému dobru. Ale pouze za určitých podmínek. Diskuze na rozhlasové stanici Deutschlandfunk Kultur.
Zlomek společnosti vlastní lví podíl bohatství. To platí celosvětově, ale stále více i pro Německo a další evropské země. Problém je především v tom, že bohatství, stejně jako chudoba, je stále více „zabetonované“. To znamená, že sociální prostupnost se v posledních letech snižuje. Cesta vzhůru po společenském žebříčku díky vzdělání a ochotě podávat výkon funguje stále méně.
Oxfam: Propast mezi bohatými a chudými se rychle zvětšuje
Například vlastní bydlení je přinejmenším v městských centrech už jen stěží dosažitelné. V Německu se dnes bohatství zpravidla dědí. A nedědí se jen peníze a zboží. Kromě toho se také z generace na generaci předávají možnosti vzdělávání a kontakty s rozhodujícími a mocnými lidmi.
O bohatství se nemluví
„Narážíme na bizarní formu solidarizace s bohatými, která souvisí i s tím, že toho o bohatství víme tak málo.“
Julia Friedrichsová, novinářka
Zatímco výzkum chudoby poskytuje poměrně spolehlivé poznatky o (rostoucí) skupině osob žijících ve finančně nejistých poměrech, je oproti tomu výzkum bohatství stále ještě poměrně vzácný. Získat spolehlivé informace o bohatství je obtížné už jen proto, že většina lidí o svém majetku nerada mluví. Nebo proto, že se zámožní lidé ve srovnání s ostatními nepovažují za bohaté.
Hartmut Rosa: „Stvořili jsme systém, který lze udržet už jen růstem“
Neexistuje žádná univerzálně platná definice bohatství. Výzkumník elit Michael Hartmann však hovoří o bohatství tehdy, když člověk může „žít ve vysokém blahobytu“ pouze z příjmů z majetku. Aby se tak stalo, musely by součet majetku a peněz obnášet bez dluhů zhruba čtyři až pět milionů eur. 10 % nejbohatších lidí v Německu vlastní přibližně dvě třetiny celkového majetku. Asi 1,5 % Němců vlastní peníze a peněžní aktiva ve výši alespoň jednoho milionu eur.
Protiopatření prostřednictvím daní
Vědci vypočítali, že do roku 2027 se v Německu zdědí až 400 miliard eur ročně. Velká část populace, která však podle průzkumů jen těsně netvoří většinu, považuje současnou dědickou daň za příliš nízkou. Zejména proto, že není progresivní. Těží z toho především superbohatí.
„Chybí povědomí o tom, že nejde o babiččin domek, ale o jaké částky a bohatství se ve skutečnosti jedná.“
Julia Friedrichsová, novinářka
Přestože objem darovaných částek v Německu neustále roste a značná část z nich pochází od nejbohatších obyvatel země, přispívají méně majetní občané v porovnání ke svým finančním možnostem většinou více. A peníze, které jdou na nadace, stipendia nebo filantropické závazky, jsou někdy dokonce nadměrně kompenzovány daňovými úsporami. Použití těchto peněz je navíc mimo jakoukoli demokratickou kontrolu.
Jak firmy ohrožují klima i blahobyt
Kdy je extrémní bohatství zlem a za jakých podmínek se může stát užitečným pro společnost? Jakou odpovědnost mohou a měli by převzít bohatí lidé? Nakolik při tom lze sázet na dobrovolnost? Jaké škody způsobuje společnosti přílišná nerovnost? To vše se můžete dozvědět v diskuzi rozhlasové stanice Deutschlandfunk Kultur (německy). Hosty byli ekonom a sociolog z Univerzity Kassel prof. Dr. Hans-Jürgen Burchardt, novinářka, filmařka a autorka literatury faktu Julia Friedrichsová, novinářka, sociolog a výzkumník elit na Technické univerzitě Darmstadt prof. Dr. Michael Hartmann a Marita Haibachová, odbornice na filantropii a fundraising a zakladatelka dědické sítě Pecunia. Diskuze byla zaznamenána na veřejné akci v hannoverském zámku Herrenhausen, která se konala ve spolupráci s Nadací Volkswagen.
