Autoforum

/

Foto: Silverstone Auctions, tiskové materiály

Tento stroj připomíná nejen nejslavnější éru rallyového závodění, ale také smutný osud některých aut, která do ní chtěla vtrhnout. Přišla příliš pozdě na to, aby něčeho velkého dosáhla, to ale zejména jejich silničním verzím neubírá nic na atraktivitě.

Snad ani nemusíte být fanoušky rallye, abyste věděli, co to v 80. letech byla tzv. Skupina B. A pokud přece jen tápete, na její historii stále můžete zavzpomínat. Tyto závody neprosluly jen jako sportovní klání, z pohledu ryze automobilového nadšence byla zajímavá i samotnými, na míru postavenými speciály generujícími na svou dobu a vzhledem k podmínkám, za nichž měly závodit, fascinující dynamiku.

Za to, že situace došlo až tak daleko může do značné míry nějaký Jean Todt, tehdy konstruktér Peugeotu. Než on vnesl do Skupiny B svou genialitu a vizionářství, které později osvědčil i ve Formuli 1, předháněly se Opel, Audi a Toyota v ladění existujících sériových modelů. Todta ale po studiu velmi volných pravidel této skupiny napadlo jít na to na to úplně jinak.

Zjistil, že nejlepší bude sériové modely coby základ hodit za hlavu a začít s čistým stolem. Nedělat závoďák ze sériovky, ale postavit závoďák a pak z něj pro splnění pravidel odvodit minimum požadovaných počet silničních aut. Todt tak od nuly postavil vůz, který se sice tvářil jako sériový model, ve skutečnosti to ale byl úplně jiný stroj. Krátký kompaktní hatchback s motorem před zadní nápravou a pohonem všech čtyř kol si říkal Peugeot 205 T16 a veškerou konkurenci poslal do kolen.

Dnes ale nebude řeč o 205 T16, neboť když Peugeot přišel se zmíněným nápadem, ostatním nezbylo, než udělat totéž. Díky tomu vznikla řada tzv. homologační speciálů s papíry pro běžný provoz, ovšem ve skutečnosti nefalšovaných závoďáků jen s nezbytnou komfortní výbavou. Mezi nimi byl možná nejzajímavější stroj, který máme před sebou dnes. Je to Ford RS200, u nějž už se konstruktéři ani neobtěžovali s tím vtisknout mu vzhled blízký čemukoli sériovému, vůbec je nezajímalo, jestli auto bude hezké. Podřízeno závodění je v něm úplně všechno, proto je to také takový zjev, a proto jej řada fanoušků rallye má ze všech speciálů nejraději - utilitárnost z něj doslova čiší.

Vývoj tohoto stroje nebyl snadný, v roce 1983 Ford přestal pracovat na projektu s označením 1700T, protože byl plný těžce a draze řešitelných problémů. Jenže opustit auto schopné soupeřit v třídě B se automobilce nechtělo a také pomyšlení na vyhozené peníze za vývoj bez výsledku nebyla lákavá. Proto se zkušenosti měly zúročit při stavbě jiného auta, které bude na rozdíl od 1700T mít pohon všech kol. Jinak totiž Peugeotům a Audi nebylo možné konkurovat.

Motor byl uložen uprostřed, byl to řadový čtyřválec o objemu 1,8 litru a měl samozřejmě turbodmychadlo. Je to jednotka Ford Cosworth BDT a v silniční specifikaci měl 250 koní výkonu. Při závodech nicméně podle tlaku turba dával 350 - 450 koní. Převodovka byla umístěna vpředu pro lepší rozložení hmotnosti, což znamenalo dost komplexní systém čtyřkolky. Středem auta procházely dvě hřídele, jedna od motoru k převodovce, druhá pak od převodovky zpátky k zadnímu diferenciálu. Je to systém pozoruhodný, ale fungoval - podle dobových informací je RS200 nejlépe vyvážené auto mezi svými konkurenty.

K dalším zajímavostem patří podvozek. Dvojité lichoběžníky na všech čtyřech kolech spolu s příčnými stabilizátory na obou nápravách tedy zas tak zajímavé nejsou, nicméně u každého kola jsou dva tlumiče a dvě pružiny. I tohle se podílelo na vynikajících jízdních vlastnostech RS200. Ovšem, všechno nebylo jen růžové - třeba motor byl známý ohromnou turbodírou v nízkých otáčkách.

Také poměr výkonu k hmotnosti byl ve srovnání s ostatními auty ve skupině B horší. RS200 nebylo těžké, karoserie byla z laminátu a stavěla ji Ghia, ale výkon motoru nebyl dost vysoký, takže RS200 nikdy nedosáhlo výraznějších úspěchů, i když se na stupních vítězů občas objevilo. Ve skupině B zažilo jen jednu celou sezónu, v roce 1985. V tom následujícím byla skupině B vystavena stopka kvůli sérii tragických nehod a v jedné z nich figuroval i Ford RS200.

To nicméně neznamená, že by RS200 byl málo žádoucím autem. Pro homologační účely vznikly jen dvě stovky vozů, které mířily na silnici, takže když se objeví nějaké na prodej, je to svátek. A z těchto dvou set 20 kusů přímo od Fordu koupil Kanaďan Murray DeWert s cílem přestavět je na nejlepší RS200, které kdy vznikly. Tak svět poznal variantu, která si později začala říkat S.

Cílem nebyl lepší závoďák, naopak, DeWert chtěl dát za vznik dokonalému silničnímu sporťáku. Auto tak dostalo několik vylepšení včetně elektrických oken, pohodlnějšího interiéru od Tickfordu, vylepšeného proudění vzduchu včetně potrubí vedoucího z prostoru konce střechy jako u soutěžních vozů , kterému fandové neřeknou jinak než „uši“. Auto se také dočkalo zvýšení výkonu z 250 koní běžných u silničních verzí na 350 koní a možnosti manuálně ovládat (to je ta červená páka vedle řadičiky) rozložení výkonu mezi kola přední a zadní nápravy. RS200 S i díky tomu všemu akcelerovalo na svou dobu neuvěřitelně rychle - na stovce bylo za pouhých 3,8 sekundy, v roce 1986 to bylo číslo jako z jiného světa.

Právě tato varianta bude brzy na prodej v únorové dražbě Silverstone Auctions, konkrétně se odehraje 25. dne v měsíci. Kousek s pořadovým číslem 164 s celkového počtu údajně 200 (podle některých jen 141) vyrobených R200 je na prodej v dokonalém stavu po ujetí pouhých 1 932 km. Cena tomu bude odpovídat, podle odhadu aukční síně se má prodat za 8 až 9,3 milionu Kč. Tohle auto je zkrátka něco extra, to bez debat.

Zdroj: Silverstone Auctions

Petr Miler