Bída to z vaší strany byla už v první půli, kterou jste prohráli 12:16, takže z tohoto pohledu je remíza ještě celkem slušný výsledek. Bylo o přestávce hodně dusno?
Popravdě nevím, do šatny o poločasu totiž nechodím. Ale samozřejmě jsme všichni moc dobře věděli, že máme na to, abychom zápas ještě v pohodě otočili.
Jednu chvíli už to tak skoro vypadalo...
Přesně. Věřili jsme tomu, ale nakonec z toho byla jen ta remíza.
Vyrovnávací gól jste dostali přesně půl minuty před koncem. Byla to chytatelná rána?
Určitě byla. Hranice už se dostaly do pasivity, měly tam asi jednu, nebo dvě přihrávky – a pak někdo vystřelil. Já v tu chvíli míč blbě viděl přes naši obranu, nicméně jsem stejně měl být na tyči. Bohužel mi ale míč propadl a my už jsme pak další gól dát nedokázali.
Zmínil jste, že o přestávce do šatny nechodíte. Má to nějaký speciální důvod?
Brankáři se většinou soustředí sami na sebe. A když po nich trenér něco chce, stačí to říct v jedné větě. Ostatní dostávají taktických pokynů mnohem víc.
Myslela jsem, že je to reakce na nějaký zážitek z minulosti, kdy na vás někdo o poločase křičel a úplně vás tím rozhodil...
(usmívá se) Ne, to ne. Takhle jako já to má s přestávkou nastavené většina gólmanů.
Při pohledu na extraligovou tabulku je nutné přiznat, že bod ze zápasu v Hranicích je zkrátka málo. Souhlasíte?
Máte pravdu, situace na šestém až desátém místě je momentálně hodně vyrovnaná, o účasti v play off může rozhodovat každý bod.
V sobotu vás doma čeká bitva se Zubřím, které má aktuálně stejně bodů jako vy...
Je to kvalitní soupeř, i když se jim teď taky úplně nedařilo. Navíc my budeme doma, kde jsme ještě neprohráli, tak doufám, že to tak zůstane i po zápase.
Když bude nejhůř, pomůžou diváci?
Přesně tak, věřím, že jich přijde plná hala. S nimi v zádech se vždycky hraje líp.
