Osud "Archy úmluvy" je nejasný. Erich von Daniken však našel ve starých textech vodítko, kde ho hledat. Posledním z židovských králů, který ji vlastnil, byl Šalomoun. Je historicky potvrzeno, že měl poměr s královnou ze Sáby a narodil se mu syn Menelik. Když dospěl, zjevil se svému otci a žádal, aby mu relikvii dal. Šalomoun odmítl, a tak Menelik zhotovil přesnou kopii archy úmluvy, originál ukradl a odnesl. Podle legendy to byl syn krále Šalamouna a královny ze Sáby, který se později stal zakladatelem etiopského státu. Erich von Daniken našel důkazy, že se události vyvíjely tímto způsobem:
"Archa úmluvy byla technickým zařízením. To, co z archy zbylo, se dnes uchovává v kostele svaté Marie Sionské v etiopském městě Axum. V tom kostele jsem byl dvakrát, chtěl jsem jít dolů, kde jsou věci uloženy, ale kněz mi řekl, že mi to nemůže dovolit. Řekl jsem: "Ale Archa úmluvy je tam dole." A on říká: "No a co?" Nezpochybňuje tedy, že jeho církev má Archu úmluvy. To ví každý. Ale ty to nevidíš."
Proč ale Židé potřebovali tolik energie? Cestovali pěšky nebo na velbloudech a za tmy se ukládali ke spánku. K obživě jim stačily pochodně. Co však jedli čtyřicet let na vyprahlé poušti? Vědci se domnívají, že měli další zařízení, stroj na manu, který byl ovládán "Archou úmluvy". Co si o tom myslí inženýr Stanislav Ziguněnko:
"Archa poskytovala energii pro jakýsi stroj, který vyráběl něco, co Bible nazývá nebeskou manou. To je určitý koncentrát, který lidem umožnil čtyřicet let nejen neumírat hlady, ale ani neonemocnět. Takže v něm bylo všechno. Byly tam mikroživiny, vitamíny, dostatek živin, bílkoviny, tuky atd. To je vyvážený koncentrát vhodný například pro cestovatele, pro kosmonauty, kteří se vydávají na dlouhodobou expedici".
Ve svaté knize "Sefer ha Zohar", která je součástí učení Kabaly, je podrobně popsáno zařízení zvané "Bafometův idol". Vědci se pokusili rekonstruovat jeho vzhled a došli ke stejnému závěru. Bafomet byla hydroponická továrna na pěstování výživných řas. Ty se vařily jako kaše nebo se pekly jako chléb. Něco podobného bylo nyní vyvinuto pro astronauty. Stroj na manu vyžadoval údržbu a byl zřejmě každou sobotu rozebrán a vyčištěn. Odtud pravděpodobně pochází tradice soboty. Je známo, že v jeruzalémském chrámu byla spolu s Archou úmluvy uchovávána i modla Bafometa. Prorok Jeremiáš pak stroj ukryl na hoře, kde ho našli templáři. Předpokládá se, že jedno z těchto dvou židovských zařízení nazývali Svatým grálem.
Ale pokud Zemi v dávných dobách navštívili mimozemšťané, co tu dělali? Historici se domnívají, že židovské posvátné texty jsou z velké části okopírovány z mýtů starší civilizace ze stejné oblasti - sumerské civilizace. Již před osmi tisíci lety existovala v údolí mezi řekami Tigris a Eufrat města obývaná lidmi, kteří znali matematiku, astronomii, lékařství, právo a řemesla. Sumerové psali, že to vše jim bylo dáno bohy. Dochovaly se pozoruhodně přesné technické popisy činnosti bohů. Tady je to, co o tom píše historik Viktor Janovič:
"O čem nám vyprávějí Sumerové? Říkají, že jejich bohové se nazývají Annunaki. Anu znamená nebe, ki znamená země, proto jsou Annunnaki zástupci bohů na zemi. Annunaki údajně přistáli na Zemi před 444 tisíci lety a založili zde vlastní kolonii. Do čela lidu byl postaven Enki, nejstarší syn Anuův, hlavní vládce."
Tento bůh Enki, jak je popsán v sumerských mýtech, stvořil člověka. Původně Annunaki těžili zlato na Zemi v dolech, ale vzbouřili se - bylo to příliš obtížné. Proto se rozhodli vytvořit tvora speciálně pro tuto práci. Historik Viktor Janovič pokračuje ve vyprávění:
"Faktem je, že život na Zemi a zvířata, která zde existují, mají stejný základ jako Annunaki. A pomocí určitého druhu genetického inženýrství je možné z těchto tvorů vytvořit novou bytost, která bude schopna vykonávat všechny pomocné práce, které Annunakové potřebují, a tím je osvobodit."
Pak bůh Enki spolu s bohyní Ningarsag vytvarovali k jejich obrazu "člověka z hlíny"... To je akademická literární interpretace klínopisných textů. Americký orientalista Zecharia Sitchin přeložil sumerský mýtus o stvoření člověka. Podle něj bohové Enki a Ninhursag vzali opičí vajíčko a oplodnili ho "životní silou" Annunaki. Poté bylo implantováno do dělohy jedné z žen z kolonie Annunaki. První dítě ze zkumavky bylo jako každý hybrid neplodné. Annunakové však potřebovali mnoho pracovníků... Pak dlouhými pokusy zdokonalili lidský model Adama. Historik Viktor Janovič doplňuje hypotézu amerického orientalisty:
"V Bibli se píše, že žena byla stvořena z Adamova žebra. A v sumerštině zní "žebro" a "život" stejně. To znamená, že můžeme říci, že je to základ života, je to nějaká DNA, to znamená, že Eva byla naklonována z Adamova kódu. Vděčí však lidská civilizace za svůj rozvoj pouze potřebě zdrojů od mimozemšťanů z Vesmíru? A proto nám dali vědu a techniku?"
Erich von Däniken je přesvědčen, že tomu tak bylo:
"V minulosti - a na tuto dobu se specializuji - k nám přicházeli s dobrými úmysly. Velmi často se s lidstvem dělili o vědomosti, učili nás různým vědám, kalendáři, učili nás získávat kovy ze země, tedy metalurgii. Jinými slovy, v minulosti to byli bohové, kteří pomáhali lidem".
Kult zlata pochází z dávných dob. Těžily ho také vyspělé civilizace Blízkého východu a indiáni v Americe. Mayové a Inkové sbírali zlato po staletí, ale sami ho nepoužívali. Chystali se ji odevzdat bohům, až se vrátí na Zemi. Starověcí historikové tvrdí, že zlato se nacházelo ve městech legendárních civilizací, jako byla Atlantida, Hyperborea nebo Eldorádo. A existují fakta, která říkají, že zlato se na této planetě těžilo dávno před moderními lidmi. Dokládá to zejména vedoucí laboratoře alternativní historie Andrej Skljarov:
"Byly provedeny průzkumy starých dolů a na jejich základě se dospělo k závěru, že se v těchto dolech těžilo nejméně 60 tisíc let. Otázkou je, kdo se vtěchto dolech angažoval? Vždyť na tomto místě nebyla nalezena žádná lidská kultura, žádná lidská civilizace."
Německý matematik Joachim Ritchtig zkoumá starověkou mayskou civilizaci již více než čtyřicet let. Díky exaktní vědě rozluštil Drážďanský kodex, jednu z pouhých čtyř dochovaných mayských rukopisných knih. Nyní se ví vše nejen o konci světa, ale také o ztraceném zlatém pokladu. Hlavní část Drážďanského kodexu se zabývá astronomickými tabulkami. Kodex se zabývá také historií Mayů, včetně jejich vládců. Vypráví o jejich náboženství a jejich bozích. Podle Ritchtiga Drážďanský kodex hovoří o zániku prvního mayského hlavního města zvaného Atlan. Dne 30. října 666 př. n. l. jej zničilo strašlivé zemětřesení. Bylo to bohaté a velkolepé město, o kterém se v sousedních zemích zpívaly písně. Takto o něm píše Joachim Ritchtig:
"V mytologii severských národů existovalo hlavní město Střední Ameriky - Atlan, jinak také Astlan. Jedná se o jedno a totéž město. Dokonce i řecký filozof Platón se o něm zmínil v roce 347 př. n. l., když toto město označil jako "polis Atlantis". Ale všichni si myslí, že je to Atlantida. Toto město jsem objevil díky pomoci domorodců, kteří po šesti letech mého kontaktu s nimi pochopili, že mi mohou věřit".
Zničené město leží pod hladinou jezera Isabal. Je to guatemalské území. Podle Drážďanského kodexu existuje 2156 zlatých tabulek, na které Mayové psali své zákony. Matematik spočítal, že tento poklad váží osm tun a má hodnotu tři sta milionů dolarů. Pro vědu je však tento poklad k nezaplacení. Joachim Ritchtig vysvětluje proč:
"Ve skutečnosti to není zlato Mayů, ale zlato těch, kteří žili dávno před nimi. Mayské zlato - 20 kilogramů - bylo objeveno pouze jednou, a to v přístavním městě Chetumal. A nikde jinde. Tyto poklady tedy nevytvořili Mayové, ale jejich dávní předchůdci. Před Mayi žili Olmékové a kdo byl před nimi, nevíme. Jejich jméno se nedochovalo. Existovalo však starověké hlavní město Atlan a jeho obyvatelé - říkejme jim Atlanťané - toto zlato vlastnili."
Joachim Ritchtig se vydal na výlet k jezeru Isabal. Přesvědčil se, že pod vodou je skutečně město, ale že nebude snadné poklad vyzvednout. Nyní vyjednává a plánuje dosáhnout zlatých desek do jednoho roku. Stane se samozřejmě národním pokladem Guatemaly. A není vyloučeno, že Atlanova zlatá knihovna bude brzy k vidění v muzeích...
Joachim Ritchtig se se mnou podělil o své plány:
"Díky měřením, které provedlo americké námořnictvo z Norfolku, bylo jasné, jaké budovy tam byly, jak vypadala městská pevnost a místnosti v ní, kde se v této pevnosti nacházely chodby a okna, kde byl most a tak dále, obecně všechny detaily. Ale bylo by potřeba hodně peněz, aby se to všechno vytáhlo ze země. Vždyť celé město je pokryto desetimetrovou vrstvou sedimentů, která je zase pokryta desetimetrovou vrstvou vody".
partner Matrix 2001
